tag:blogger.com,1999:blog-56748387485643063242024-02-20T14:18:10.540-08:00မိုးသက်ဦးလွင်မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.comBlogger140125tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-43044206912613238462023-11-07T00:11:00.001-08:002023-11-07T00:11:10.541-08:00Some random stories (Unknown episode - 2)<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgHiwcdMFEu88zDSqnFEUTyOJl9VIKfFbT548UBENKYUoUFKcoDL0cDL02qvRrzMq2LvfUX6RRngLLrkylkwjuNzLsHBkcCfvLvwla_s6erCOjhGOZIt9tvKZrm5Um0aOlKtkcrzVlSSERTBnwhwP2JOouG7FnbMqzmc1B8EaOprAD-84sQf5r-zs5sE3ox" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1322" data-original-width="1058" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgHiwcdMFEu88zDSqnFEUTyOJl9VIKfFbT548UBENKYUoUFKcoDL0cDL02qvRrzMq2LvfUX6RRngLLrkylkwjuNzLsHBkcCfvLvwla_s6erCOjhGOZIt9tvKZrm5Um0aOlKtkcrzVlSSERTBnwhwP2JOouG7FnbMqzmc1B8EaOprAD-84sQf5r-zs5sE3ox=w320-h400" width="320" /></a></div> <p></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 14px; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 14px; white-space-collapse: preserve;">တစ်ခါတစ်ခါ သူ့စိတ်က လွန်လေပြီးတဲ့ အချိန်တစ်ခုကလို ပြန်ဖြစ်သွားတတ်တယ်။ သူသိပ်စိတ်ရှုပ်နေတဲ့အခါမျိုး အဲ့ဒီအချိန်က ထရော်မာတွေ ပြန်ပေါ်လာသလား ကျနော်မပြောတတ်ဘူး။ သူပင်ပန်းတဲ့အခါ ကျနော်လည်း ခက်ခဲခဲ့ရတယ်ဆိုတာကိုတော့ ကောင်းကောင်းကြီး မှတ်မိနေတယ်။ </span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">တစ်ခါက သူ့အတွက် ကျနော် Powerpoint ပြင်ပေးနေရင်း သူက သူ့လက်ပ်တော့ကို ခဏလာကိုင်တော့ ကျနော် နေရာဖယ်ပေးလိုက်တယ်။ သူ Task တစ်ခုခု လုပ်နေရင်း နည်းပညာနဲ့ အလှမ်းဝေးတဲ့လူတွေ ဆိုင်မှာ လက်ညှိုးထိုးဝယ်သလို ဝယ်ထားတဲ့ လက်ပ်တော့က ပုံမှန် Maintenance လည်းမလုပ်တော့ လေးလံပြီး ဟမ်း နေခဲ့တာကို သတိထားမိတယ်။ အဲ့ဒီအချိန် ကျနော် ထင်မထားမိလောက်အောင်ပဲ သူ့လက်ပ်တော့ကို "ကဲဟာ.. ကဲဟာ " ဆိုတဲ့ စူးစူးဝါးဝါး ကြိမ်းဝါးသံနဲ့ နာနာကျည်းကျည်း လက်သီးနဲ့ ထိုးချပစ်လိုက်တယ်။ ကျနော် ရုတ်တရတ် ကြောင်တောင်တောင်ဖြစ်သွားတဲ့အချိန်မှာပဲ တစ်ချက်၊ နှစ်ချက်၊ သုံးချက်...။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">လှုပ်ရုံလောက်လှုပ်ပြီး ငြိမ်သက်နေတဲ့ ကန်ရေပြင်လေးကနေ ဆူနာမီလှိုင်းလုံးကြီးတွေဖြစ်သွားသလို 0 to 100 Tempo ကို စက္ကန့်ပိုင်းအတွင်း ပြောင်းသွားတာ။ ရူပဗေဒသဘောတရားအရ ပြောမယ်ဆိုရင် အင်မတန်ကြီးမားတဲ့ Acceleration မျိုးပဲ။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"Damnnnn! ဘေဘီ.. ဘာဖြစ်တာလဲ.. ဘာဖြစ်တာလဲ"</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကျနော် သူ့ပခုံးကို ဆွဲခါပြီး မေးလိုက်တဲ့အချိန်မှာ သူ သတိပြန်ဝင်လာတယ်။ ပြီးတော့ ကျနော့်ပခုံးကို နဖူးနဲ့ ထိထားတဲ့ ပုံစံနဲ့ မှီရုံလေးမှီပြီး ငိုနေတယ်။ </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">သူခန္ဒာကိုယ်လေးက တစ်သိမ့်သိမ့်လှုပ်နေတာကို ခံစားမိတယ်။ ကျနော့်ရင်ထဲမှာ စူးကနဲ သိလိုက်တာက ... သူ့အခြေအနေတွေက ကျနော်ထင်ထားခဲ့သလို ပုံမှန်ပြန်ဖြစ်မနေသေးတာကိုပဲ။ ကျနော် သူ့အနာတရတွေကို ဒီနှစ်ပိုင်းတွေအတွင်းမှာ မေ့နေခဲ့တာလား။ ဒါမှမဟုတ် Recently သူကြုံထားရတဲ့ Harassment ကိစ္စတွေကြောင့် သူ့ဒဏ်ရာတွေ ပြန်ပေါ်လာတာလား ကျနော် စဉ်းစားမရဘူး။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ပြတင်းပေါက်ကနေ အပြင်ကို ငေးနေရင်း ဒဏ်ကြောင့်နီရဲနေတဲ့ လက်နုနုလေးကို ကျနော်ကိုင်ထားမိတယ်။ အခန်းထဲမှာ သူ့ငိုသံကလွဲလို့ ဘာမှ မကြားရဘူး။ အပြင်ဖက်မှာတော့ Night life တွေပါးသွားတာကလွဲရင် ရန်ကုန်ဟာ အရင်အတိုင်းပဲ။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ခဏကြာတော့ ငိုသံလေးတိတ်သွားတယ်။ ခဏကြာတဲ့အထိ ဆက်ပြီး ဖက်ထားမိတယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"စီးကရက်ရှိလား ကို"</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">နည်းနည်းတော့ အံ့ဩသွားတယ်။ သူ့ကားထဲမှာ ကျနော်နဲ့တွေ့ခါစကလို စီးကရက်တွေ မတွေ့တော့တာ အတော်ကြာခဲ့ပြီ။ သူ့မျက်နှာပေါ်မှာ မျက်လုံးလေးတွေနဲ့ ပြန်ပြီး ပြုံးတတ်လာတဲ့အချိန်ကတည်းက ဆိုပါတော့။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကျနော် သူနဲ့ လူချင်းခွာပြီး ခဏထတယ်။ ကင်မရာရဲ့ ဘက်ထရီအပိုထည့်တဲ့အိတ်ထဲမှာ သိုသိုသိပ်သိပ် ထည့်ထားတဲ့ Mevius ဘူးကို ထုတ်တယ်။ တစ်ယောက်တစ်လိပ်မီးညှိတယ်။ အခန်းပြတင်းပေါက်တံခါးကို ၃ ပုံ ၁ ပုံလောက်ထိ ဟ လိုက်တယ်။ ပြီးတော့ မျက်နှာချင်းဆိုင် ဆိုဖာ နှစ်လုံးမှာ တစ်ယောက်ကိုတစ်ယောက် ဘာမှ မပြောဘဲ ထိုင်ပြီး စီးကရက်သောက်နေကြတယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">လူကောင်သေးသေး မျက်နှာသေးသေးကလေးဟာ ဘာမှ မဖြစ်ခဲ့တဲ့ ပုံစံမျိုးနဲ့ ပြတင်းပေါက်ကနေ ရန်ကုန်ညကောင်းကင်ကို စီးကရက်တစ်လိပ်သောက်ရင်း ကြည့်နေတယ်။ အဲ့ဒီမြင်ကွင်းဟာ ဘယ်လိုပြောရမလဲ။ ပြောပြရသိပ်ခက်တယ်။ Malena ဇာတ်ကားထဲက Monica Bellucci စီးကရက်သောက်တဲ့ ဇာတ်ဝင်ခန်းထက် အဆပေါင်းများစွာပိုလှတယ်၊ ပိုမက်မောစရာကောင်းတယ်လို့ ပြောရင် ခင်ဗျားတို့ ယုံနိုင်ပါ့မလား။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကျနော် စီးကရက်ပြာခွက်ကို သူ့ဖက်တိုးပေးလိုက်တယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"ဘေဘီ အဆင်ပြေရဲ့လား"</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"အင်း.. ပြေပါတယ်..."</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"ကိုယ့်ဖက်ကို လာထိုင်ချင်လား"</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">သူဖြည်းဖြည်းချင်း ထလာတယ်။ တစ်ယောက်ထိုင်ထက် နည်းနည်းပဲ ပိုကြီးတဲ့ ဆိုဖာပေါ်က ကျနော့် ပေါင်ပေါ်မှာ ထိုင်တယ်။ ဘာစကားမှ ဆက်မပြောဘဲ ထိုင်နေမိကြတယ်။ ကိုယ်သင်းရနံ့လေးကအစ ရင်ခုန်သံအဆုံး မှတ်မိနေတဲ့လူမို့ ဘာစကားမှ ဆက်မပြောဘဲ သူ့အတွက် ငြိမ်ငြိမ်လေးပဲ နေပေးလိုက်မိတယ်။ ခဏကြာတော့ ကျနော့်ပေါင်ပေါ်ထိုင်လျက် ကျနော့်ရင်ခွင်ထဲမှာတင် မလှုပ်မယှက် သူအိပ်ပျော်သွားပြီ။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">သူ့ကို အိပ်ရာပေါ် ရွှေ့လိုက်တဲ့အထိ သူနိုးသွားပုံမပေါ်ဘူး။ ကျနော့်ရဲ့ အားနာတတ်တဲ့ စိတ်ကို သိလို့ ဆက်အိပ်ချင်ယောင်ဆောင်နေခဲ့တာလည်း ဖြစ်ကောင်းဖြစ်မယ်။ တစ်ယောက်နဲ့ တစ်ယောက် အယုံကြည်ရဆုံးလူနှစ်ဦးမို့ ဒီလို နှစ်နှစ်ခြိုက်ခြိုက်အိပ်သွားတာလည်း ဖြစ်ကောင်းဖြစ်မယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">အတွေးတွေအများကြီးနဲ့ မအိပ်နိုင်သေးတဲ့ ကျနော်က ထိုင်ခုံမှာ ပြန်ထိုင်တယ်။ စီးကရက်နောက်တစ်လိပ်ကို မီးထပ်ညှိလိုက်ပြီးမှ မီးခိုးငွေ့တွေ အိပ်နေတဲ့လူဆီ ရောက်သွားမလားတွေးမိတာနဲ့ ပြန်သတ်လိုက်တယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">လူတစ်ယောက်နဲ့ တစ်ယောက်ဟာ Anger management level ချင်း မတူတဲ့အတွက် ကျနော် သူ့ကို ဘယ်လိုနားလည်ရမလဲ ရုတ်တရတ် မတွေးမိသွားတဲ့အဖြစ်ကို နောင်တရနေမိတယ်။ အဲ့ဒီအချိန်မှာ ကျနော် သူ့ကို ဆွဲဖက်ထားလိုက်သင့်တာလား? ကျနော် မနုတ်နိုင်သေး၊ မတွေ့ရှိသေးတဲ့ဆူးတွေ ဘယ်လောက်များများ သူ့ရင်ထဲမှာ စိုက်ဝင်နေခဲ့သလဲ? ကျနော်သာလျှင် သူ့ကို စိတ်လုံခြုံမှုအပေးနိုင်ဆုံး လူတစ်ယောက်လို့ ထင်ခဲ့တာ မှားများမှားနေလားဆိုတဲ့ မေးခွန်းတွေကို ကျနော် ဖြေဖို့ ကြိုးစားနေခဲ့တာကိုမှတ်မိတယ်။ တစ်ချိန်ချိန်မှာ ကိုယ်မဟုတ်တဲ့လူတစ်ယောက်သာ ကိုယ့်နေရာမှာဆိုရင် ဘယ်လိုဖြေရှင်းမလဲဆိုတဲ့ မေးခွန်းကိုတော့ ကျနော် မမေးမိခဲ့ဘူး။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">သူ့ရဲ့ ဖြစ်တည်မှုအားလုံး၊ ဒဏ်ရာအနာတရတွေ မြင်နိုင်မမြင်နိုင်တဲ့ စိတ်အမာရွတ်တွေအားလုံးကို မြတ်မြတ်နိုးနိုးလက်ခံနိုင်ခဲ့ပေမယ့် မမျှော်လင့်တဲ့အချိန် မမျှော်လင့်တဲ့နေရာမှာ မမျှော်လင့်တဲ့အကြောင်းအရာတွေ ပေါ်လာလိမ့်မယ် ဆိုတာကိုတော့ ကျနော် ဘယ်တုန်းကမှ မတွေးမိခဲ့ပါဘူးဆိုတာကို ဝန်ခံပါတယ်။</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">မိုးသက်ဦးလွင် </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">July 5, 2023.</div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-59312006598713278092023-11-02T19:39:00.002-07:002023-11-02T19:39:10.966-07:00Some random stories (Episode Unknown)<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh5QHEXVvdZISA-5jbsrgA1GoaXvHI08vLF3vZmt61trBbbo9Am4EMXCuCWjgzQqTK-LpGRNc8qjdadfGWqQnh-b8szch1R-QSLXsO192pnnf8kUE4lbmqftndBbOmFBF-iBVS-b1ab6Pg2OgKR3EJLw7N9rXcBFSZnqAD2Y41Bf2Mjtc3gHiGlP1MtE6Du" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2048" data-original-width="1537" height="559" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh5QHEXVvdZISA-5jbsrgA1GoaXvHI08vLF3vZmt61trBbbo9Am4EMXCuCWjgzQqTK-LpGRNc8qjdadfGWqQnh-b8szch1R-QSLXsO192pnnf8kUE4lbmqftndBbOmFBF-iBVS-b1ab6Pg2OgKR3EJLw7N9rXcBFSZnqAD2Y41Bf2Mjtc3gHiGlP1MtE6Du=w419-h559" width="419" /></a></div><br /><p></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">မာဖလာနဲ့ ခေါင်းစွပ်လေး လူကြုံနဲ့ ငါ့လက်ထဲရောက်လာတဲ့ညနေစောင်းက ငါအခန်းထဲမှာ တစ်ယောက်တည်းရယ်နေတာကို မှတ်မိတယ်။ လိုချင်တယ်ဆိုတာ မသိဘဲ လိုချင်နေတဲ့ ပစ္စည်းတစ်ခု ရလိုက်တဲ့ ကလေးတစ်ယောက် ရယ်သလို အူမြူးပြီး ဟက်ဟက်ပက်ပက်ရယ်နေတာ။ ငါတစ်ယောက်တည်းနေတဲ့အခန်းကျဉ်းလေးထဲမှာ ငါဟာ မျက်ရည်ထွက်လောက်အောင်ရယ်တယ်။ ခေါင်းစွပ်နဲ့ မာဖလာရဲ့ နောက်ကွယ်က ဘဝမှာမရစဖူးရခဲ့တဲ့ မေတ္တာတရားတွေအတွက် ငါရယ်တာ။ လူတစ်ကိုယ်လုံး နုံးချိမောဟိုက်သွားတဲ့အထိကို ရယ်မောပစ်လိုက်တာ။ Introvert တစ်ယောက်ရဲ့ လူမမြင်ရာမှာ ခိုးကြောင်ခိုးဝှက်ရယ်ရတဲ့ အရသာကို မင်းတို့နားလည်အောင် ငါဘယ်လိုရှင်းပြရမယ်မသိဘူး။</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">မထိုးတတ်ထိုးတတ်နဲ့ ထိုးထားတဲ့ မာဖလာလေးက အရောင်အစပ်အဟပ်တွေ မမှန်ဘူး။ ချည်တွေခပ်ကျဲကျဲနဲ့ ခေါင်းစွပ်ကလည်း ငါနဲ့ မတော်ပါဘူး။ ဒါပေမယ့် ငါကြိုက်တယ်။ ငါ့ဘဝမှာ အဲ့ဒီလောက် ကြိုက်ရတဲ့ အရာတွေ မရှိရလောက်အောင်ကို ငါကြိုက်ခဲ့တာ။ အဲ့ဒီကာလက ဆောင်းရာသီ သုံးခုစလုံးကို ငါအဲ့ဒါတွေနဲ့ပဲ ဖြတ်ကျော်ခဲ့တာ။ မေမြို့ရဲ့ ဆောင်းတွင်းမှာ မတော်ဘဲ ကြပ်နေတဲ့ ခေါင်းစွပ်နဲ့ မာဖလာကြောင်ကြောင်ကျားကျားကို ပတ်ပြီး ကော်ဖီပူပူကို ငုံ့သောက်နေတဲ့ အသက် ၃၀ ပတ်ချာလည် မှန်ကြောင်တစ်ကောင် ကို မြင်ဖူးရင် အဲ့ဒါ ငါပါပဲ။</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">အနေဝေးခြင်းဟာ နာတာရှည်ရောဂါပါပဲ။ ဆူနာမီဒဏ်က ကြံ့ကြံ့ခံနိုင်ခဲ့တဲ့လှေငယ်ဟာ ကမ်းစပ်က နွယ်ပင်လေးနဲ့ ငြိပြီး ကွဲထွက်သွားတဲ့ အခိုက်အတန့်တွေ ငါတို့ဘဝမှာ ကြုံရလေ့ရှိတယ်။ ငါ့ဘဝမှာ ဆောက်ခဲ့ဖူးတဲ့ တခြားသဲအိမ်လေးတွေလိုပဲ အချိန်ကာလကို မမှုခဲ့တဲ့ သဲအိမ်လေးဟာ အကွာအဝေးကြောင့် အစအနမကျန်အောင် တိုက်စားခံလိုက်ရတယ်.. နောက်တော့...။</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">အဲ့ဒီမနက်က အဲ့ဒီ မာဖလာနဲ့ ခေါင်းစွပ်ကို စက္ကူအိတ်ကလေးထဲမှာ ထည့်တယ်. ။ ငါသွားခဲ့တဲ့ မိဘမဲ့ဘုန်းတော်ကြီးကျောင်းက တစ်ခေါင်းလုံး ဒက်တွေအပြည့်နဲ့ ကိုရင်လေးဟာ ငါပေးတဲ့ ခေါင်းစွပ်အမည်းကို ကြည့်ပြီး ရယ်တယ်။ ဟက်ဟက်ပက်ပက်ကိုရယ်နေတာ။ ပြီးတော့ သူ့ခေါင်းမှာ အစမ်းစွပ်ကြည့်တယ်။ ပြီးတော့ နောက်တစ်ကြိမ် ထပ်ရယ်တယ်။</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">တချို့ဇာတ်လမ်းတွေဟာ အရယ်နဲ့ စပြီး အရယ်နဲ့ ဆုံးတယ်။ ဒါပေမယ့် Happy Ending ဖြစ်ကို ဖြစ်ရမယ်လို့တော့ ဘယ်ဘုရား၊ ဘယ်ဒေဝါမှာ အာမခံနိုင်စွမ်းမရှိခဲ့ပါဘူး။</span><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><br style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">- မိုးသက်ဦးလွင်</span></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">June 21, 2023</span></p>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-72351521149190454712023-11-02T02:14:00.005-07:002023-11-02T02:14:39.168-07:00နွေအိပ်မက်တစ်ခုအကြောင်း<p><span> </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIvCHSRuRxfR006oRRmLy_FfzlzGZ8FhpRrOo9jFJJG7LHAdnntc9Wz1_b4p6NUS-rAbK-P9Abu7iJ43kb-NKkCAmFSLvLNe_iHDH3n-T-iYmxEMn6CANR6pN9Upcaj94jdret8xGegeO2A-qQL1ALOX4RUqABi0ZSLUAOscJmFH0kJzD1MEogUtFoAg1t/s4032/IMG_1073.HEIC" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3024" data-original-width="4032" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIvCHSRuRxfR006oRRmLy_FfzlzGZ8FhpRrOo9jFJJG7LHAdnntc9Wz1_b4p6NUS-rAbK-P9Abu7iJ43kb-NKkCAmFSLvLNe_iHDH3n-T-iYmxEMn6CANR6pN9Upcaj94jdret8xGegeO2A-qQL1ALOX4RUqABi0ZSLUAOscJmFH0kJzD1MEogUtFoAg1t/w400-h300/IMG_1073.HEIC" width="400" /></a><span style="text-align: left;"> </span></div><p></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 14px; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 14px; white-space-collapse: preserve;">ပုလဲကွန်ဒိုအောက်ရောက်တော့ မနွေဖုန်းကို တန်းခေါ်တော့တာပဲ။ သူဖုန်းမကိုင်ပါဘူး။ ဖုန်းကို အမြဲတမ်း ၂ ခါ ထပ်မနည်းခေါ်ရတဲ့ မနွေဟာ ပုံမှန်အခြေအနေလို့ ယူဆလို့ပဲလား။ သူ့ဇာတ်ရှုပ်တွေကို တစ်နည်းနည်းနဲ့ ကျနော်သိသွားတာကို ရိပ်မိလို့လား တော့မသိပါဘူး။ ၂ ခါလောက်ခေါ်ပြီး လောင်နေတဲ့ ကိုယ့်စိတ်ကိုယ် ထိန်းတဲ့အနေနဲ့ Lotteria ထဲဝင်ပြီး ကြက်ကြော်စားရင်း စောင့်နေရမလား တွေးမိပေမယ့် ကျနော်လက်ရှိဖြစ်နေတဲ့ Mood က ကြက်ကြော်စားပြီး အေးအေးဆေးဆေးစောင့်စရာ ဘာအကြောင်းမှ ရှိမနေခဲ့ဘူး။ ဒါကလည်း သူ့မျက်နှာကို နောက်ဆုံး မြင်ရတာပဲလို့ ကျနော်ကိုယ်တိုင် သိနေလို့လည်း ဖြစ်မှာပါ။ </span></p><div class="xdj266r x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">မှတ်မိသလောက်ဆိုရင်တော့ အဲ့ဒီအချိန်က သူ့မျက်နှာကို မြင်ရင် စိတ်ပြေသွားမှာစိုးတာရော၊ ကျနော်ပြောသင့်ပြောထိုက်ပြောကို ပြောရမယ့် စကားတွေကို မေ့သွားမှာစိုးတာကြောင့်ရော စိတ်ထဲမှာ ဘယ်လို စကားလုံးတွေနဲ့ နာနာကျည်းကျည်းပြောပစ်လိုက်ရမလဲ ဆိုတာကိုပဲ တွေးနေမိတော့တာ။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">အိတ်ထဲက စီးကရက်ကို ထုတ်ပြီး မီးညှိတယ်။ ၂ ဖွာလောက်ဖွာပြီးတဲ့အချိန်မှာ ဖုန်းဝင်လာတယ်။ မနွေဆီကတော့ မဟုတ်ဘူး။ ရန်ကုန်ရောက်နေတာလား လှမ်းမေးတဲ့ ဘော်ဒါအစ်ကိုတစ်ယောက်ဆီကပါ။ အလုပ်ကိစ္စကြောင့်လာတာလို့ ခပ်ပြတ်ပြတ်ပြောပြီး ကျနော့်မူရင်း ရည်ရွယ်ချက်ကို Focus ပြတ်သွားမှာစိုးလို့ ပြီးမှ ပြန်ဆက်မယ့်အကြောင်းပါ ပြောလိုက်တယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">နောက် ၁၀ မိနစ်လောက်အကြာ ကျနော် ဒုတိယစီးကရက်ကို မီးညှိပြီးတော့မှ ဖုန်း တစ် Call ထပ်ဝင်လာတယ်။ Nway လို့ Nick name ပေးထားတဲ့ Contact ထဲမှာပေါ်နေတဲ့ပုံက စင်ကာပူမှာတုန်းက သူပြေးပြေးနေကျ Bedok Reservior ကြီးဘေးက လမ်းမှာ မနက်ခင်း ဘောင်းဘီတိုလေးနဲ့ ရိုက်ထားတဲ့ (ကျနော်သိပ်သဘောကျခဲ့ဖူးတဲ့) ကျနော့်ဆီ ပို့ပေးဖူးတဲ့ ပုံပေါ့။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"မိုးသက် ဘယ်မှာလဲ" တဲ့။ "ဟဲလို ဟဲလို" နှစ်ခွန်းထပ်ပြီး လို့ ညုတုတု တောင် မပြောတော့ဘူးဆိုတော့ ကျနော် ရောက်နေတာ သူသိလောက်ပြီပေါ့။ ပြီးတော့ ကျနော်ဘာမှ မဖြေခင် "ကားပါကင်ဖက် လာခဲ့" တဲ့။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကားပါကင်ကိုရောက်တော့ Heineken ဘူးလေးတစ်ဘူးကိုင်ထားပြီး အတော်မူးနေတဲ့(ဟန်ဆောင်ထားတဲ့) ပုံစံနဲ့ ဆီးကြိုတယ်။ </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"မိုးသက် ငါလေ အောင်ကိုကို့ ကိုလည်း မဖြတ်နိုင်ဘူး နင်မရှိဘဲလည်း မနေနိုင်ဘူး" တဲ့။ ငိုသံကြီးနဲ့။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">သူ့မျက်နှာမှာ မျက်ရည်ကျနေလား မကျနေသလားတောင် ကျနော် မကြည့်နိုင်ခဲ့ဘူး။ ကျနော်က ဒီကိစ္စမှာ ရည်းစားမရှိတဲ့ အမျိုးသမီးတစ်ယောက်နဲ့ ပတ်သတ်မိတာနဲ့တင် တစ်ချိန်ချိန်မှာ သူ့ရည်းစား ကျနော့်စီနီယာတစ်ယောက် ပေါ်လာမယ်ဆိုတာ အလိုလို ကြိုသိနိုင်စွမ်းလည်း မရှိခဲ့။ ခေါင်းထဲမှာ စီစဉ်ထားတဲ့ စကားလုံးတွေက ကျနော်နှုတ်ခမ်းပေါ်တင် ကျဆုံးသွားတယ်။ </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"နင် ရူးနေလား။ ငါ့အချိန်တွေ ဘာလို့ လာဖြုန်းခဲ့တာလဲ။ စောင်အာရုံလာမနောက်နဲ့ကွာ။ နင့်မျက်နှာကိုလည်း ငါထပ်မမြင်ချင်တော့ဘူး။ သွားတော့..."</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကျနော့်အသံလည်း တုန်နေတာ ကိုယ့်ကိုယ်ကို သိပါတယ်။ </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ပြောပြီးပြီးချင်း သူငိုချလိုက်တဲ့ အသံကို ကြားပေမယ့် တကယ်ငိုမငို ကျနော် မသိတော့ဘူး။ အဲ့လိုအမျိုးသမီးတွေမှာ တကယ်ဝမ်းနည်းခံစားတတ်တဲ့ စိတ်ရှိမယ်ဆိုတာ ကျနော် မယုံဘူး။ </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ပြောပြီးပြီးချင်း ကျနော် လမ်းမပေါ်တက်တယ်။ Taxi တစ်စီးတားလိုက်တယ်။ ကျနော်တည်းနေကျ ရန်ကင်းထဲက ဟိုတယ်ကို ပြန်တယ်။ </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">တကယ်လည်း အဲ့ဒီနေ့က မနွေမျက်နှာကို နောက်ဆုံး မြင်ခဲ့တာပါပဲ။ </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကိုအောင်ကိုကိုနဲ့တော့ သင်တန်းတစ်ခုမှာ တစ်ကြိမ်ပြန်တွေ့ခဲ့တယ်။ ဆရာသမားက အိမ်ထောင်ကျသွားပါပြီ။ မနွေနဲ့တော့ မဟုတ်ဘူး။ သူ့ရွာက ငယ်ချစ်နဲ့ ပြန်ယူလိုက်တာ။ သင်တန်းမှာ သောက်ရင်းစားရင်း ညီအစ်ကိုတွေ စကားပြန်ပြောဖြစ်တဲ့အချိန် ကိုယ့်ဆရာကတော့ (မူးနေလို့လားမသိ) တစ်ခွန်းတော့ ပြောတယ်။ "နွေဦးခင်က မင်းကို တကယ်ချစ်တာကွ" တဲ့။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">အဲ့ဒီစကားကိုပြောတဲ့အချိန် ကိုအောင်ကိုကို မျက်နှာက ဘယ်လိုအနေအထားရှိနေလဲ ကျနော် မမှတ်မိဘူး။ ကိုယ့်ရည်းစားက ဘတ်တာခံခဲ့ရတဲ့ မအူမလည် ချာတိတ်တစ်ယောက်ကို ရိ ပြီးပြောတာမျိုးလား။ သူ့ရည်းစားဟောင်းကိုယ်စား အားနာလို့ စိတ်ဖြေစရာတစ်ခုအနေနဲ့ ပြောပေးတာလား ဆိုတာကိုတော့ ဘုရားပဲ သိပါလိမ့်မယ်။</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">မိုးသက်ဦးလွင် </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ဇွန် ၂၆, ၂၀၂၃</div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-36045893538960651762023-10-31T09:54:00.003-07:002023-10-31T09:54:51.961-07:00ကြွေ...<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhbC9GfTMGoFL7AYhE0z6DvyOQRRhJMZm5jm0oFtOTjjs3gHa3JKv3TTratxa9KIgwe-m9PmTtnE3-G0tBRMlwwfxKr4CelxAdT6AlaJVT6z9EBdUc24I3jthi262CoBXl9TA-34iN7tyz_e9MJq7nz_JPiiJAc5KFc3ZeJsxsmBVNX8VrusbL8RQz8r3AD" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="360" data-original-width="540" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhbC9GfTMGoFL7AYhE0z6DvyOQRRhJMZm5jm0oFtOTjjs3gHa3JKv3TTratxa9KIgwe-m9PmTtnE3-G0tBRMlwwfxKr4CelxAdT6AlaJVT6z9EBdUc24I3jthi262CoBXl9TA-34iN7tyz_e9MJq7nz_JPiiJAc5KFc3ZeJsxsmBVNX8VrusbL8RQz8r3AD=w320-h213" width="320" /></a><span style="text-align: left;"> </span></div><p></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 14px; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 14px; white-space-collapse: preserve;">ငယ်ငယ့်ကို မတွေ့ရတာ ကြာပြီ။ သူငယ်ချင်းတွေက သူ့မင်္ဂလာဆောင်ကိစ္စတွေအတွက် အလုပ်ရှုပ်နေတယ်လို့ပြောတယ်။ ၅ နှစ်တာ Relationship တစ်ခုရဲ့ အဆုံးမှာ ဘာတစ်ခုမှ မဖြစ်ခဲ့သလို အေးဆေးလွန်းတဲ့ ငယ်ငယ့်ကိုလည်း နားမလည်ဘူး။ လူတစ်ယောက်ရဲ့ ဘဝမှာ တခြားလူတစ်ယောက်ကို ဘဝထဲက ထုတ်ပစ်ဖို့ အဲ့ဒီလောက်တောင် လွယ်တယ်ဆိုတာ ဘယ်တုန်းကမှ မတွေးမိခဲ့ဖူးဘူး။ မုန်းနေသေးရင်တောင် စိတ်ထဲမှာ ရှိနေသေးတယ်၊ အချစ်ရော အမုန်းရော ဘာမှ မရှိတဲ့ Neutral ဖြစ်သွားခဲ့ရင် ဘဝထဲက လုံးဝ ပျောက်သွားပြီတဲ့။ ဒီအချိန်ကာလ တိုတိုလေးအတွင်းမှာ ငယ်ငယ့်ဆီမှာ ကျနော့်အတွက် အချစ်ရော အမုန်းရော တကယ်ပဲ မရှိတော့တာလားဆိုတာ ကျနော်မတွေးတတ်ဘူး...။ </span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">အဲ့ဒီနေ့ညနေက မိုးနည်းနည်းအုံ့နေတယ် ပြီးတော့ ကျနော် အဲ့ဒီနေ့က ဖျားနေခဲ့တာကို မှတ်မိတယ်။ အိမ်နားက ဆေးဆိုင်မှာ ဆရာဝန်ညွှန်းတဲ့ ဆေးမရှိလို့ တော်တော်လှမ်းတဲ့နေရာထိ လမ်းလျှောက်မိသွားပြီး Medicare မှာ သွားဝယ်ရတယ်။ ဆေးဆိုင်မှာ လူနည်းနည်းကျနေလို့ နည်းနည်းစောင့်ရင်းနဲ့ မိုးတွေ ရွာလာမှ ထီးမပါလာမှန်းသတိရတယ်။ အဲ့ဒီလို တစ်ခုခုကိစ္စရှိတိုင်း ရည်းစားကို လှမ်းပြီး အခြေအနေပြောပြဖို့ရာ ငယ်ငယ့်ကို ဒီနေ့ဖုန်းခေါ်လို့မရဘူးဆိုတာ သတိရသွားတယ်။ ငယ်ငယ်က နေပြည်တော်ကပြန်လာတဲ့ အမြန်လမ်းတစ်နေရာမှာ သူ့အစ်မနဲ့ အတူတူရှိနေမယ်လို့ ကြိုပြောထားခဲ့တာပဲ။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ခဏတော့ မိုးနည်းနည်း စဲသွားတယ်။ ကျနော် နားချင်နေပါပြီ။ အခန်းထဲမှာ လှဲပြီး နားနားနေနေနေချင်လို့ အပြင်ထွက်လာပြီး Grab ခေါ်ဖို့လုပ်တယ်။ နည်းနည်း ကြာမယ့်ပုံပြလို့ ဘေးနားက လမ်းကြိုလမ်းကြားထဲမှာရှိတဲ့ Local Taxi သမားတွေ ရှာတယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">Hold on!!!!</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ပန်းဆိုင်ဘေးနားက လမ်းကြားထဲမှာရပ်ထားတာ ငယ်ငယ့်ကားပဲ။ ပြန်ရောက်နေတာလား။ ဖုန်းခေါ်လိုက်ရမလားတွေးမိပေမယ့် တစ်ခုခုကို တွေးလိုက်မိတာ ကြောင့် ဖုန်းမခေါ်ဖြစ်တော့ဘူး။ အဲ့ဒီနား မျက်နှာချင်းဆိုင်က G&G ထဲကို ဝင်တယ်။ ချောင်းဆိုးပြီး လည်ချောင်းတွေနာနေပါလျက် Mevius တစ်ဘူးဝယ်တယ်။ ငွေရှင်းပြီး အမိုးအောက်မှာတင် စီးကရက်တစ်လိပ်ထုတ်ပြီး မီးညှိတယ်။ ထွက်လာတော့ မိုးတွေ သည်းလာတယ်။ ကျနော် ဟူဒီခေါင်းစွပ်ကို ခေါင်းမှာ စွပ်လိုက်ပေမယ့် တပ်ထားတဲ့ မျက်မှန်ကို မိုးရေတွေ တည့်တည့်လာစင်နေတယ်။ အမြင်အာရုံသိပ်မသဲကွဲတော့ဘူး။ အထဲပြန်ဝင်ပြီး မိုးခိုချင်စိတ်လည်း မရှိတော့ဘူး။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">မိုးရေစက်တွေကြောင့် ၁ ဖွာ ၂ ဖွာပဲ သောက်ရသေးတဲ့ စီးကရက်မီးလည်း ငြိမ်းသွားပြီ။ မိုးရေထဲမှာတင် ကျနော် နောက်တစ်လိပ်ကို အယောင်ယောင်အမှားမှားနဲ့ ထုတ်နေမိတယ်။ နောက်တော့ လက်လျှော့လိုက်တယ်။ တစ်ကိုယ်လုံး ရွှဲနစ်ပြီး အဲ့ဒီနေရာမှာတင် မလှုပ်မယှက်ရပ်နေမိတယ်။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">"ကောင်လေး အထဲလာလေ"</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ပန်းဆိုင်က အန်တီကြီးက လှမ်းခေါ်ပေမယ့် ကျနော် မတုံ့ပြန်မိဘူး။ ဗျစ်တောက်ဗျစ်တောက်ပြောသံကြားလိုက်သေးလား သိပ်မသဲကွဲ။ လောလောဆယ် အိမ်ပြန်ချင်စိတ်လည်းမရှိသေး။ ဒီနေရာမှာ ကျနော် ငယ်ငယ့်ကို စောင့်နေရမှာလား။ သူငယ်ချင်းတချို့ သတိပေးတဲ့ စကားတွေကို မသိကျိုးကျွံပြုခဲ့တာမှားနေခဲ့တာလား ဘာကိုမှ မရေရာ။ အဲ့ဒီနေရာမှာ မတ်တတ်ရပ်ရင်း မလှုပ်မယှက်ဖြစ်နေတာ ဘယ်လောက်ကြာဦးမှာလဲ။ ၁၅ မိနစ်ကနေ နာရီဝက် နောက် လေးဆယ့်ငါးမိနစ်...</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကျနော် စိတ်ပြန်စုစည်းမိသွားတဲ့အချိန်မှာ ကျနော့်ရှေ့ကားမှတ်တိုင်နားမှာရပ်လိုက်တဲ့ ကားတစ်စီးကြောင့်ပဲ။ အမြင်အာရုံဟာ ဝါးနေပေမယ့် ကိုယ်တကယ် မြတ်မြတ်နိုးနိုးစွဲလန်းခဲ့ရတဲ့လူအပေါ် အရိပ်ကလေးကအစ မှတ်မိနေတာမျိုးကို ကြုံဖူးကြတယ်မဟုတ်လား။ ထီးကလေးတစ်ချောင်းအောက်ကနေ အမျိုးသားတစ်ယောက်နဲ့ အတူတူ ဆင်းလာတဲ့ အဖြူရောင်မိန်းမလှလေးဟာ ဘယ်သူလဲဆိုတာသိရဖို့ ကျနော့်မျက်မှန်တွေကို ရေပြန်သုတ်ဖို့ မလိုခဲ့ပါဘူး။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">အိပ်မက်တွေထဲအထိ စွဲလန်းခဲ့ရတဲ့ ရယ်သံလွင်လွင်လေးတွေကို မမျှော်လင့်တဲ့နေရာမှာ ကြားခဲ့ရပေမယ့် ကျနော် မအံ့ဩခဲ့ပါဘူး။ မိုးသည်းထဲမှာ ရူးသလိုကြောင်သလိုရပ်နေတဲ့ Mask တပ်ထားတဲ့ ရွှဲရွှဲနစ်နစ်လူဟာ ကျနော်ဖြစ်နေမယ်လို့ ငယ်ငယ် ဘယ်ထင်ပါ့မလဲ။ ရည်ရည်မွန်မွန်ပုံစံပေါက်တဲ့ အမျိုးကောင်းသား ပြန်သွားတဲ့အချိန်မှာ ငယ်ငယ်ဟာ သူ့ကားကလေးပေါ် ပြန်တက်လို့ ကျနော်ရှိနေမှန်းသူမသိတဲ့ လမ်းကြားလေးထဲကနေ ငြိမ့်ငြိမ့်ကလေး ပြန်မောင်းထွက်သွားခဲ့ပါပြီ။ </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ကျနော် အိမ်ကို ဘယ်အချိန်ပြန်ရောက်ခဲ့သလဲ ကျနော် မမှတ်မိပေမယ့် ငယ်ငယ့်ဆီက "ပင်ပန်းလို့ အစောကြီးအိပ်တော့မယ်နော်" ဆိုတဲ့ SMS လေးရောက်လာတဲ့အချိန် ထွန်းနောင်ဆင့်ရဲ့ "ကြွေ" သီချင်းကို ဆက်တိုက်ဖွင့်ထားခဲ့တာကို တော့ ကောင်းကောင်းကြီး မှတ်မိနေခဲ့ပါတယ်။</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">မိုးသက်ဦးလွင် </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">July 8, 2023</div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-60019004878084135032021-11-07T03:58:00.002-08:002021-11-07T03:58:41.943-08:00မပျက်သုန်းမီ<p><span style="color: #2b00fe;"><i>ဉာဏ်ပညာရယ် ချစ်ခြင်းတရား အရေးကြီးဆုံး ၂ ခုမှာ တစ်ခုလောက်ပြည့်စုံရင်တောင် လောကကြီးက အသက်ရှူချောင်နေဦးမှာပါ။ ခက်တာကလည်း ခင်ဗျားမှာ တစ်ခုလေးတောင် ရှိမနေတာပဲ။ </i></span></p><p><span style="color: #2b00fe;"><i>ဘာတစ်ခုမှ မသိတဲ့လူတစ်ယောက်ကို အရာအားလုံး သိသလိုလို ဟန်ဆောင်နေပေးရလောက်အောင် နိမ့်ကျတဲ့ ခေတ်ကြီးထဲမှာ လက်နက်အားကိုးပြီး လုယူလို့ရတဲ့ အရာတွေထဲ ချစ်ခြင်းမေတ္တာမပါခဲ့ဘူးဆိုတာ ခင်ဗျားကို သိစေချင်လိုက်တာဗျာ။ </i></span></p>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-61739303874317228272021-05-28T10:47:00.002-07:002021-05-28T10:47:33.838-07:00စည်သွပ်ဘူးတွေ<p style="text-align: left;"><span style="background-color: white; font-family: inherit; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #2b00fe;"></span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="color: #2b00fe;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiInqWMB0fehjb59UVwBUCrXYLrxe972PiRvhQCg-zinyWZTaP_PpNNQ7eIrTsh0R4XHPcKLZMrYLQte6BQvRVPePxKFIHeB-7Ju27Oj21jh9698S-YnNMHVVdJBrVuwLPy2LfsamlDOYsC/s4000/20210129_090421.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="396" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiInqWMB0fehjb59UVwBUCrXYLrxe972PiRvhQCg-zinyWZTaP_PpNNQ7eIrTsh0R4XHPcKLZMrYLQte6BQvRVPePxKFIHeB-7Ju27Oj21jh9698S-YnNMHVVdJBrVuwLPy2LfsamlDOYsC/w528-h396/20210129_090421.jpg" width="528" /></a></span></div><span style="color: #2b00fe;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: inherit; text-align: left;"> </span><span style="font-family: inherit; text-align: left;"> </span><span style="font-family: inherit; text-align: left;"> </span></div></span><p></p><p style="text-align: left;"><span style="background-color: white; font-family: inherit; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #2b00fe;">အဲဒီလိုပေါ့ကွာ… စည်သွပ်ဘူးတွေ..။ တံဆိပ်မျိုးစုံ၊ ပုံစံမျိုးစုံ။ စည်သွပ်ဘူးတွေက သံဖြူကိုယ်ထည်နဲ့ ဆိုတော့ ကျန်တဲ့ ဖန်ပုလင်းတွေက အားကျတယ်၊ ပလတ်စတစ်ခွက်တွေက အားကျတယ်၊ လေဖောင်းထုပ်တွေက အားကျတယ်။ စည်သွပ်ဘူးအချင်းချင်းတောင် အကောင်းစားတွေက တစ်စျေး၊ စက်မှုထုပ်တဲ့ စည်သွပ်ဘူးတွေက တစ်စျေးကွ။ စည်သွပ်ဘူးအချင်းချင်းတောင် အဲဒီလိုတွေရှိသေးတယ်။ နောက်တစ်ခုက စည်သွပ်ဘူးကို နေ့စဉ်ဘဝမှာ မစားကြဘူး။ ငတ်တဲ့အချိန်၊ ဒုက္ခရောက်တဲ့အချိန် စားဖို့ သောက်ဖို့လောက်ပဲ Reserve လုပ်ထားကြတာ။ မင်းဟာ စည်သွပ်ဘူးဆိုပါတော့ကွာ။ လူတွေဒုက္ခရောက်တဲ့အချိန်မှာပဲ မင်းအတွက် အလုပ်ရှိသလိုပဲ။ အဲဒီလိုပဲ ကျန်တဲ့အချိန် မင်းက မေ့ထားခံရမယ်။ </span></span></p><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q" style="font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; text-align: left; white-space: pre-wrap;"><p style="font-family: inherit;"><span style="background-color: white; color: #2b00fe;"><span> </span><span> </span><span> </span>ခရမ်းချဉ်သီးတွေ ယိုဖြစ်သွားလည်း မင်း စည်သွပ်ဘူးပဲ။ ပြောင်းဖူးစေ့တွေက ပေါက်ပေါက် ဖြစ်သွားလည်း မင်းက စည်သွပ်ဘူးပဲ။ မင်းဟာ ကောင်တာပေါ်က သက်တမ်းအရှည်ဆုံးကောင်။ အရပ်လေးမျက်နှာက ကောင်တွေဘဝ တစ်ဆစ်ချိုးပြောင်းသွား၊ အရာရာတိုးတက်သွားလည်း မင်းက စည်သွပ်ဘူးပဲ။ မင်းဟာ မှန်ကောင်တာထဲ ဝင်ခွင့်မရှိဘူး။ ရေခဲသေတ္တာ ဖရီဇာ ဟာ မင်းအတွက်မဟုတ်ဘူး။ မင်းကို အမြင့်ပေါ်တင်ထားစရာလည်း မလိုဘူး။ ဘာလို့လဲ ဆိုတော့ မင်းဟာ စည်သွပ်ဘူး ဖြစ်နေတာကိုး။ </span></p><p style="font-family: inherit;"><span style="background-color: white; color: #2b00fe;"><span> </span><span> </span><span> </span>မင်းလိုစည်သွပ်ဘူး ဖြစ်ပေမယ့် တံဆိပ်ကောင်းတဲ့ စည်သွပ်ဘူးကြီးတွေက မင်းကို မညှာဘူး။ အဲ့ကောင်ကြီးတွေက စင်အရှေ့ဆုံးမှာ တင်ထားခံရတယ်။ စည်သွပ်ဘူးချင်းအတူတူ လူကိုအကျိုးပြုချင်ယောင်ဆောင်ကြတယ်။ ကျန်းမာရေးနဲ့ ညီညွတ်ကြောင်း စာတွေရေးထားလိမ့်မယ်။ လူတိုင်းအတွက် အသင့်ရှိကြောင်း တံဆိပ်ကပ်ထားတယ်။ မင်းလို စက်မှုဇုံထုတ် စည်သွပ်ဘူးမျက်နှာမွဲတွေက ဟိုးနောက်မှာ စီထားခံရမယ်။ စည်သွပ်ဘူးအချင်းချင်းခွဲခြားခံရမယ်။ စည်သွပ်ဘူးအချင်းချင်း တွန်းချခံရမယ်။ <br />မင်းဟာ စည်သွပ်ဘူးပဲ။ မင်းမှာ အနာဂတ်အစီအစဉ်တွေချခွင့်မရှိ၊ ဘဝစိတ်ကူးအိပ်မက်တွေမက်ခွင့်မရှိ၊ ဘဝကို တရားသဖြင့် မြင့်အောင် မြှင့်တင်ခွင့်မရှိ။ Expire Date မကုန်မချင်း စင်ပေါ်ကဆင်းခွင့်အပေးမခံရတဲ့ စည်သွတ်ဘူးတွေရေ...။ မင်းတို့ကိုယ်မင်းတို့ ဘာထင်နေလဲကွ။</span></p><p style="font-family: inherit;">မိုးသက်ဦးလွင် </p><p style="font-family: inherit;">၂၀၂၀၊ မေ ၂၉ ။ </p></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-59460584388068990662021-02-06T23:56:00.005-08:002021-02-06T23:56:45.173-08:00 ဧည့်သည်<div class="kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q i_am_zawgyi" style="animation-direction: alternate; animation-duration: 1s; animation-iteration-count: infinite; animation-name: changecolorhover; animation-timing-function: linear; background-color: white; border-left: 4px solid rgb(221, 223, 226); color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0px; overflow-wrap: break-word; padding-left: 0.6em; white-space: pre-wrap;"><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ဝမ်းနဲ့လွယ်ပြီး မွေးထုတ်လိုက်တဲ့အမေက</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ကိုယ့်သားကိုယ် မမှတ်မိတော့တဲ့ ဇာတ်ဝင်ခန်းလို</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ငါ့မြို့ကလေးဟာ ငါ့အပေါ် စိမ်းစိမ်းကားကား။</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q i_am_zawgyi" style="background-color: white; border-left: 4px solid rgb(221, 223, 226); color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; padding-left: 0.6em; white-space: pre-wrap;"><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ရင်ခုန်သံသီချင်းဟောင်းကလေးဟာ</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">နောက်ဆုံးပေါ်တီးလုံးနဲ့ သီဆိုခွင့်မရှိတော့ဘူး</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ယူကလစ်ရနံ့တွေနဲ့ မြင်းလှည်းခွာသံတွေက</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">မျိုးတုံးတော့မယ့် ရှားပါးမျိုးစိတ်တွေတဲ့</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">မျက်နှာစိမ်းဆိုတဲ့အကြည့်တွေကို</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ကိုယ်မခံချင်ဘူး ချယ်ရီရယ်။</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q i_am_zawgyi" style="background-color: white; border-left: 4px solid rgb(221, 223, 226); color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; padding-left: 0.6em; white-space: pre-wrap;"><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ငါ့အမေအိမ်မှာ ငါကဧည့်သည်</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ငါ့အတိတ်တွေမှာ ငါတကယ်မရှိခဲ့သလိုမျိုး</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ကိုယ့်အသက်ရှုသံကအစ သူစိမ်းဆန်နေသတဲ့</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">ပြင်ဦးလွင်...။</div></div><div class="o9v6fnle cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q i_am_zawgyi" style="background-color: white; border-left: 4px solid rgb(221, 223, 226); color: #050505; font-family: "Segoe UI Historic", "Segoe UI", Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; padding-left: 0.6em; white-space: pre-wrap;"><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;">မိုးသက်ဦးလွင်</div><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv9UD_ULnmo2Cm4IQd-bjqe-u7dMKjnOp9L0_YTNyeLlXhVdos5uXR39d817agKVgyHJTAFdWZw2wBYi5j79if9dGYKzj9isgMUmmUSQcbf6Zh-xgxM1tqe5XPc9cXyYUe3tP3uY47fRhu/s4912/SLT-A37112.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="4912" data-original-width="3264" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgv9UD_ULnmo2Cm4IQd-bjqe-u7dMKjnOp9L0_YTNyeLlXhVdos5uXR39d817agKVgyHJTAFdWZw2wBYi5j79if9dGYKzj9isgMUmmUSQcbf6Zh-xgxM1tqe5XPc9cXyYUe3tP3uY47fRhu/w426-h640/SLT-A37112.JPG" width="426" /></a></div><br /><div class="_c_o_nvert_" dir="auto" style="font-family: "lucida grande", tahoma, verdana, arial, sans-serif !important;"><br /></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-84522722906448459742021-02-03T07:32:00.000-08:002021-02-03T07:32:11.904-08:00ကျွန်တော်ကွေးမိခဲ့တဲ့ လက်ညှိုးလေး<p><br /></p><p>ကောက်ရိုးပုံထဲ ကျပျောက်သွားတဲ့အပ်လို</p><p>ငါတို့ ယုံကြည်ချက်ဟာ အစအနရှာမရ(ဘယ်နေ့/ဘယ်အချိန်/ဘယ်လို/ဘယ်လောက်)</p><p><br /></p><p>အဖြေမရှိတဲ့ မေးခွန်းတွေအတွက် </p><p>လွတ်ကျကွဲသွားတဲ့ အရာအားလုံးဟာ ဟိုနား သည်နား တစ်စစီ။</p><p><br /></p><p>ခံယူချက်တွေ မြင့်မြင့်လာတယ်</p><p>တစ်နေ့နေ့မှာ မစင်ပုံကြီးကို ခေါင်းတိုးရဖို့။</p><p><br /></p><p>မျက်နှာချင်းမဆိုင်မိကြသူတွေမို့ </p><p>နီးနီးလာဖို့လည်းမရှိ၊ ဘယ်လောက်ဝေးသွားသလဲ မသိနိုင်ကြတော့။ </p><p><br /></p><p>လက်ညှိုးတစ်ချက်ကွေးတတ်ဖို့ ၁၀ နှစ်ကြာမယ်ဆိုရင်တောင်</p><p>ကျွန်တော် လက်ညှိုးကွေးတတ်ခဲ့ပါပြီ။ </p><p>ကျွန်တော်ကွေးမိတဲ့ လက်ညှိုးလေးကိုသာ ပြန်ဆန့်ခွင့်ပေးကြပါတော့ဗျာ။</p><p>မိုးသက်ဦးလွင်</p><p></p><p>(၃-၂-၂၀၂၁)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwvzByDUf-VmUku-VWIEHhbw3GQ4aHcL9TLzouMHCR6DGHbHCq8N8aQQcknKr1JWxPsbjiV3cTJSbCxp316Hlrs0MO-agNFwPi-22bM_LTEM0_DuuYfJM41g93WnadcH6KPPzxaetIKEQS/" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1200" data-original-width="1920" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwvzByDUf-VmUku-VWIEHhbw3GQ4aHcL9TLzouMHCR6DGHbHCq8N8aQQcknKr1JWxPsbjiV3cTJSbCxp316Hlrs0MO-agNFwPi-22bM_LTEM0_DuuYfJM41g93WnadcH6KPPzxaetIKEQS/" width="320" /></a></div><p></p>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-75975793228259259422016-06-21T00:22:00.002-07:002020-06-09T21:16:56.989-07:00မႏွင္ဘဲေနာက္လွည့္ျပန္ခဲ့သည္ <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
မနှင်ဘဲ နောက်လှည့်ပြန်ခဲ့သည်...<br />
<br />
မိုးသက်ဦးလွင်<span style="font-family: zawgyi-one, sans-serif; font-size: 10pt; text-align: justify;"> </span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br />
Marshell အမှတ်တံဆိပ် နားကြပ်ကို နားမှာတပ်လိုက်သည်..။ ဒီလိုအချိန်ဆိုရင် မိုးလွင် လုပ်ငန်း စပြီ..။ ကွန်ပျူတာ ဒက်စ်တော့ပ် ပေါ်က အသံဖမ်း ဆော့ဖ်ဝဲလ်လေး၏ အိုင်ကွန်ကို မောက်စ်နှင့် ဒဘယ်ကလစ် ခပ်သွက် သွက်ကလေးဖွင့်လိုက်သည်။ ပြီးခဲ့တဲ့အပတ်ကမှ မိုးလွင်၏ စတူဒီယို က ကွန်ပျူတာတွေကို လိုအပ်သည့် အသံဖမ်းပစ္စည်း နှင့် ဆက်စပ်ပစ္စည်းများဖြည့်ထားတော့ သွက်လက်နေလိုက်တာ...။<br />
<br />
နားထဲက ကြားနေရသည့်အသံကို နားစိုက်နားထောင်၍ လိုအပ်သည်များ ပြန်လည် ပြင်ဆင်ရသည့် Mixing အလုပ်ကတော့ လွယ်တော့မလွယ်..။ ဂီတသဘောတရားများနှင့် စတူဒီယိုသုံးပစ္စည်းများကို နားလည် မှအဆင်ပြေသည်။ တကယ့်တကယ်တွင် စတူဒီယိုသုံးပစ္စည်းများက တန်ဖိုးမနည်းလှ..။ ပစ္စည်းကောင်းလျှင် ကောင်းသလို စတူဒီယို တစ်ခုလျှင် သိန်းရာကျော်ကုန်ကျသည်။ မိုးလွင်အခန်းလေးကတော့ ဈေးနှုန်းအရ သင့်တင့်ပြီး လိုက်လျောညီထွေ ဖြစ်မည့် ပစ္စည်းအသေးလေးများနှင့် အများစုကိုတော့ ကွန်ပျူတာသုံးသက်သက်ပါဝင်သည့် ဆော့ဖ်ဝဲလ်လေးနှင့်သာ ပြန်လည် တည်းဖြတ်သည်..။ ဤသည်ကိုပင် သည်ဆော့ဖ်ဝဲလ် လေးကို ၄၉၉ ဒေါ်လာပေးဝယ် လိုက်ရသည်။<br />
<br />
အာ.. တကယ်ချာတိတ်ပဲ.. ဒီနားမှာ တံတွေးမြိုတဲ့အသံပါလာသေးသကိုး..။ လက်ရှိသီချင်းကို Mix down ဆွဲနေရင်း အဆိုတော်ကောင်လေး၏ တံတွေးမျိုသံပါလာသေးသည်။ အတီးပိုဒ်တွင်မို့ လွယ်လွယ်ကူကူ ဖြတ်ထုတ် လိုက်ရ၍ တော်သေးသည်။ အဆုံးကို Fade out နှင့် ဖြည်းဖြည်းချင်း တိုးရင်း ပျောက်သွားအောင် လုပ်..။<br />
<br />
သီချင်းပြင်နေရင်း Lazy Club တီးဝိုင်းမှ ဂစ်တာသမား ဆရာနိုင်ဇော်ရေးသည့် စာတစ်ပုဒ်ကို သွားသတိရ မိပြန်သည်။ သူ့တပည့်များတီးခတ်နေစဉ် သူက သီချင်းနုတ်စာရွက်မှာ FADE လို့ စာလုံးအကြီးများ ဖြင့် အဆုံးသတ်မှာ ရေးထားသတဲ့..။ Fade ဆိုတာက သီချင်းအဆုံးမှာ အသံမသတ်လိုက်ဘဲ ဖြည်းဖြည်းချင်း တိုးပြီး ပျောက်သွားသည့် ပုံစံမျိုးဖြစ်သည်..။ အသံဆုံးပစ်လိုက်ပြီး တီးလုံးဖြင့်ဆုံးသွားသည်ကိုတော့ Fine လို့ ရေးလေ့ရှိသည်။ ဆရာနိုင်ဇော် ထိုသို့ရေးထားတော့ ရွှေဉာဏ်တော်စူးရောက်သည့် တပည့်ကျော်များက ကော့ဒ် ရေးထားသည် မှတ်ပြီး F.. A.. D.. E ကော့ဒ်လေးခုကို ဆက်တိုက် တီးခတ်လိုက်ကြသတဲ့..။ ဖတ်တုန်းက မိုးလွင်မှာ ရယ်လိုက်ရတာ...။<br />
<br />
လွင့်သွားသောစိတ်ကို ပြန်စုစည်းပြီး အလုပ်ထဲမှာ နှစ်ထားလိုက်သည်။ ဒီအလုပ်က စိတ်ပျံ့လွင့်၍ အဆင်မပြေ.။ စိတ်နှစ်ထားမှ စူးစိုက်မှု ကောင်းမည်၊ ထိုမှသာ မိမိဖန်တီးသောသီချင်း များ၊ ဂီတများ တန်းဝင်မည်..။ အဆင်ပြေမည်..။ <br />
<br />
စိတ်နှစ်လိုက်တော့ နာရီဝက်လောက်အကြာမှာ Beta အဆင့်လောက် ဖြစ်မည့် အကြမ်းထည် သီချင်း တစ်ပုဒ်ရသည်..။ မနက်ဖြန် အဆိုတော်လာမှ ပြပြီး ကြိုက်မကြိုက် ပြန်မေးရဦးမည်..။ ခဏနားပြီး ခြေဆန့် လက်ဆန့်လုပ်ဖို့ အခန်းကျဉ်းလေးအပြင်ကိုထွက်လိုက်တော့ ညီတော်မောင်က အလိုက်သိစွာ ဆေးလိပ်နှင့် မီးခြစ်ကို ကမ်းရင်း စကားဆိုသည်..။<br />
<br />
"ခုနက ကိုမိုး အထဲဝင်နေတုန်း ကောင်မလေးတစ်ယောက်လာသေးတယ်..။ ချောတာမှ မှုံနေတာပဲ..။ ခဏစောင့်နေသေးတယ်.။ ကိုမိုး အလုပ်ရှုပ်နေတယ်ဆိုလို့ မနက်ဖြန်မှ လာမယ်ဆိုပြီး ထွက်သွားတာ ခုတင်ပဲ."<br />
<br />
"ဟေ့ကောင်.. အငယ်ကောင်.. စားချင်တာစား အာရုံတော့ လာမစားနဲ့..."<br />
<br />
အထိုင်များ၍ ဇက်ကြောတက်နေခြင်းကြောင့် စိတ်ပေါက်နေသည့်အထဲ အငယ်ကောင်က နောက်သလိုလို လုပ်နေသည်...။<br />
<br />
"အာ.. ဟုတ်တယ် ကိုမိုး ကျွန်တော်မနောက်ဘူး.. အတည်ပြောနေတာ...နောက်က လိုက်ကြည့်ရင် တောင် မီဦးမယ်ထင်တယ်.. "<br />
<br />
ဒီကောင့်ပုံစံကြည့်ရတာတော့ အတည်ပြောနေသည့်ပုံပါ.။<br />
<br />
"နောက်ကတော့ လိုက်မကြည့်တော့ပါဘူး..။ သီချင်းအပ်မလို့လာတာနေမှာပေါ့ မနက်ဖြန်လာရင် တွေ့မှာပေါ့ကွာ... "<br />
<br />
ဆေးလိပ်ငွေ့များကို ဟူး ကနဲ မှုတ်ထုတ်လိုက်သည်..။<br />
<br />
ဘာရယ်မဟုတ်..။ အမှတ်မထင် လှမ်းကြည့်လိုက်မိသည့် လမ်းထောင့်မီးပွိုင့်က မီးလုံးကလေး ဝါနေသည်...။ သတိထားပါဆိုသည့် သင်္ကေတ၊ မီးမနီခင် ရောက်ရာအရပ်မှာ ရပ်ထားလိုက်သင့်သော အချက်ပြ.။ ထုံးစံအတိုင်း မီးမနီခင် အမြန်ဖြတ်မောင်းကြသည့် ဆိုင်ကယ်၊ ကားများက သုံးလေးငါးစင်းမက...။ တစ်ဖက်က မီးစိမ်းကြောင့် အရှိန်မြှင့်မောင်းဝင်လာသည့် ယာဉ်များနှင့် ပွတ်ကာသီကာ...။ ဆဲရေးတိုင်းထွာသံ များကြားလိုက်မိလေသလား ထင်လိုက်မိသည်..။ မတိုက်မိတာပင်ကံကောင်း..။<br />
<br />
ခုတော့ မီးပွိုင့်ကလေးနီသွားပြီ... ။ စောစောက တစ်ဖက်ခြမ်းလမ်းမှ မီးနီစဉ်က ရပ်ထားသော ယာဉ်များကား မီးစိမ်းသောကြောင့် ဥဒဟို ပြေးလွှားလျက်.။<br />
<br />
-----------------------------------------------------------------------------------------------<br />
<br />
"ဆိုးတော့ မဆိုးဘူးဗျ..။ ဒါပေမယ့် အသံနည်းနည်းခြောက်နေသလားလို့.."<br />
<br />
" Reverb(လိုဏ်သံ) မှာ Wet(အသံစိုစွတ်မှု) နည်းနည်းလျှော့ထားလို့ပါ.။ Delay (နောက်တွဲသံ) လည်း နည်းနည်း ပြန်စွက်ပေး မယ်လေ.။ ဒါက အကြမ်း"<br />
<br />
"အော်..."<br />
<br />
အဆိုတော်ချာတိတ်က သူ့သီချင်းသူ နားထောင်ပြီး သဘောအတော်ကျနေသည်.။ နောက်ကို ပြန်ပြန်ပို့ ပြီး သုံးလေးခေါက် ပြန်နားထောင်နေသည်.။<br />
<br />
"ကျွန်တော် တံတွေးမြိုတာ အသံနည်းနည်းထွက်သွားတယ်ထင်တယ်..အဲဒါမပါတော့ဘူးနော်.."<br />
<br />
"ဟုတ်တယ် အဲဒါ..ဖြတ်ထုတ်လိုက်တယ်"<br />
<br />
"ဟဲဟဲ. ကျေးဇူးပါ ကိုမိုးကြီး..။ ဒါဆို အချောက ဘယ်နေ့ရမလဲ..."<br />
<br />
"မနက်ဖြန်ညနေပိုင်းလောက် လာခဲ့လေ ညီ... ကိုယ်အပြီးလုပ်ပြီး စီဒီပါ ခုတ်ထားပေမယ်..။ ရှိုးပွဲမှာပါ ဆိုလို့ရအောင် တီးလုံးသပ်သပ်ပါထည့်ထားပေးမယ်.."<br />
<br />
"ဟုတ်ကဲ့ကိုမိုးကြီး.. မနက်ဖြန်ကျမှပဲ လက်ဖက်ရည်တိုက်တော့မယ်..."<br />
<br />
"အော် ရပါတယ်ကွာ..."<br />
<br />
အဆိုတော်ကောင်လေးက ပြောပြောဆိုဆိုဖြင့် ထသည်...။<br />
<br />
သူပြန်သွားမှ အခန်းအပြင်ထွက်ပြီး ဆေးလိပ်ကို ပါးစပ်တွင်တပ်၍ မီးညှိလုညှိခင်တွင်...<br />
<br />
"ကိုမိုး.. ဒီမှာဧည့်သည်..."<br />
<br />
အငယ်ကောင့်အသံကြား၍ အပေါက်ဝဖက်ကို မော့ကြည့်လိုက်သည်...။<br />
<br />
ပါးစပ်မှာတပ်ထားသော ဆေးလိပ်ပြုတ်ကျသွားသည်..။<br />
<br />
"ရွှေရည်... ရွှေရည်မဟုတ်လား..."<br />
<br />
"ကိုမိုး..."<br />
<br />
ရင်ထဲမှာ ငြိမ့်ကနဲ ဖြစ်သွားပြီးကာမှ ဗုံးတစ်လုံးအနီးကပ်ပေါက်ကွဲသွားသလို ဆူညံသွားပြီး တစ်စုံတစ်ခု ကို သတိရမိလိုက်သောကြောင့် အတွေးရော လူပါ ယာယီရပ်တန့်သွားသည်..။<br />
<br />
"ရှာလိုက်ရတာ ကိုမိုးရယ်... ရွှေရည် ပြီးခဲ့တဲ့ လကမှ ဂျပန်က ပြန်ရောက်တယ်...။ ကိုမိုး နေနိုင်တယ်နော်.. လုံးဝ အဆက်အသွယ်မလုပ်ဘူး..."<br />
<br />
"မဟုတ်ဘူး ရွှေရည်.. ကိုယ်ရှင်းပြမယ်.."<br />
<br />
"ဆင်ခြေတွေမပေးပါနဲ့ ကိုမိုး.. လူလာတာတောင် ထိုင်ပါဦးမပြောဘူး..။ ရွှေရည်ထိုင်လို့ရတယ်မဟုတ် လား..."<br />
<br />
ရွှေရည်က ပြောပြောဆိုဆိုဖြင့် ဘေးကခုံတွင် ဝင်ထိုင်လိုက်သောကြောင့် ပြောရမည့် စကားစ ပြတ် သွားသည်...။<br />
<br />
"ကိုယ်တို့ အပြင်သွားပြီး တစ်ခုခု စားရင်းနဲ့ စကားပြောကြတာပေါ့ ရွှေရည်..."<br />
<br />
"ကောင်းသားပဲ.. ရွှေရည်ကားပါလာတယ်..ဒီနေ့တော့ ကိုမိုးကို ရွှေရည်ကျွေးပါ့မယ်..."<br />
<br />
တစ်ချိန်က နှလုံးသားချင်းအရင်းနှီးဆုံး လူနှစ်ဦးမို့ ထူးထူးခြားခြား မငြင်းမိ...။ ရွှေရည့်ကို တွေ့လိုက်စဉ် က မိမိရင်ထဲမှာ လှိုက်ကနဲပျော်မြူးသွားတာ..။ ရင်ခုန်သံတွေ ဗြောင်းဆန်သွားတာ ရွှေရည်သိမည် ထင်သည်။ သူသိမှာပါ..။ သိနေမှာပါလေ..။<br />
<br />
ကျောင်းက အိုင်တီမေဂျာမှာ ကွင်းဖြစ်သည့် မန္တလေးသူ ရွှေရည်နှင့် သပိတ်ကျင်းက ကျောင်းလာတက်သည့် တောသား မိုးလွင် ဘယ်လိုဘယ်ပုံ ချစ်သူ ဖြစ်သွားကြသည်ဆိုသည်မှာ ပြန်တွေးတိုင်း ရင်သိမ့်တုန်ရဆဲ..။ မိမိက အနုပညာနှင့်ပတ်သတ်လျှင် ဝါသနာထုံလွန်းလှသည်။ ကျန်တာ မက်လောက်စရာ ဘာမှမရှိ.။ ရွှေရည်ကတော့ ရုပ်ရည်ချောမောသလောက်မိဘများက မန္တလေးမှာ မြို့မျက်နှာဖုံးတွေ..။ ကျောင်းနီးချုပ်စပ်ထိ သတင်းမွှေးသည့် ရွှေရည်နှင့် မိမိ ချစ်သူ ဖြစ်သွားတော့ ဘယ်သူမှလည်း မယုံနိုင်..။ ချစ်သူဖြစ်သွားကြတော့လည်း မိုးမမြင်လေမမြင်..။ ကျောင်းနားက မန္တလေးတောင်၊ ရွှေကျောင်းကြီး၊ ကုသိုလ်တော်ဘုရား မှသည် တောင်သမန်အင်းဖက်၊ ကန်တော်ကြီး၊ ကျောက်ဆည် ရွှေသိမ်တော်၊ ရွှေကူကြီးဘုရား၊ စစ်ကိုင်း၊ မင်းကွန်း မြသိန်းတန်အထိ မိမိတို့ ခြေရာတွေထပ်ခဲ့ကြသည်...။ ဒါပေမယ့်...။<br />
<br />
"ကိုမိုး.. ဘာတွေစဉ်းစားနေတာလဲ.. ဆင်းတော့လေ..."<br />
<br />
ရွှေရည်က ကားကို လမ်းဘေးမှာ ရပ်ပြီးနေပြီ..။ မိမိက အတွေးများစွာဖြင့် ရောက်လို့ ရောက်မှန်းပင် မသိလိုက်..။<br />
<br />
ဆိုင်တွင်ကို မိုးလွင်တို့ ဝင်လာတော့ လူတွေဝိုင်းကြည့်ကြသည်..။ ဘုရင်မသဖွယ် ကြွားဝံ့သည့် ရွှေရည်နှင့် တစ်နေကုန် စတူဒီယိုမှာ အခန်းအောင်းရာက ထလာသည့် မိုးလွင်၏ ပေတီပေစုတ်ပုံစံကို မြင်ယောင်သာ ကြည့်ကြပါတော့...။<br />
<br />
"မီနူးက နှစ်ခုတောင်လား..."<br />
<br />
"မန်ညူးလုပ်ပါ ကိုမိုးရဲ့..။ ဟုတ်တယ်.. တစ်ခုက စားစရာတွေ...။ တစ်ခုက သောက်စရာသက်သက်.. ကိုမိုးဘာသောက်မလဲ..."<br />
<br />
"ဟုတ်ပါပြီ ကိုယ် ရွှေရည့်လောက် အင်္ဂလိပ်စာမကောင်းတာ ရွှေရည်သိပါတယ်.။ ဘာမှ မသောက် တော့ဘူးရွှေရည်... ကိုယ် မသောက်တာ ကြာပြီ..."<br />
<br />
"မသောက်လည်းနေပေါ့.. ရွှေရည်ကတော့ Mojito (ပူစီနံရွက်နှင့် သံပုရာရောထားသော ယမကာရောလေ့ ရှိသည့် အအေးတစ်မျိုး) သောက်မယ်..."<br />
<br />
ယမကာထည့်မှာလား မေးစရာမလိုပါ..။ အရင်ကတည်းက အတော် ဆိုရှယ်ဆန်သည့် ရွှေရည့်အကြောင်းကို သိပြီးသား.။ မိုးလွင် ရွှေရည့်ကို ဘယ်ကစရှင်းပြရမလဲ ဆိုတာကို စကားလုံး စီနေမိသည်..။<br />
<br />
"ကိုမိုး တစ်ခုခု မှာလေ... Mojito ပဲသောက်မလား.. မှာလိုက်မယ် ယမကာ မထည့်နဲ့ပေါ့..."<br />
<br />
"ရွှေရည် ကိုယ်ပြောစရာရှိတယ်..."<br />
<br />
"ပြီးမှပြော.. ခုလောလောဆယ် ဘာမှ မပြောနဲ့ ရွှေရည် ကိုယ့်မျက်နှာကို အေးအေးဆေးဆေး ထိုင်ကြည့်ချင်သေးတယ်..."<br />
<br />
"မဟုတ်သေးဘူး ရွှေရည်.. ကျွတ်.."<br />
<br />
မိမိက ပြတ်သားနိုင်ပါ့မလား..မိုးလွင် ပြန်တွေးကြည့်နေမိသည်..။ စိတ်ထဲမှက တကယ့်ဝိရောဓိ..။ တစ်ဖက်မှာ မိမိအသက်တမျှချစ်ခဲ့ဖူးသော အချစ်ဦး. တစ်ဖက်မှာ...။<br />
<br />
"ကိုမိုး တကယ်ကြီးတော်တော်ပိန်သွားတယ်..."<br />
<br />
"အင်း ရွှေရည်. ရွှေရည်ကတော့ ပိုလှလာပါတယ်..."<br />
<br />
သူမ ပြုံးသည်..။ မိုးလွင် ရင်ထဲမှာ ဗလောင်ဆူလာပြန်သည်..။ အဲဒီအပြုံးတွေထဲမှာ ကျရှုံးခဲ့ရသည့် အချိန်များ..။ အဲဒီအပြုံးကလေးကို သူပိုင်ပစ္စည်းကဲ့သို့ ခြယ်လှယ်နိုင်ခဲ့သော ရက်များ.။ အဖြစ်အပျက်များက မနေ့တစ်နေ့ကလို ပြန်မြင် လာသည်...။ အချစ်ဆုံးဖြစ်သော အချစ်ဦးရွှေရည့်ကို ကိုယ်ဘယ်လို ပြောထွက်ရက် ပါ့မလဲ...။<br />
<br />
"ရွှေရည် ဂျပန်မှာကတည်းက အမြဲတမ်း ကိုမိုးကို သတိရနေခဲ့တာ..။ အင်တာနက်မှာလည်းရှာခဲ့တယ်.။ ဆက်သွယ်ဖို့လည်း အမြဲကြိုးစားခဲ့တယ်..။ ဒါပေမယ့် ကိုမိုးသိပ်ရက်စက်တာပဲ...။ ရွှေရည့်ကို အဆက်အသွယ် လုံးဝ မလုပ်ခဲ့ဘူးနော်..."<br />
<br />
"အာ အဲဒီလို မဟုတ်ပါဘူးရွှေရည်.. ကိုယ်ရှင်းပြပါ့မယ်..."<br />
<br />
"ဆင်ခြေတွေ မလိုချင်ဘူးကိုမိုး... ကိုမိုး ရွှေရည့်ကို အချစ်တွေ ပေါ့နေပြီမဟုတ်လား.။ အနေဝေးတာနဲ့ သွေးအေးသွားပြီမဟုတ်လား..။ ရွှေရည့်ကို ပြောစမ်းပါ ကိုမိုး.. ပြောလိုက်ပါ..။ ဒီမှာ.ဒီမှာ Mojito နောက် တစ်ခွက် ပေးပါဦး..."<br />
<br />
ရွှေရည်က ပြောပြောဆိုဆို နောက်တစ်ခွက်ထပ်မှာသည်..။ စားပွဲပေါ်မှာ ကလပ်ခွက်ကလေးတွေများ လာပြီ..။ တစ်ခွက်.. နှစ်ခွက်.. သုံးခွက်.. လေးခွက်.. နောက်...။<br />
<br />
အပြင်မှာ အတော်မှောင်နေပြီ...။<br />
<br />
"ရွှေရည် မင်းသိပ်မူးနေပြီ.. ပြန်ရအောင်..."<br />
<br />
"မပြန်ဘူး.. ကိုမိုး. ရွှေရည် သောက်ဦးမှာ..."<br />
<br />
"လာပါ ရွှေရည် ကိုယ့်ကိုချစ်တယ်ဆိုရင် ပြန်ရအောင်နော်..."<br />
<br />
ဘာလို့ ဒီမေးခွန်းကိုမေးလိုက်မိလည်း စဉ်းစားမရ..။<br />
<br />
"ကိုမိုး ရွှေရည့်ကို ချစ်လား..."<br />
<br />
"အင်းအင်း ချစ်တယ် ချစ်တယ်...ပြန်ရအောင်နော် ဟုတ်ပြီလား"<br />
<br />
ပြောပြီးမှ ရင်ဘတ်ထဲမှာ စူးကနဲ ဖြစ်သွားသည်..။ နောင်တရမိသလိုလိုလည်း ဖြစ်သွားသည်..။<br />
<br />
"ကားသော့ရော ရွှေရည်.. ကားသော့ပေးဦး..."<br />
<br />
ရွှေရည်က မျက်စိမဖွင့်ဘဲ ဆလင်းဘတ် အိတ်ကိုပုတ်ပြသည်..။ ဆလင်းဘတ်အိတ်ထဲမှာ ကားသော့ ကိုရှာလိုက်ပြီး ရွှေရည့်ကိုတွဲလိုက်သည်..။ ရွှေရည့်ကိုကားပေါ်သို့တွဲတင်လိုက်ပြီးမှ မောင်းသူဘက်အခြမ်းမှ ကားထဲသို့ ဝင်သည်..။<br />
<br />
"ရွှေရည် အခုဘယ်မှာနေတာလဲ..."<br />
<br />
"Swam မှာ ...."<br />
<br />
ဗလုံးဗထွေးပေမယ့် ပီပီသသကြားရသည်ကိုပင် ကျေးဇူးတင်လိုက်မိသည်..။ မိုးလွင် သက်ပြင်းတစ်ခု ကို ချလိုက်မိသည်..။<br />
<br />
Mandalay Swam Hotel ရောက်တော့ Reception မှာ ရွှေရည့်နာမည်နှင့် အခန်းကိုမေးသည်..။ မှတ်ပုံတင်ပေးပြီး အခန်းသို့ ဝင်သည်..။ အခန်းထဲရောက်တော့ ရွှေရည့်ကို ဆိုဖာပေါ်သို့တွဲတင်သည်..။<br />
<br />
"ကိုမိုး... ကိုမိုး.."<br />
<br />
"အင်း ကိုယ်ရှိတယ် ရွှေရည်..."<br />
<br />
"ရွှေရည်တို့....တစ်သက်လုံး အတူတူ.. အတူတူ နေကြရအောင်နေ.. ဘယ်တော့မှ မခွဲတော့ဘူး နော်..."<br />
<br />
ရင်ထဲမှာ မီးတောင်တွေ ပေါက်ကွဲနေသည်..။ ဒွိဟတွေလွန်ဆွဲနေသည်...။ ချစ်သူရယ်...။ အို.. ဘာမှ မဆုံးဖြတ်ရသေးခင်... ရွှေရည့်ကို နမ်းမိလျက်သား..။ ပြီးတော့...<br />
<br />
ရွှေရည်ဖက်တာတွေ ပိုပြီးတင်းကြပ်လာတာ သတိထားမိသည်..။ အနမ်းတွေ ပိုစိတ်လာတာကို လည်း သတိထားမိသည်။ အဆုံးစွန်ဆုံး အခြေအနေတစ်ခုကို ကျွံဝင်လုဆဲဆဲ အလိုတူအလိုပါ ချစ်သူတို့၏ ပွေ့ချီနမ်းရှုပ်မှုနှင့် ခန္ဒာကိုယ်ယိမ်းယိုင်သွားမှုတွင် ချွတ်လက်စ မိုးလွင် အင်္ကျီထဲက လက်ကိုင်ဖုန်းက ကြမ်းပြင်ပေါ် ဒေါက်ကနဲ ပြုတ်ကျသည် ကောက်ယူလိုက်တော့ Notification မီးလုံးအပြာကလေးလင်းနေသည်..။ အသက်ရှုရပ်မတတ်ဖြစ်သွားသည်..။ စိတ်ထဲက မီးတောက်တွေကို ရေဖြင့်လောင်းချလိုက်သလို ရှဲကန အရှိန်သေသွားသည်..။ ရွှေရည့်ကို ကုတင်ပေါ် သို့တွဲပို့လိုက် ပြီးမှ ဖုန်း Screen ကို ဖွင့်လိုက်သည်.။<br />
<br />
Viber မှာ မက်ဆေ့ချ်ဝင်နေသည်..။<br />
<br />
"မောင်.. သားသားကျောင်းအပ်ဖို့ ကိစ္စအဆင်ပြေလား.. သဘက်ခါမနက်စောစော ကျွဲဆည်ကန် ကားဝင်းမှာ လာခေါ်နော်.. မေမေနေမကောင်းလို့ ညဖက် ဖုန်းမပြောဖြစ်တော့ဘူး... ဒါပဲနော် ကျန်းမာရေးဂရုစိုက်"<br />
<br />
ခေါင်းထဲမှာ တစ်စုံတစ်ခုကို သိလိုက်သည်..။ မှားတော့မလို့...။ မိမိဘဝနှင့်ချီ၍ မှားတော့မလို့ပါလား..။ ခင်ပွန်းတစ်ယောက်၏ ဂုဏ်သိက္ခာ၊ ဖခင်တစ်ယောက်၏ ဂုဏ်သိက္ခာတွေ ပြိုကျဖို့ လက်မတင်ကလေးပါလား..။<br />
<br />
မိုးလွင် တစ်စုံတစ်ခုကို ဆုံးဖြတ်ချက်ချလိုက်သည်..။ စားပွဲပေါ်က အရန်သင့်တွေ့ရသည့် Sticky Paper စာရွက် အပိုင်းအစကလေးကို ဖြုတ်ယူပြီး မိမိပြောမထွက်ခဲ့သည့်စကားလုံးများကို ခပ်သွက်သွက်ချရေးလိုက်သည်...။<br />
<br />
သို့...<br />
<br />
ရွှေရည်...<br />
<br />
.................. ။<br />
<br />
---------------------------------------------------------------------------------------------------<br />
<br />
"ကိုမိုးကိုလာခေါ်တဲ့ အစ်မက ချောတယ်နော်..."<br />
<br />
"အင်း..."<br />
<br />
"ခု သူ အဲဒီမှာကျန်ခဲ့တယ်ပေါ့..."<br />
<br />
"အင်း..."<br />
<br />
"မသိပါဘူး ကျနော်က နီးနီးနားနားပဲ သွားတယ်မှတ်နေတာ...။ ဆိုင်ပိတ်ပြီး ဘောလုံးပွဲကြည့်မလို့ တီဗွီဖွင့်နေတုန်း ကိုမိုးဆီက ဖုန်းဝင်လာလို့ လာခေါ်တာပဲ..."<br />
<br />
"အင်း..."<br />
<br />
"အာ မီးဝါတော့မယ် ..."<br />
<br />
အငယ်ကောင်က လီဗာနင်း၍ မီးဝါစဉ် ဖြတ်ကူးမည့်အရိပ်အယောင်ပြသည်...။<br />
<br />
"အငယ်ကောင် ရပ်ထားလိုက်တော့..."<br />
<br />
"အာ ဘာလို့လဲ ကိုမိုးရ.. လွတ်ပါတယ်..."<br />
<br />
"ရပ်ထားလိုက်ပါကွာ..."<br />
<br />
အငယ်ကောင်က နားမလည်စွာ မိုးလွင်ကို ပြန်ကြည့်သည်...။<br />
<br />
"တချို့ကိစ္စတွေက လွတ်တယ်ဆိုပြီး ဇွတ်ဝင်လို့ မရဘူးကွ... ကိုယ့်သိက္ခာကိုယ် ထိန်းရမှာ..."<br />
<br />
မိုးလွင် မျက်လုံးများက ငေးငေးငိုင်ငိုင်..။ အငယ်ကောင်ကို မကြည့်ဘဲ သူ့ဖာသာ တစ်လုံးချင်း ဆက်ပြောသည်...။<br />
<br />
"ဟုတ်တယ်...ကိုယ့်သိက္ခာကိုယ် ထိန်းရမှာ..."<br />
<br />
ကားထဲမှာ Big Bag ၏ "ပြဇာတ်မဟုတ်သောပြဇာတ်"သီချင်းဖွင့်ထားသည်.။<br />
<br />
"မကမ်းမယ့် လက်တစ်ဖက်မျှော်လင့်သူ.. မသွားမယ့်လမ်းကို ကြိုဖောက်ပြီး.. မပြီးဘဲကားချ ဇာတ်သိမ်းတော့.. မနှင်ဘဲ နောက်လှည့်ပြန်ခဲ့သည်.... လေပြည်ညင်းလည်း မတိုက်ခတ်ပါ... တေးသံချိုချို မပျံ့လွင့်ပါ.. လက်ခုပ်တီးသူ လူမရှိပါ... တကယ်လည်းပြဇာတ် မဆန်ခဲ့ပါ..."<br />
<br />
မိုးသက်ဦးလွင်<br />
<br />
၂၀၁၆၊ ဇူလိုင်လထုတ် မြဝတီမဂ္ဂဇင်း<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
</div>
</div>
မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-18802254798788502172016-02-06T07:59:00.002-08:002020-06-09T21:17:50.800-07:00ကျွန်တော့်သော့ခလောက်ကလေး<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjICi81PEHnc-GHojqm2-_bPA2le2PcuSCBFCiNmyT7LmAMawLZOawu6maHHWG-Jgl0-yva2_viqd6qgPGv62D5pbqbt9S2nfdFII0jpWqyQukTLYBqEb9AOa7HLrIPTLM6_Xly4Ne8Ga04/s1600/12509007_1205110756184021_8619641492532166718_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjICi81PEHnc-GHojqm2-_bPA2le2PcuSCBFCiNmyT7LmAMawLZOawu6maHHWG-Jgl0-yva2_viqd6qgPGv62D5pbqbt9S2nfdFII0jpWqyQukTLYBqEb9AOa7HLrIPTLM6_Xly4Ne8Ga04/s320/12509007_1205110756184021_8619641492532166718_n.jpg" width="240" /></a></div>
<div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;">
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">ကျွန်တော့်အခန်းကို သော့ဖွင့်လိုက်သည်..။ ပွင့်မသွားသောကြောင့် စိတ်မကျေနပ်စွာဖြင့်... ပုံစံတူ တွဲထားသည့် အခြားသော့တစ်ချောင်းဖြင့်ဖွင့်လိုက်သည်.။ ချောက်ကနဲ အသံမြည်၍ ပွင့်သွားမှ ကျွန်တော် ကျေနပ်စွာပြုံးလိုက်မိသည်...။ ရိပ်သာတွင် အခန်းတစ်ခန်းရလျှင်ရချင်း ရိပ်သာတာဝန်ခံထံမှ လက်ခံရရှိသော ကျွန်တော့်အခန်းသော့တွဲလေးမှာ သော့ချိတ်မပါပါ.။ ပုံစံတူ သော့ကလေး နှစ်ချောင်း ပါပြီး တစ်ချောင်းက အခန်းသော့ဖြစ်ပြီး တစ်ချောင်းက ဘယ်ကမှန်း မသိသော သော့တစ်ချောင်းဖြစ်ပါသည်။ ပုံစံတူနေသဖြင့် ခွဲမရ..။ ကျွန်တော်ကလည်း ခွဲထုတ်ထားဖို့မစဉ်းစား.။ စဉ်းစားပြီး မလုပ်ဖြစ်သော အလုပ်တစ်ခုဖြစ်ပြီး ကျွန်တော်၏ "ဆောင်ရွက်ရန်ကျန်" စာရင်းထဲမှာလည်း မပါသောအလုပ် တစ်ခုဖြစ်သည်။ ကျွန်တော်ကိုယ်တိုင်လည်း ဟုတ်တိပတ်တိ ဆောင်ရွက်ရန် အလုပ်တစ်ခုအဖြစ် စိတ်လည်းမဝင်စား။ သော့မှားဖွင့်မိလျှင်ပင် ၃ စက္ကန့်လောက်သာ နောက်ကျသွားနိုင်သည့် အလုပ်မို့လည်း စိတ်ထဲမှာ မယ်မယ်ရရမရှိ။ စဉ်းစား ထားသည်သာရှိပြီး အခြားပေါ်လာသော အလုပ်တစ်ခုတွေကြားမှာ ထိုအတွေးလေးက ညပ်ညပ် ပါသွားတတ်သည်။ ထို့ကြောင့်ပင် ကျွန်တော့်အနေဖြင့် ထိုအပိုသော့ကလေးတစ်ချောင်းကို ဖြုတ်ထားရန်မေ့လျော့နေတတ်သည့် အားလျော်စွာ တစ်ခါတစ်ရံ ထိုသော့ပိုကလေးက ကျွန်တော့်စိတ်ကို အနှောက်အယှက်ဖြစ်စေသော အရာတစ်ခုဖြစ်နေတတ်သည်.။ အလုပ်ရှုပ်သော ဦးစီးအရာရှိတစ်ဦးပီပီ ထိုသို့ဖြစ်သော အချိန်တွင်သာ စိတ်ရှုပ်သွားပြီး သော့ပြောင်း၍ ဖွင့်ပြီးပါက လှည့်၍ပင် မကြည့်တော့ဘဲ သော့ခလောက်ကို ပြတင်းတံခါးဘောင်ပေါ်တင်ကာ ယူနီဖောင်းကို အလျင်အမြန် ချွတ်မိစမြဲဖြစ်၏။ အခန်းသို့ ပြန်ရောက်တိုင်း ကျွန်တော် ကံကောင်းလျှင် သော့ကိုတစ်ခါဖွင့်ရ၍ ကံမကောင်းသောနေ့များ တွင် နှစ်ခါဖွင့်ရသည်။ သို့နှင့်ပင် ရက်သတ္တပတ် များစွာကြာမြင့်လာခဲ့သည်။ ကျွန်တော်ကတော့ နေ့စဉ်နေ့တိုင်း သော့ကလေး နှစ်ချောင်းနှင့် ကံစမ်းမဲနှိုက်နေတုန်းသာ...။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">--------------------------------------------------------------</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">ကျွန်တော့်မှာ ရည်းစားတစ်ယောက်ရှိသည်။ ဆယ်ကျော်သက်မဟုတ်သော ကျွန်တော်တို့နှစ်ဦး၏ အချစ်ရေးခရီး မှာ ထင်သလောက် မဖြောင့်တန်းခဲ့..။ ၈ မိုင် Junction 8 က J Donuts ဆိုင်မှာ သူမနှင့် စတင်ဆုံစည်း ခဲ့ရသည်။ သူမသည်လည်း ကျွန်တော့်ထက် တည်ငြိမ်ရင့်ကျတ်သူဟုခံစားမိသူပီပီ ကျွန်တော်တို့ ချစ်သူဘဝကား လူငယ်စုံတွဲများ လောက် ရင်ခုန်တိမ်းမူးစဖွယ်မကောင်း..။ ကျွန်တော့်ထက် လပိုင်းမျှကြီးသော သူမက ကျွန်တော့်ကို "မောင်" ဟု ခေါ်သည်..။ အခြေအနေများကြောင့် နေရာဒေသဝေးကွာသော သူမနှင့် ကျွန်တော်တို့ အတွက် တယ်လီဖုန်း နှင့် အင်တာနက်ကွန်ယက်ကသာ အများဆုံးဆက်သွယ်ဖြစ်ခဲ့ကြသည်..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ကျွန်တော့်အလုပ်ကနေပြည်တော်မှာ..။ သူမက ရန်ကုန်မှာဖြစ်သည်။ ကျွန်တော်က ရုံးအလုပ်ဖြင့်မကြာခဏ ရန်ကုန်သို့မကြာခဏလာရသည်။ ထိုအချိန်များသည်ကား ကျွန်တော့်အတွက် ပျော်ရွှင်မှုအတိပြီးသောအချိန်ဖြစ်သည်.။ အလုပ်ကို စောနိုင်သမျှစောအောင် အားထည့်၍လုပ်ပြီး အချိန်အပိုအလျှံကလေးများရှိလေတိုင်း သူမနှင့်တွေ့ဆုံဖြစ်သည်။ သူမနှင့်အတူရှိသောစက္ကန့်တိုင်းက ကျွန်တော့်အတွက် ရွှေအတိပြီးသော စက္ကန့်များပင်ဖြစ်လေသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ချစ် …မောင်မနက်ဖြန် ရန်ကုန်လာရဦးမယ်…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ဟုတ်လားမောင်.. မနက်ဖြန် ချစ်အလုပ်နားတယ်.. သီချင်းသွားဆိုရအောင်လေ…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမနှင့် ကျွန်တော် ရွှေတိဂုံဘုရားခြေရင်းက M3 မှာ သီချင်းမကြာခဏသွားဆိုဖြစ်သည်။ ကျွန်တော့်ဘဝလက်တွဲ ဖော်အဖြစ်ရည်ရွယ်ထားသော သူမက ကျွန်တော့်ရင်ထံမှ စံချိန်စံညွှန်းများဖြင့်ကိုက်ညီသူဖြစ်သည်.။ ငွေကြေးဥစ္စာကို ရှေ့တန်းမတင်သော ကျွန်တော့်ဘဝတွင် ကျွန်တော်နှင့် ဝါသနာတူညီသူ၊ အနုပညာကို ခံစားနိုင်သူ အဖြစ် ကျွန်တော် သူမ လို ချစ်သူတစ်ယောက် ကျွန်တော့်ဘေးမှာရှိနေခဲ့ခြင်းအတွက် အမြဲတမ်းကျေနပ်နှစ်သိမ့်နေခဲ့သည်.။ သို့သော် သူမဆီမှာ ကျွန်တော်မကြိုက်သောအချက်တစ်ခုက ကျွန်တော့်အပေါ်ထားရှိသော လျှို့ဝှက်ချက်များရှိနေခြင်းပင်ဖြစ်သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> လူနှစ်ဦးပေါင်းသင်းဆက်ဆံရာတွင် တစ်ယောက်နှင့်တစ်ယောက် ပွင့်ပွင့်လင်းလင်း ဆွေးနွေးတိုင်ပင်ခြင်း၊ တစ်ဦးနှင့်တစ်ဦး လျှို့ဝှက်ချက်မထားရှိခြင်းသည် လူနှစ်ယောက်၏ စိတ်နှလုံးကို ပိုမိုနီးကပ်စေသည့်သဘောရှိသည်။ လျှို့ဝှက်ချက်ထားရှိခြင်း၊ ထိုလျှို့ဝှက်ချက်ကို မသိရခြင်းသည်ကမူ သံသယများဖြစ်ပေါ်စေတတ်သည်မှာလည်း အမှန်ပင် ဖြစ်သည်။ ကျွန်တော့်အပေါ်ထားရှိသော သူမ၏လျှို့ဝှက်ချက်များကို သူမ ဘာတစ်ခုမှ ဖွင့်ဟပြောဆိုခြင်းမရှိခဲ့။ ကျွန်တော်က လည်း မမေးမြန်းခဲ့။ သူမကလည်း ထုတ်ဖော်လိုသည့် ဆန္ဒရှိဟန်မတူချေ..။ ကျွန်တော့်အားနည်းချက်က ပိပိရိရိလိမ်ညာရန်ဆန္ဒမရှိ။ ဖုံးကွယ်ထားသောကိစ္စများရှိလျှင်ပင် တည့်တည့်မေးမြန်းလာပါက အမှန်အတိုင်း ထုတ်ဖော် ပြောတတ်သည့် အကျင့်ရှိသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ကျွန်တော်က ကျွန်တော့်ဘဝနှင့်ပတ်သတ်၍ သူမအပေါ်ဘာတစ်ခုမှ လျှို့ဝှက်မထားခဲ့။ ကျွန်တော်မိဘအလုပ် အကိုင်၊ ကျွန်တော့်အလုပ်နှင့်ရာထူး၊ နေရပ်လိပ်စာ၊ မည်သည့်အလုပ်လုပ်ရသည်ဆိုသည်ကအစ သူမကို အကုန်ပြောပြထားခဲ့သည်။ ယုတ်စွအဆုံး ရည်းစားဟောင်းများ၏ နာမည်၊ ယခုအဆက်အဆံရှိသည် မရှိသည်ကအစ သူမကို အားလုံးအသိပေးထားသည်..။ ထိုသို့ ပွင့်လင်းမှုအပေါ်လည်း ကျွန်တော်က မိမိအချစ်အတွက် လိပ်ပြာသန့် နေခဲ့သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမကတော့ ကျွန်တော်နှင့်ပြောင်းပြန်..။ သူမ၏ နေရပ်လိပ်စာကို ထုတ်ဖော်မပြော။ သူမ၏ မိခင်ကို ဓာတ်ပုံတွင်း မှာသာ မြင်ဖူးသော်လည်း နာမည်မည်သို့ခေါ်သည်ပင် ကျွန်တော်က မမေးမြန်းခဲ့။ သူမရည်းစားဟောင်းများနှင့်ပတ်သတ်၍ လည်း ကျွန်တော်က စိတ်ဝင်တစားမရှိ..။ မိန်းကလေးတစ်ယောက်ကို ချစ်မြတ်နိုးသောသူအဖို့ အတိတ်ထက် အနာဂါတ်ကို ပိုမိုစဉ်းစားခြင်းက အဖြေဟုထင်မှတ်ထားခဲ့သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">ကျွန်တော် သူမကို ယုံကြည်ခဲ့ပါသည်…။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> တစ်ခေါက်က ကျွန်တော် ပဲခူးဖက်က ရုံးကို အလုပ်ကိစ္စတစ်ခုဖြင့်လာရသည်.။ အပြန်တွင် အချိန် ၁ ရက်ခန့် ပိုနေသည်နှင့် ရန်ကုန်သို့တက်လာခဲ့သည်..။ နယ်မှဖြစ်သော ကျွန်တော့်အဖို့ ရန်ကုန်ကို မကျွမ်းကျင်သည့်အားလျော်စွာ ရန်ကုန်-ပဲခူးကားမှ တောင်-မြောက်ဒဂုံလမ်းဆုံတွင်ဆင်းနေရစ်ခဲ့သည်…။ ထို့နောက် ကျွန်တော်သူမကို ဖုန်းခေါ်သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ချစ်ရေ.. မောင်တော့ ရန်ကုန်ရောက်နေပြီ..”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ဟုတ်လားမောင်.. ခုဘယ်မှာလဲ…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “မောင်အခု တောင်-မြောက်လမ်းဆုံမှာ..။ ချစ်ရော ဘယ်မှာလဲ အိမ်မှာပဲလား…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “မဟုတ်ဘူးမောင်.. ကန်ဘောင်မှာ သူငယ်ချင်းတွေနဲ့ရောက်နေတာ.. မောင်လာခဲ့အခု…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “အာ .. မောင်လာလို့မရဘူးချစ်ရ..။ အထုပ်အပိုးတွေကို ရန်ကုန်ရုံးမှာ သွားထားပြီးမှ လာလို့ရမှာလေ…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “မရဘူး…နင်နော် အခုလာခဲ့.. ငါနောက် တစ်နာရီလောက်ဆိုရင် ပြန်မှာ နင်မလာရင် နင်နဲ့ငါအပြတ်ပဲ…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမဘာကြောင့်ခုလို နွဲ့ဆိုးဆိုးသလဲတော့ ကျွန်တော်မသိ။ ဘာကြောင့်ဒီလိုရစ်ရသလဲ မတွေးတတ်။ နားမလည် ရန်ကောဟုလည်းအပြစ်မဆိုလိုသည့်အတွက် အထုပ်အပိုးများကို အုတ်ကျင်းရှိ အသိတစ်ယောက်အိမ်တွင်ထားခဲ့ပြီး ကန်ဘောင်သို့ အပြေးအလွှားရောက်ခဲ့သည်။ အင်းယားကန်ဘောင်ကိုရောက်တော့ သူမဆီဖုန်းခေါ်သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ချစ်.. မောင်အခု ဈေးဆိုင်တန်းတွေဖက်လာနေတယ်.. ချစ်ဘယ်နားမှာလဲ…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “သြော် ရောက်ပြီလား..ခဏ …”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမ ဝိုင်းမှထ၍ ဖုန်းထဆက်သည်ဟု နားလည်လိုက်သည်။ စက္ကန့် ၂၀ လောက်ကြာမှ …</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “မောင် ချစ်ထွက်လာခဲ့မယ်..။ မောင်ဝင်မလာနဲ့နော်.. ဒီမှာ စီနီယာတွေပါလို့ မကောင်းဘူးလေ…နော်.. အဲဒီနား ကပဲ စောင့် ချစ်အခုထွက်လာနေပြီ…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမရောက်လာတော့ သူမနှင့် ကန်ဘောင်ပေါ်က မြက်ခင်းပြင်ပေါ်မှာထိုင်၍ စကားပြောကြသည်။ သူမနှုတ်ခမ်းမှ ထူးထူးခြားခြားရနံ့တစ်မျိုးရသည်။ ဘာရနံ့လည်းဆိုတာတော့ မဝေခွဲမိ..။ သူမက ကျွန်တော့်ပခုံးပေါ်မှာ မှီနွဲ့နေသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ငါးမိနစ်လောက်ကြာတော့ သူမက စကားစဖြတ်သည်..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “စီနီယာတွေစောင့်နေတယ်.. ချစ်ပြန်တော့မယ်နော်….”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> လူတွေရှုပ်နေသည့်ကြားမှ သူမက ကျွန်တော့်ပါးကိုလှစ်ကနဲ နမ်းသည်..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “လာ မောင် ချစ်အောက်လိုက်ပို့ပေးမယ်…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ရတယ်ချစ်.. မောင့်ဖာသာကားတားစီးသွားလိုက်ပါ့မယ်… ချစ်မလိုက်နဲ့တော့နော်…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ဟုတ်ကဲ့မောင်… ညကျရင် ဖုန်းဆက်လိုက်နော်… တာ့တာ”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမက နှုတ်ဆက်ပြီး ဈေးဆိုင်တန်းတွေဖက် ပြန်ထွက်သွားသည်။ အင်းယားကန်ဘောင်လှေကားထစ်တွေကနေ ပြည်လမ်းမဖက်ဆင်းလာခဲ့ပြီး သူမဖက်ကို အမှတ်မထင်ပြန်လှည့်ကြည့်တော့ သူမ၏ ကျောပြင်ကို မြင်နေရတုန်းဖြစ်သည်။ ပြန်တက်သွားရင်ကောင်းမလားဟုတွေးမိလိုက်ပြီးမှ ဆုံးဖြတ်ချက်ကို ပြင်လိုက်သည်။ တက္ကစီတစ်စီးလာရပ်သည်နှင့် ကားပေါ်တက်ပြီး အသိအိမ်ဖက်ပြန်မောင်းခိုင်းလိုက်သည်။ အရက်၊ ယမကာ မသောက်သုံးသည်မှာ ကြာမြင့်လှပြီဖြစ်သော် လည်း သူမနှုတ်ခမ်းက ခပ်သင်းသင်းရနေသော ရနံ့က Spy Wine ရနံ့ကလေးဆိုတာကိုတော့ သတိရဖြစ်အောင် ရလိုက်သေးသည်။ သူက ဘာကြောင့်သောက်သလဲ၊ ဘယ်သူနဲ့သောက်သလဲဆိုတာ မစဉ်းစားမိ..။ ကျန်ရစ်ခဲ့သော ကန်ဘောင်ဖက်ကို ပြန်ငေးကြည့်တော့ အရိပ်အယောင်ပင်မမြင်ရတော့…။ ခုဆို သူမ စီနီယာတွေနဲ့ ပြန်တွေ့နေမှာပဲ..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ကျွန်တော်သူမကို အမှန်တကယ်ပင် ယုံကြည်ခဲ့ပါသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">------------------------------------------------------------</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ဒီတစ်ခါရန်ကုန်ခရီးစဉ်ကတော့ ကျွန်တော့်အတွက် အတော်စိတ်ကျေနပ်စရာကောင်းသည်။ အလုပ်ကို ဖိဖိစီးစီး လုပ်လျှင် လေးငါးရက်ဖြင့် ပြတ်နိုင်သောအလုပ်ကို ၁၁ ရက်အချိန်ပေး၍ ကျွန်တော့်ကို အခွင့်အရေးပေးခဲ့ခြင်းဖြစ်သည်။ တကယ့်တကယ်လည်း လေးရက်မြောက်နေ့တွင် အလုပ်ပြီးစီးလုနီးပါးဖြစ်သွားသည်။ သူမနှင့်တော့ တစ်ရက်မှ မတွေ့ရသေး။ နောက်ဆုံးအလုပ်ဖြတ်ဖို့ သီလဝါကို ရန်ကုန်ရုံးက အုပ်ချုပ်သူနှင့်လိုက်သွားရမည့်အချိန်တွင် သူမက ကျွန်တော့်ကို ချိန်းဆိုသည်။ ကျွန်တော်က အခြေအနေအကြောင်းစုံကိုပြောပြ၍ နောက်ရက်မှ တွေ့ဆုံရန်ချိန်းဆိုတော့ သူမက မအားလပ်ကြောင်းဆိုသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမစိတ်ကောက်သွားကြောင်း ကျွန်တော်သိလိုက်ပါသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> နောက်ရက်တွေမှာ ကျွန်တော်ဖုန်းဆက်တော့ သူမက အကြောင်းမျိုးစုံပြကာ အတွေ့မခံ။ သည်လိုနှင့်ပင် ၁ဝ ရက်မြောက်နေ့မှာ ကျွန်တော်သူ့ဆီအကြောင်းဆိုရတော့သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ချစ်ရေ.. မနက်ဖြန် Off day ဆိုရင် မောင်နဲ့တွေ့ရအောင်…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ငါမအားဘူး.။ မနက်ဖြန် စီနီယာတွေနဲ့ ရုပ်ရှင်ကြည့်ဖို့ ချိန်းထားတယ်…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ရင်ထဲမှာ နင့်ကနဲ ဖြစ်သွားသည်။ သူမစိတ်ဆိုးလျှင် နင်နဲ့ငါနဲ့ ပြောတတ်သည်ကမထူးဆန်း။ ထူးဆန်းသည်က ရုပ်ရှင်က ကျွန်တော့်ထက် အရေးကြီးပါသလား..။ သူ့ရုံးကစီနီယာများကရော ချစ်သူရည်းစားမရှိကြဘူးလား.။ ဒီလောက် ကလေးတောင် ပြောခွင့်မရဘူးလား..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ချစ်ရာ မောင်က မနက်ဖြန်ဆို ပြန်တော့မှာလေ..။ ချစ်နဲ့ တစ်ခါမှ မတွေ့ရသေးဘူး..”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ငါချိန်းသားပဲ.. နင်မအားတာလေ..။ အေး.. ဒီမှာ ငါအလုပ်ရှုပ်နေတယ်.. နောက်မှ ပြန်ဆက်လိုက်မယ်…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ပြန်မဆက်မှာမှန်းသိပါလျက်နှင့် ကျွန်တော် မည်သို့မျှမဆိုသာခဲ့။ သူမ ဟိုတစ်နေ့က ကိစ္စအတွက် ကျွန်တော့်ကို စိတ်ဆိုး နေသည်မှာသေချာသည်။ ထိုမျှလောက်စိတ်မဆိုးသင့်ဘူးဟုတော့ ထင်မိသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ညရောက်တော့ ကျွန်တော်သူမကို ဖုန်းဆက်၍ တောင်းပန်ရသည်။ အချိန်တော်တော်ကြာကြာ တောင်းပန်မှ သူမက မနက်ဖြန်နေ့ခင်းပိုင်းတွေ့ရန်သဘောတူလိုက်သည်..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ၈ မိုင်က YKKO မှာ ကျွန်တော်တို့ နေ့လည်စာစားကြသည်။ နေ့လည်စာစားရင်းပင် ကျွန်တော့်ထံဖုန်းဝင်လာ သည်။ ရန်ကုန်ရုံးမှာ အစ်ကိုတစ်ဦးမို့ ကျွန်တော်ဖုန်းကိုင်လိုက်သည်။ စားပွဲမှထ၍ ဖုန်းခဏထပြောပြီး ပြန်ထိုင်သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ဘယ်ကဖုန်းလဲ…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ကိုမြတ်ယုဆီကပါ..။ မောင်တို့ ရုံးက..။ ရန်ကုန်ကလူကြီးက ညနေ ၇ နာရီ Meeting တက်ဖို့ လှမ်းပြောခိုင်းလို့ တဲ့…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ငါ့ကို ဖုန်းပေး..”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> သူမက ကျွန်တော့်ဖုန်းကို လှမ်းယူလိုက်ပြီး Call Log တွေထဲ ဝင်ရှာသည်။ ဖုန်း Call list ထဲမှာ သူမသဘောမကျ သောအမျိုးသမီးတစ်ဦး၏ အမည်ကိုတွေ့သွားသည်။ သူမပြုံးလိုက်သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ကျွန်တော့်မှာ မိတ်ဆွေရင်းကဲ့သို့ခင်မင်ရင်းနှီးသော အနုပညာနယ်ပယ်မှ အမျိုးသမီးများ၊ မောင်နှမကဲ့သို့ချစ်ခင် သောမိန်းကလေးများရှိသည်။ အချို့သူများကို သူမက မနှစ်သက်။ ကျွန်တော်ကလည်း အကြောင်းမရှိဘဲ.. ထိုသူများနှင့် အဆက်အသွယ်ဖြတ်ဖို့ မစဉ်းစားထား။ သူမကိုလိမ်သည်မဟုတ်သော်လည်း ဖုံးကွယ်ထားခဲ့သည်။ ရန်ကုန်ရောက်တိုင်း လည်း ထိုသူများနှင့်သွားမတွေ့ဖြစ်.။ မိမိအလုပ်ကိစ္စဖြင့်ရောက်နေကြောင်းသာ လှမ်းအသိပေးပြီး သွားမတွေ့ဖြစ်သည်က များသည်။ ထိုသို့အသိပေးထားသော ဖုန်းတစ်လုံးကို သူမတွေ့သွားခြင်းဖြစ်သည်။ သေချာသည်က သူမ၏ အပြုံးက ရင်ခုန်ညွတ်နူးဖွယ်ချစ်သူတစ်ယောက်၏ အပြုံးမဟုတ်သည်ကားသေချာလှသည်…။ ထိုအပြုံးကား အောင်နိုင်သူတို့၏ အပြုံး၊ ကျေနပ်သူတို့၏ ခပ်ထေ့ထေ့အပြုံးမျိုးပင်ဖြစ်သည်..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ထို့နေက အဲဒီကိစ္စအပြီး သူမကျွန်တော့်ကို စကားမပြောတော့..။ လမ်းခွဲပြီးပြန်သွားသည်..။ ကျွန်တော် နေပြည်တော်ပြန် ရောက်ပြီး ၂ လလောက်အကြာမှာ သူမ နေပြည်တော်ရောက်လာသည်..။ မည်သူနှင့် တွေ့ဆုံသည်၊ မည်သည့်ကိစ္စနှင့်တွေ့ဆုံသည် ဆိုသည်ကိုကား ကျွန်တော်မသိရ.။ ကျွန်တော့်ကိုလည်း အသိမပေး.။ သူမနှင့်လည်း ရန်ကုန်မှာနောက်ဆုံးတွေ့ပြီးကတည်းက သူမဘက်မှ တစ်ဖက်သတ် အဆက်အသွယ်ဖြတ်နေခဲ့သည်.။ ကျွန်တော့် ကိုလည်း ဖုန်းမဆက်..။ ကျွန်တော့်ဖုန်းကိုလည်း မကိုင်တော့.။ အသိတစ်ယောက်၏ သတင်းပေးချက်အရ သူမ ရန်ကုန် ပြန်မည့် ညနေစောင်းက ကျွန်တော်သူမနှင့်တွေ့ဆုံရန် ရန်ကုန်-မန္တလေးကားလမ်းဘေးတွင် သူမတို့ကားကို စောင့်နေခဲ့သည်…။ သို့သော် သူမပေါ်မလာခဲ့..။ စင်စစ်သူမသည် ကျွန်တော့်အား လှည့်စား၍ နောက်ရက်မနက်မှသာ ရန်ကုန်သို့ ပြန်သွားခြင်းဖြစ်ကြောင်း ကျွန်တော်နောက်မှ သိခဲ့ရသည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> ထိုအချိန်များက ကျွန်တော် ရူးမတတ်ဖြစ်ခဲ့သည်..။ ရူးခဲ့သည်ပေါ့…။ ထပ်မံဆက်သွယ်ဖို့ ကြိုးစားတော့လည်း အဆက်အသွယ်မရတော့..။ နှစ်ဦးစလုံးနှင့်ခင်မင်သည့် မိတ်ဆွေများက ကျွန်တော့်ကိုတားလာကြသည်..။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “ဆက်မကြိုးစားနဲ့တော့အစ်ကို.. သူက အစ်ကိုနဲ့ ပြတ်ပြီးကတည်းက များလှပြီ…။ ကျွန်တော် အများကြီး မပြောချင်ဘူး…”</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"> “များလှပြီ” ဆိုသော အဓိပ္ပာယ်ကို ကျွန်တော်ပြည့်ပြည့်ဝဝပင်နားလည်လိုက်ပါသည်…။ ကျွန်တော်ကတော့ ကျွန်တော်နှင့် တက္ကသိုလ်ကျောင်းသားဘဝက အတူတူတက်ခဲ့သည့် ညီငယ်တစ်ဦးနှင့် သူမတို့၏ ဇာတ်လမ်းကို တိတိကျကျ သိရသည့်အချိန်မတိုင်ခင်အထိ..သူမကို စိတ်ရောကိုယ်ပါ နှစ်မြုပ်၍ ယုံကြည်ကိုးစားခဲ့ပါသည်…။ သို့သော်…။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">----------------------------------------------------------------------------------</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">ကျွန်တော် အခန်းသော့ကို ဖွင့်လိုက်သည်..။ ချောက်ကနဲ မြည်ကာ ပွင့်သွားသည်..။ ကျွန်တော် ပြုံးလိုက်သည်.။ ကျွန်တော် ကံကောင်းသည်ဟု တွေးလိုက်မိခြင်းမဟုတ်..။ သည်သော့ခလောက်လေးဟာ သော့နှစ်ချောင်းစလုံးနှင့် ပွင့်နေတာ တစ်လလောက်ရှိပြီဖြစ်သည်။ သည်သော့ခလောက်လေးဟာ ဤသော့နှစ်ချောင်းသာမက သည်သော့တံပုံစံမျိုးစုံနှင့် ဖွင့်တိုင်းပွင့် နေသည်ကိုလည်း ကျွန်တော်သိသည်..။ သို့သော် ကျွန်တော်ဖွင့်မကြည့်..။ သည်သော့ကလေး ပျက်နေသည် ဆိုသည် ကတော့ ပြောရန်မလိုတော့..။ သည်သော့ကိုလဲပစ်ရမည်ဟုတော့ တွေးထားသည်။ သို့သော် အကောင်အထည် မဖော် ဖြစ်သေး။ ထုံးစံအတိုင်း အလုပ်ရှုပ်နေတတ်သူမို့ အခြားအရေးကြီးကိစ္စများကရှိနေသေးသည်.။ သော့ခလောက် ကလေး ပွင့်သွားသည့် ချောက်ကနဲ အသံကလေးကို ကြားတိုင်း ကျွန်တော့်နားထဲမှာ မကြားခဲ့ရသည်မှာ တစ်နှစ်ကျော် နေပြီဖြစ်သော "မောင်" ဟုသာ ကြား နေမိတော့သည်။</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">~မိုးသက်ဦးလွင်~</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;">(၂၀၁၆ခုနှစ်၊ ဖေဖော်ဝါရီလ၊ Closer မဂ္ဂဇင်း)</span></span><br />
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: myanmar text, sans-serif;"><span style="font-size: 13.3333px;"><br /></span></span>
<br /></div>
</div>
မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-60835079042607803762016-01-13T03:58:00.003-08:002020-05-30T08:42:26.331-07:00အျဖဴ...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAManK6uFeWePYGXyW3MVH_RadhlT5UmkatpMIJpldvCxIYlgJLTbIDh1l4y8XUJdutRf-a_MMMGYSEOY2UC9hFJT1fac_wZ6tntWVCxBhZ1pIAPQ4ETHVplEeRVK_0EE_f1xV-qlOpFXr/s1600/DSC00308.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAManK6uFeWePYGXyW3MVH_RadhlT5UmkatpMIJpldvCxIYlgJLTbIDh1l4y8XUJdutRf-a_MMMGYSEOY2UC9hFJT1fac_wZ6tntWVCxBhZ1pIAPQ4ETHVplEeRVK_0EE_f1xV-qlOpFXr/s320/DSC00308.JPG" width="320" /></a></div><br />ေခ်ာင္းဟန္႔လိုက္႐ံုနဲ႔ ထြက္က်မသြားပါဘူး…<br />အျဖဴဟာ တစ္သီးတစ္သန္႔<br />က်စ္က်စ္ပါေအာင္ဆုပ္ထားတဲ့ လက္ကိုင္႐ိုးတစ္ခု<br />အဲဒီသခၤါရထဲမွာ ကိုယ္ၿငိတြယ္ေကာင္းပါရဲ႕လား<br />အျဖဴဟာ ၿငိမ္းခ်မ္းေရးနဲ႔ ဗလာနယ္ျဖစ္တယ္<br />အျဖဴဟာ ညီမေလးနဲ႔ ခန္းဂ်ိစာလံုးမ်ားျဖစ္တယ္<br />အျဖဴဟာ ဒဂံုစင္တာမွာစၿပီး ၁၉ လမ္းမွာဆံုးတဲ့ ရြက္ဆုတ္ျပကၡဒိန္တစ္ေစာင္ျဖစ္တယ္<br />အျဖဴသက္သက္…။<br /><br />အျဖဴဟာ သူ႔ခ်ည္းသက္သက္လည္း ျဖဴႏုိင္လြန္းရဲ႕<br />အျဖဴဟာ ညီမေလးေမႊလိုက္တဲ့ Choco milk-shake ေလးထဲေပ်ာ္ဝင္သြားတယ္...<br />သူေပးတဲ့စာအုပ္ေလးထဲ ညွပ္ညွပ္သိမ္းထားတဲ့အလြမ္းမ်ား<br />သူ႔ႏႈတ္ခမ္းပါးေလးက တည္တည္ၿငိမ္ၿငိမ္ အခ်စ္မဲ့စကားမ်ား<br />သူ႔ဆံပင္ရွည္ေလးမ်ားၾကားက အျပစ္မဲ့ ရနံ႔ျဖဴျဖဴေလးမ်ား<br />အဲ့သလို ဝိုးတဝါးပညတ္ခ်က္အခ်ိဳ႕နဲ႔ပဲ ကိုယ္ဟာ ေက်နပ္တတ္ဖူးၿပီ<br />အျဖဴဟာ အျဖဴသက္သက္နဲ႔တင္လိႈက္လိႈက္လဲလဲ ရက္စက္တတ္ရဲ႕<br />ကိုယ့္ဖက္ကို လွည့္မၾကည့္ပံုမ်ား<br />မနက္မနက္က်တဲ့ ႏွင္းမႈန္ကေတာင္ ခပ္ေဖ်ာ့ေဖ်ာ့သာ ျဖဴသတဲ့..<br />ညီမေလးရယ္...<br />(ျဖစ္ပံုမ်ားကေတာ့)<br />ဘယ္ေလာက္ပူပူ<br />အဲဒီေသာကျဖဴျဖဴေလးေတြပဲ မလြတ္တမ္းဖက္တြယ္ထားဆဲ<br />အဲဒီရက္စြဲကေလး ကိုယ့္ရင္ကို ေနာက္တစ္ႀကိမ္အားျပင္္းျပင္းဝင္ေဆာင့္တဲ့အထိ...<br /><br />နာမက်န္းႏွစ္သစ္ကူးရင္ခုန္သံဟာ အျဖဴကိုငတ္မြတ္တယ္<br />ငါ့ရင္ဟာ ပူေလာင္ျခင္းကို စည္သြယ္ဘူးလိုဖိသိပ္ထိုးထည့္လို႔<br />အျဖဴရဲ႕မုန္းတီးမႈေလးကိုပဲ နာနာက်င္က်င္ခ်စ္ဖူးခဲ့<br />ပ်ဥ္ဖိုးသိသိနဲ႔အခါခါေသဖူးခဲ့<br />အတိတ္ကိုနဖူးမွာတင္းတင္းစည္းလို႔အိပ္ရာဝင္ဖူးခဲ့<br />အျဖဴရဲ႕အၿပံဳးျဖဴျဖဴေလးအေၾကာင္း စာရြက္ျဖဴျဖဴေပၚမွာ အကိုးအကားမဲ့ အခါခါခ်ေရးဖူးခဲ့…<br />ဝမ္း...နည္း...ပက္…လက္…။<br /><br />~မိုးသက္ဦးလြင္~</div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-76761094149502030532015-12-27T09:07:00.004-08:002020-05-30T08:42:26.688-07:00ကိုယ့္အာ႐ံုဟာ ၿမိဳ႕ႀကီးျပႀကီးမဆန္ဘူး၊ ရြက္ေၾကြကေလးရဲ႕ ခိုးခိုးခစ္ခစ္ရယ္သံနဲ႔အတူ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div style="background-color: white; color: #666666; font-size: 12px; line-height: 16px; margin-bottom: 1em; margin-top: 1em;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8vEbW_HWOg252HgHX56ZYNtHfmygW-vR-ZywFsMYaVjwWg8cwKauFibP4ydHB9rknB0HhLWFdmsvaVHn9eXxXLsYx5NajtBMHwaJWtjlHyCxAjmF70HRoxpvJ3w_5Hy2ZddKcu784VgY_/s1600/falling-leaves-autumn.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8vEbW_HWOg252HgHX56ZYNtHfmygW-vR-ZywFsMYaVjwWg8cwKauFibP4ydHB9rknB0HhLWFdmsvaVHn9eXxXLsYx5NajtBMHwaJWtjlHyCxAjmF70HRoxpvJ3w_5Hy2ZddKcu784VgY_/s320/falling-leaves-autumn.jpg" width="320" /></a></div><br /></div><div style="background-color: white; font-size: 12px; line-height: 16px; margin-bottom: 1em; margin-top: 1em;"><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 115%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">လြင့္ပါးတာခ်င္းအတူတူ</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ငါ့မွာသာ လူလူသူသူ အက်မေတာ္ခဲ့..</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ရြက္ေၾကြကေလးရယ္...<br />ေလတိုက္တဲ့အခိုက္မွာေတာင္<br />ကိုယ့္မွာ အဆန္ခရီးကို ျဖစ္လို႔...<br />အရာရာတိုင္းကို ညည္းတြားခဲ့ရေလတယ္..။</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;"><br /></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ဂေယာင္ေျခာက္ျခားညနက္ေတြမွာ</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ကိုယ္ဟာ ကိုယ့္အရိပ္ကိုယ္ ေခါင္းအံုးအိပ္လို႔...</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">အိပ္မံႈစံုမႊားမနက္ေတြမွာ</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ကိုယ္ဟာ ကိုယ့္မ်က္ရည္နဲ႔ကိုယ္ မ်က္ႏွာသစ္လို႔..</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ဘာရယ္ညာရယ္မဟုတ္...</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ျဖစ္မႈပ်က္မႈေတြကို</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ျဖစ္တတ္ေၾကာင္းပ်က္တတ္ေၾကာင္း နားလည္ခဲ့႐ံုပါပဲ...။</span><span style="font-family: 'Myanmar Text', sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;"><br /></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">သန္းေခါင္သန္းလြဲအိပ္မက္ဟာ ကိုယ့္ေခါင္းေပၚတည့္တည့္က်တယ္...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">အဲဒီဇာတ္လမ္းမွာ မအိမ္ကံမရွိဘူး၊ မင္းလူမရွိဘူး၊ ေႏြဦးကံ့ေကာ္မရွိဘူး...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">သူက သီခ်င္းႀကိဳက္ေပမယ့္ ဂစ္တာသံမခံႏုိင္တဲ့သူ...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ကိုယ္က ဝတၳဳဖတ္ေပမယ့္ ဇာတ္ေပါင္းခန္းမႀကိဳက္သူ...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">တူတာခ်င္းစပ္ဆက္ရင္ေတာ့<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">လြဲေနတာခ်င္းေတာ့ ကိုယ္တို႔တူခဲ့ၾကပါတယ္...။<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;"><br /></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ရြက္ေၾကြကေလးေရ...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">မင္းဟာအေၾကြလွသလို အက်လည္းေတာ္သကြယ့္...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ငါကေတာ့ အေၾကြျပင္းသလို အဆင္းလည္းခ်ာသကြယ့္...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">သံသရာဟာလည္႐ိုးမွန္ရင္...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ရြက္ေၾကြကေလးရဲ႕ အနားတစ္ေလွ်ာက္<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ပြတ္တုိက္လြင့္ပါးမယ့္ သဲကေလးတစ္ပြင့္ေလာက္<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ျဖစ္ေစဖို႔ဆုေတာင္းမိပါရဲ႕...။<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ေဆာင္းဦးမို႔ေၾကြရင္လည္း<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">မင္းေပ်ာ္ပါေစ...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">ေႏြဦးမို႔ေၾကြရင္လည္း<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">မင္းေပ်ာ္ပါေစ...<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">မင္းသာ ေပ်ာ္ပါေစေလ...။<o:p></o:p></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;"><br /></span></div><div style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; line-height: 150%; margin: 0in 0in 0.0001pt;"><span style="color: blue; font-family: "Myanmar Text","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 150%;">~မိုးသက္ဦးလြင္~<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;"><span style="font-size: 10.0pt; line-height: 150%;"><span style="color: blue;"> ၂၇-၁၂-၂၀၁၅</span></span></div></div></div><div class="text_exposed_show" style="background-color: white; display: inline; font-size: 12px; line-height: 16px;"><span style="color: blue;"></span></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-10424006087402440862015-10-28T09:36:00.002-07:002020-05-30T08:42:27.049-07:00ဟိုတုန္းက တို႔ေတြအလြန္ခ်စ္သည္..<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="bok1h-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$bok1h" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3lN1LP6MIfbyTVtGMfnVRl4HmJNdV7gPv18GNhJNLtp3NI9CaD7t_6KrZwP93v2twDy0dE0DbhKesGLBDa3HxHapQcce8xEAzgSVQuvQ6N1_Fe_sKGcdYxp8HjNGShX7ysdXTTai3ZWeY/s1600/i-love-blogging.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3lN1LP6MIfbyTVtGMfnVRl4HmJNdV7gPv18GNhJNLtp3NI9CaD7t_6KrZwP93v2twDy0dE0DbhKesGLBDa3HxHapQcce8xEAzgSVQuvQ6N1_Fe_sKGcdYxp8HjNGShX7ysdXTTai3ZWeY/s1600/i-love-blogging.jpg" /></a></div><span data-offset-key="bok1h-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$bok1h.0:$bok1h-0-0"><span id="goog_1673338130"></span><span id="goog_1673338131"></span><br /></span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="bok1h-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$bok1h" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="bok1h-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$bok1h.0:$bok1h-0-0">ညႊန္း==> ဘေလာ့ဂါမ်ားအားလံုး ဖဘမွာ အေၾကာင္းအမ်ိဳးမ်ိဳးေၾကာင့္ ျငင္းၾကခုန္ၾကရင္း မေခၚႏုိင္ မေျပာႏုိင္ျဖစ္ကုန္တဲ့ မိတ္ေဆြေတြ ေတြ႕ရတုိင္း အရင္တစ္ခ်ိန္က ဘဝေတြကို ျပန္သတိရမိတယ္။ မေခၚႏုိင္မေျပာႏုိင္ ျဖစ္တဲ့ထဲမယ္ ကိုယ္တို႔မပါေပမယ့္ ခုေနာက္ပိုင္း အဲဒီလိုေတြ မ်ားလာၾကတယ္။ က်ေနာ္ကိုယ့္ကိုယ္ကို စာေရးသူတစ္ေယာက္လို႔ မသတ္မွတ္ပါ။ ဒါေပမယ့္ Blogger တစ္ေယာက္လို႔ေတာ့ သတ္မွတ္ထားမိတယ္။ ဘေလာ့ေတာင္ ေခတ္သုန္းခါနီး ၂၀၁၀ ေလာက္မွ ေရးခဲ့တာဆိုေတာ့ ကိုယ့္္စီနီယာေတြက အမ်ားစုပါ။ ကိုယ့္ထက္ ေနာက္မွ ေရးတဲ့သူ ေတာ္ေတာ္နည္းသြားၿပီ။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="dv4hg-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$dv4hg" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="dv4hg-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$dv4hg.0:$dv4hg-0-0">အဲဒီတုန္းက အြန္လိုင္းဟာ ေတာ္ေတာ္ေပ်ာ္စရာေကာင္းခဲ့တယ္။ ဘေလာ့လုပ္ဖို႔ အႀကံေပးတာက မဂ်က္(စံပယ္ခ်ိဳဘေလာ့) နဲ႔ ေခ်ာကလက္က်ဴးပစ္ေလးဘေလာ့က ညီေလးရဲကိုပါ။ စေရးျဖစ္တဲ့အခ်ိန္ကတည္းက ရသဘေလာ့ဂါေတြ သိပ္စည္းလံုးၾကတယ္။ တစ္ေယာက္နဲ႔ တစ္ေယာက္လည္း အရမ္းခ်စ္ၾကတယ္။ Facebook ဆိုတာ သံုးေတာ့ သံုးေနၾကေပမယ့္ တြင္တြင္က်ယ္က်ယ္ အခုလို Multipurpose ရည္ရြယ္ခ်က္ ေပါင္းစံုနဲ႔ သံုးေနၾကတဲ့ေခတ္မဟုတ္ဘူးေလ။ အဲဒီတုန္းက မကန္ဒီ၊ မမိစံ၊ မပစ္၊ သူႀကီးမင္း၊ ေႏြလ၊ အစ္မမဒမ္ကိုးတို႔လင္မယား၊ မဂ်က္နဲ႔ ကိုလြင္ျပင္တို႔လင္မယား၊ မက်ဴတီ၊ အန္တီတင့္၊ ကိုေမာင္တစ္လံုး၊ ကိုေမာင္ႏွစ္လံုး။ ဦးအိကု၊ ဘုန္းဘုန္းေတာက္၊ မခင္ဦးေမ၊ မေခ်ာ(အစိမ္းေရာင္လြင္ျပင္)၊ ကိုအလင္းသစ္၊ သူငယ္ခ်င္း ေနမင္းဇြဲမာန္၊ ကိုရင္ဆူး၊ အစ္မ ျမတ္ၾကည္၊ အစ္မစႏိုး၊ မမိုးေငြ႕၊ ကိုမိုးဇက္၊ လက္ဝဲ၊ မခ်စ္စံအိမ္၊ သူငယ္ခ်င္း ဇင္ေလး တို႔ အုပ္စုႀကီးေတာ္ေတာ္ေတာင့္ခဲ့တယ္။ တစ္ေယာက္နဲ႔ တစ္ေယာက္လည္း သံေယာဇဥ္ေတာ္ေတာ္ရွိခဲ့ၾကတယ္..။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="c5h-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$c5h" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="c5h-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$c5h.0:$c5h-0-0">က်ေနာ္ေနမေကာင္းရင္လည္း မက်ဴတီတို႔၊ အစ္မမဒမ္ကိုးတို႔ ၊ မပစ္တို႔ တကူးတက ဖုန္းေတြဆက္ၿပီး အားေပးခဲ့ၾကတယ္..။ ႐ုရွားမွာတုန္းက အစ္မက်ဴတီ မုန္႔ဟင္းခါးထုပ္ေတြရယ္၊ အေၾကာ္ထုပ္ေတြရယ္ ပို႔ေပးတုန္းက မ်က္ရည္က်တဲ့အထိ ဝမ္းသာ ၾကည္ႏူးဖူးတယ္။ အဲဒီလိုပဲ အစ္မက်ဴတီ ေပ်ာက္သြားတုန္းကလည္း နီးစပ္ရာေတြနဲ႔ ရေအာင္ဆက္သြယ္ၿပီး တကူးတက အိုဗာဆီ ေကာလ္ေတြ ေခၚ မရရေအာင္ ဆက္သြယ္ၿပီး အားေပးခဲ့ၾကရဖူးတယ္..။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="3pr60-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$3pr60" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="3pr60-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$3pr60.0:$3pr60-0-0">အဲဒီတုန္းက အတုအေယာင္ခံစားခ်က္ေတြမရွိဘူး.။ စိတ္ထဲမွာ တကယ္ကို ကိုယ့္ေဆြမ်ိဳးေတြ၊ ကိုယ့္ေမာင္ႏွမ အရင္းေတြလိုပဲ ထင္ေနခဲ့မိတာ။ အစ္မမဒမ္ကိုး နဲ႔ စေတြ႕ေတာ့ မန္းေလးမွာ အစ္မတို႔လင္မယားလာလည္တယ္။ စေတြ႕ေတြ႕ခ်င္းကတည္းက အၾကာႀကီး အျပင္မွာ ရင္းႏွီးလာသလို ကိုယ့္အစ္မလို၊ ကိုယ့္အစ္ကိုလို ခံစားရၿပီး ေပ်ာ္ခဲ့တယ္။ ရန္ကုန္မွာ ကိုရင္ဆူးတို႔ လင္မယားနဲ႔ေတြ႕ေတာ့လည္း အဲဒီလိုပဲ။ ဇင္ေလးနဲ႔ အန္တီတင့္ကို သြားေတြ႕ေတာ့လည္း ကိုယ့္အေမကို ျပန္ေတြ႕ရသလို ဝမ္းသာမိတယ္။ အစ္မမဒမ္ကိုးဆိုင္မွာ အစ္မျမတ္ၾကည္နဲ႔ ေတြ႕ေတာ့ အိပ္ရာက ႏိုးလာခါစ အျပင္မွာ တစ္ခါမွ မေတြ႕ဖူးပဲနဲ႔.. အစ္မကို ျမင္ေတာ့ "ဟာ အစ္မျမတ္ၾကည္ ႀကီး " ဆိုၿပီး ေတာ္ေတာ္ ေပ်ာ္သြားတာ။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="db7rb-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$db7rb" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="db7rb-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$db7rb.0:$db7rb-0-0">က်ေနာ္၂၀၁၄ မွာပဲ ျပန္လာတယ္။ ေခတ္ေျပာင္းစနစ္ေျပာင္းမွာ ဘေလာ့ဂါ ေမာင္ႏွမေတြ ေတာ္ေတာ္မ်ားမ်ား ျပည္ေတာ္ျပန္ဝင္လာၾကတယ္။ အျပင္မွာလည္း ေတာ္ေတာ္ မ်ားမ်ားနဲ႔ ဆံုျဖစ္လိုက္တယ္။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="1k9bo-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$1k9bo" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="1k9bo-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$1k9bo.0:$1k9bo-0-0">ေခတ္ကလည္းေျပာင္းသြားတယ္။ ဘေလာ့ဂါေတြလည္း Blogging သိပ္မလုပ္ၾကေတာ့ဘူး။ အင္တာနက္လိုင္းမေကာင္းတာ ေနာက္ ျမန္မာျပည္မွာ Stress ပိုမ်ားတာ၊ ေနာက္တစ္ခုက ဒီ Facebook ႀကီး အရမ္းတြင္က်ယ္လာတာေၾကာင့္လည္း ပါတယ္။ ဘေလာ့ကို သစၥာရွိတာ မကန္ဒီတို႔၊ တီတင့္တို႔ပဲရွိေတာ့တယ္။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="et201-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$et201" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="et201-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$et201.0:$et201-0-0">တကယ္ႀကီး ရင္ထဲက ေျပာရရင္ အားလံုးနဲ႔ ဆံုခ်င္မိတယ္။ မကန္ဒီတို႔ မိစံ တို႔ မပစ္တို႔ မက်ဴတီ တို႔နဲ႔ မဆံုျဖစ္ေသးဘူး.။ မကန္ဒီဆို ခဏခဏဆူတယ္။ မိစံက စကားတတ္တယ္။ သြားယွဥ္ေျပာလို႔မရဘူး..။ မပစ္ကေတာ့ သူစိတ္ညစ္တိုင္း သူ႔အေၾကာင္းေတြ ရင္ဖြင့္တတ္တယ္။ မက်ဴတီကေတာ့ စိတ္ညစ္လည္း တိတ္တိတ္ညစ္တယ္။ သူကေတာ့ ေၾကာက္ရတယ္။ ရင္ဖြင့္ေလ့မရွိေတာ့ ပိုဆိုးတယ္။ ခဏခဏ စိတ္ပူရတယ္..။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh.0:$eebjh-0-0">ေခါင္းစဥ္ကိုေတာ့ ဟိုတုန္းက တို႔ေတြ အလြန္ခ်စ္သည္ လို႔ ေရးထားတယ္။ ဒါေပမယ့္ ခုထိလည္း ခ်စ္ေနတုန္းပါပဲ။ ေနရာေတြ ေဝးေနေပမယ့္ စိတ္ခ်င္း ရင္ဘတ္ခ်င္းေတာ့ နီးေနတုန္းပါပဲ လို႔..။ </span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh.0:$eebjh-0-0"><br /></span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh.0:$eebjh-0-0">အားလံုးကုိ လြမ္းေနတဲ့...</span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh.0:$eebjh-0-0">ေမာင္ငယ္</span></div><div class="_209g _2vxa" data-block="true" data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh" style="background-color: white; color: #373e4d; direction: ltr; font-size: 14px; position: relative; white-space: pre-wrap;"><span data-offset-key="eebjh-0-0" data-reactid=".3b.1.0.1.0.0.$editor0.0.0.$eebjh.0:$eebjh-0-0">ငမိုး </span></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-6017364495249981852015-10-27T10:09:00.005-07:002020-05-30T08:42:27.406-07:00ခုတေလာ (၇)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၁)<br />ေလာေလာလတ္လတ္ စိတ္ထဲမွာ Stress နည္းနည္းမ်ားေနတယ္လို႔ထင္တယ္။ သူငယ္ခ်င္းေတြနဲ႔ စာအုပ္တစ္အုပ္စီစဥ္ထားေသးတယ္။ အဲဒါက အေၾကြးတစ္ပုဒ္က်န္ေသးတယ္။ လကခမဂၢဇင္းကို ဗ်ာ ၁၊ ထု ၁ ၊ ေဆာင္း ၁၊ စာမူပို႔ထားေသးတယ္။ အရင္ကေလာက္ စိတ္ညစ္စရာ သိပ္မရွိဘူး။ သူ႔ Flow ေလးနဲ႔သူ သြားေနတုန္းပဲ။ သီခ်င္းလည္း မဆုိခ်င္ဘူး.။ စာေရးဖို႔လည္း အေတြးမေပါက္ဘူး။ "ၿငိမ္း" ဆက္ဆြဲမလို႔ဟာကို စိတ္ေပါက္စရာေတြ ျမင္ျမင္လာေတာ့ အီမိုးရွင္းေနာက္ စာေရးခ်င္စိတ္က ညပ္ပါသြားတာေတြမ်ားတယ္။ ခုတေလာ ဘာသာေရးေရာ၊ ႏုိင္ငံေရးေရာ အရင္က မေရးျဖစ္တာေတြပါ ေရးျဖစ္ေနတယ္။ မထင္မွတ္ဘဲ ဒီေန႔ တရားတစ္ပုဒ္ နာရတယ္။ တစ္ခုခုဆီကို အေျပးႏွင္ေတာ့မယ္ ကိုယ့္စိတ္ကိုယ္ ဘရိတ္အုပ္လိုက္သလိုခံစားရတယ္။ ကိုးကြယ္ရာ ဘာသာနဲ႔ ပတ္သတ္လို႔ ကိုယ့္ကိုယ္ကို ျပန္ဆန္းစစ္ရပါဦးမယ္။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၂)<br />ဟိုးတစ္ေန႔က ေနျပည္ေတာ္ Junction မွာ "ေကာင္းက်ိဳးကိုယ္၌တည္ေစမင္း" သြားၾကည့္တယ္။ လူေတာ္ေတာ္ပါးတယ္။ အေယာက္ ႏွစ္ဆယ္ အစိတ္ အလြန္ဆံုးပဲ။ ႐ုပ္ရွင္မစခင္ ႏိုင္ငံေတာ္သီခ်င္းဖြင့္ေတာ့ တစ္႐ံုလံုးမတ္တတ္ရပ္ၾကေပမယ့္ တတိယတန္း မွာ အေဖာ္မပါ ဘာမပါ တစ္ေယာက္တည္း ဒူးေထာင္ေပါင္ကားထိုင္ေနတဲ့ ဆံပင္အညိဳနဲ႔ မမေလးတစ္ေယာက္က ခပ္တည္တည္ပဲ။ မတ္တတ္ရပ္တဲ့သူေတြကိုေတာင္ လွည့္ၾကည့္ လိုက္ေသးတယ္။ ၿပီးေတာ့ ဆက္ထုိင္ေနတယ္။ အတူပါလာတဲ့ သူငယ္ခ်င္းက "ငါကြာ ေရသန္႔ဘူးနဲ႔ ထုခ်င္တာ လက္ကိုယားေနတာပဲ" တဲ့။ အဲဒီလို ျမင္ရေတာ့ စိတ္ထဲမယ္ မေကာင္းဘူး.။ လက္ရွိအစိုးရကို ဆန္႔က်င္ေနရင္ေတာင္ ႏိုင္ငံေတာ္သီခ်င္းကိုေတာ့ အေလးထားသင့္တယ္၊ ႐ိုေသသင့္တယ္လို႔ ထင္တာပဲ။ မရွိတာထက္ မသိတာခက္ ဆိုတာမ်ိဳးျဖစ္ေနတယ္။ ေနာက္ ႐ုပ္ရွင္က ၾကည့္ေနရင္း တစ္ဝက္ေလာက္မွာ ဆလိုက္ထိုးထားတာ ရပ္သြားၿပီး ပိတ္ကားမွာ ဘာမွ မေပၚေတာ့ဘူး။ ဘယ္သူမွလည္း ထ မေျပာၾကဘူး။ ဘာျဖစ္တာလဲ ဘာညာ ပြစိပြစိနဲ႔ အေမွာင္ထဲမွာ မဆုိင္သလိုထိုင္ေနၾကတယ္။ ကိုယ္ကပဲ မေနႏုိင္တာနဲ႔ ငပြလုပ္ၿပီး ႐ံုေရွ႕က ေကာင္မေလး သြားေခၚမွ ျပာယီးျပာယာ လူေခၚၿပီးလုပ္ေပးမွ ျပန္ေကာင္းသြားတယ္။ မွတ္မွတ္ရရ အဲဒီေန႔ကေတာ့ စံပဲ။ ခံုက ၅၊၆၊၇၊၈ ေလးခံု။ လူမလာခင္က ၄၊၅၊၆၊၇ မွာထိုင္ေနတာ။ က်ေနာ္က ၅ မွာ။ လူလာေတာ့ ၄ က သူငယ္ခ်င္းက ၈ ကိုေရႊ႕ေပးတယ္။ ေစာေစာက သူ႔ေပါင္ေပၚမွာ အမိႈက္ထုပ္တင္ထားၿပီး ေနၾကာေစ့အမိႈက္ေတြ က်ေနာ္က သူ႔အိတ္ထဲ ထည့္ေနတာ။ ေနာက္ သူေျပာင္းသြားတာကို သတိမထားမိလိုက္ပဲ။ ေဘးနားက အတြဲနဲ႔လာတဲ့ အစ္ကိုတစ္ေယာက္ရဲ႕ ေပါင္ေပၚက အထုပ္ထဲကို စားထားတဲ့ ေနၾကာေစ့အခြံေတြ ထည့္ထည့္ေနတာ။(အမိႈက္ထုပ္ေရာဟုတ္ရဲ႕လားမသိဘူး)။ ဟိုလူကလည္းက်ေနာ့္ကို အားနာလို႔လားမသိဘူး။ ဘာမွ မေျပာဘူး။ ေနာက္ ေရငတ္လာလို႔ ေရဘူး လွမ္းေတာင္းမွ ကိုယ့္လူမဟုတ္မွန္းသိတယ္။ အဲဒီက်မွ အားနာလိုက္ရေသးတယ္။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၃)<br />တေလာက အင္းေလးသြားတယ္။ ပထမဆံုးအႀကိမ္ေရာက္ဖူးတာပါ။ ဗင္းနစ္လို ေလွေတြနဲ႔ သြားတာ သိပ္သေဘာက်ေနတာ။ ေရလမ္းေတြခြဲထားတာ ဘာဘာညာညာေပါ့။ ေတာ္ေတာ္ေလးသေဘာက်ေနေပမယ့္ တစ္ခုပဲ။ ေဖာင္ေတာ္ဦး ဘုရားမွာ ခုိစာေရာင္းတဲ့ အမယ္အိုႀကီးေတြ ေတာ္ေတာ္ေလးကို ႐ုပ္ပ်က္တယ္။ အက်ီၤကို ဆြဲတယ္။ သြားမယ့္လမ္းကို ပိတ္တယ္။ ငိုမတတ္၊ ေျခေထာက္ဖက္မတတ္ ေတာင္းပန္ၿပီးေတာ့ ကိုေရာင္းတယ္။ ကိုယ္ခ်င္းစာပါတယ္။ ဒါေပမယ့္ သိပ္တရားလြန္လာေတာ့ ဘာဆက္လုပ္ရမလဲမသိဘူး။ ေအာ္လည္း မေအာ္ရက္ဘူး။ ပါလာတဲ့ သူငယ္ခ်င္း ၿငိမ္းေဇာ္ဦးက "ခင္ဗ်ားတို႔ ေတာ္ေတာ္လြန္ေနၿပီ" ဘာညာ နဲ႔ ေအာ္လိုက္မွ ထြက္သြားၾကတယ္။ ဘာပဲေျပာေျပာေတာ္ေတာ္ေလးသင္ခန္းစာ ရလိုက္တယ္။ အဲဒီေန႔မွာပဲ ေၾကာင္ေလးေတြ ခုန္တဲ့ ငါးဖယ္ေခ်ာင္ ဘုန္းႀကီးေက်ာင္းမွာ ဖုန္းေမ့က်န္ခဲ့တယ္။ ဘုန္းႀကီးက ေနာက္က စက္ေလွနဲ႔ လိုက္ေပးတယ္။ အျဖဴေတြနဲ႔ေတြ႕ ေတာ့ ျပင္သစ္က ေကာင္မေလးေရာ၊ စပိန္က ခ်ာတိတ္ေရာက က်ေနာ့္ကို "မင္းကေရာ ဘယ္ႏုိင္ငံကလာတာလဲ" လို႔ ေမးတယ္။ ကိုယ့္ကိုယ္ကိုေတာ့ ႏုိင္ငံျခားသား႐ုပ္ေပါက္တယ္လို႔ မထင္မိပါဘူး။ သြားေလရာပါတဲ့ ေက်ာပိုးအိတ္နဲ႔ DSLR လြယ္ထားလို႔ျဖစ္မယ္လို႔ ေတြးမိတယ္။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၄)<br />ေရြးေကာက္ပြဲလည္းနီးလာၿပီ။ အစက ပယ္မဲ လုပ္မယ္စိတ္ကူးထားေသးတယ္။ ေနာက္ေတာ့ ကိုယ္စိတ္ခ်ရမယ္ထင္တဲ့ ပါတီတစ္ခုခုကို မဲေပးလိုက္မယ္လို႔ပဲ စိတ္ကူးထားလိုက္တယ္။ ႏုိင္ငံေရးနဲ႔ ပတ္သတ္ရင္ လူကိုပဲ ေရြးမယ္လို႔ ဆံုးျဖတ္ထားတယ္။ ျမင္ရေတြ႕ရတာေတြကေတာ့ စိတ္မခ်မ္းသာစရာေတြမ်ားတယ္။ ပုဂၢိဳလ္ေရးတိုက္ခိုက္တဲ့သူလည္း အစိုးရနဲ႔ ဆန္႔က်င္ရင္ သူရဲေကာင္းျဖစ္သြားတာပဲ။ ေျမွာက္ေပးေတာ့ အံုလိုက္က်င္းလိုက္၊ ဟိုက အဲဒါေတြသာယာၿပီး စြတ္လႊတ္ေတာ့ အေရးယူခံရေတာ့ ဘယ္သူမွ မေကာင္းဘူး။ တစ္ခါတစ္ခါ(ကိုယ္အပါအဝင္) ႏုိင္ငံေရးဆိုတဲ့ စာလံုးအႀကီးႀကီးေအာက္မွာ လုပ္ေနတဲ့အကြက္ေတြက ႏွစ္ဖက္စလံုး ကေလးသိပ္ဆန္တာပဲ လို႔ ျမင္မိတယ္။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၅)<br />စားပြဲေပၚက ရွန္ပိန္ခြက္ႏႈတ္ခမ္းမွာ<br />အၿပံဳးတုေတြေပက်ံခဲ့တယ္...<br />ခြက္ခ်င္းတိုက္တဲ့အသံနဲ႔<br />ကားလမ္းမေပၚက ဂ်ိဳင္းေထာက္သံ<br />"ဂြပ္" ကနဲ အတူတူက်တယ္...</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">ဘဝဟာ ခါးသထက္ခါးလို႔...<br />ဘဝဟာ ေမွာင္သထက္ေမွာင္လို႔<br />ဘဝဟာ နိမ့္သထက္နိမ့္လို႔...<br />စံပယ္ပန္းေလးအားေပးပါဦးလားအစ္ကို...<br />ကားတံခါးခပ္ဟဟထဲက ေျခဆံုးေခါင္းဆံုးၾကည့္လိုက္သလား...<br />မပူပါနဲ႔ က်ေနာ့္မွာ ခင္ဗ်ားၾကည့္စရာ ေျခဆံုးေခါင္းဆံုးအျပည့္မရွိပါဘူး...<br />က်ေနာ္မေန႔က သူရဲေကာင္း...<br />က်ေနာ္ဒီေန႔ ဒုကၡိတဒုကၡသည္<br />က်ေနာ္မေန႔က စစ္ပြဲရဲ႕ နတ္ဘုရား..<br />က်ေနာ္ဒီေန႔ ဘဝစစ္ပြဲမွာ ျမဳပ္လုလု ပုလင္းလြတ္တစ္လံုး..<br />က်ေနာ္မေန႔က ေတာင္ႀကီးဖဝါးေအာက္လို႔ ေၾကြးေက်ာ္ခဲ့တယ္...<br />က်ေနာ္ဒီေန႔ အဲဒီေတာင္ႀကီးတစ္ေနရာမွာ ဖဝါးတစ္ခုလံုး ျမွဳပ္ႏွံခဲ့ရ...<br />ခံယူခ်က္အတြက္ ေသနတ္ကိုင္ခဲ့တဲ့လက္ေတြဟာ...<br />စားဝတ္ေနေရးအတြက္ လက္ထဲအျခားပစၥည္းေတြနဲ႔ အစားထိုးခံခဲ့ရ...<br />စံပယ္ပန္းကံုး၊ ဘုရားစာအုပ္၊ ဂ်ိဳင္းေထာက္၊ ဒန္ဖလားအစုတ္....ေနာက္ၿပီး.. ေနာက္ၿပီး...</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">စစ္ပြဲအခ်ိဳ႕ၿပီးသြားတယ္...<br />စစ္ျပန္ႏွစ္ဦး လမ္းေပၚမွာၿငိမ္းခ်မ္းစြာ ျပန္လည္ေတြ႕ဆံုၾကတယ္...<br />တစ္ဦးက ၿငိမ္းခ်မ္းေရးလို႔ စာကပ္ထားတဲ့ ကားအနက္ႀကီးနဲ႔...<br />တစ္ဦးက ၿငိမ္းခ်မ္းေရးလို႔ စာကပ္မထားတဲ့ ေျခတုအေဟာင္းႀကီးနဲ႔...<br />ဘဝဟာ ခါးသထက္ခါးလို႔...<br />ဘဝဟာ ေမွာင္သထက္ေမွာင္လို႔<br />ဘဝဟာ နိမ့္သထက္နိမ့္လို႔...</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">က်ေနာ္တို႔ဟာ ညီအစ္ကိုေတြပါပဲ...<br />ေျခာက္ကပ္ကပ္ရယ္ေမာသံေတြနဲ႔အတူ ခြက္ေတြေျမွာက္လိုက္ၾကတယ္...<br />သူတို႔ခြက္ထဲမွာ ေသြးေတြ...<br />ကခ်င္ေသြး၊ ဗမာေသြး၊ ရွမ္းေသြး၊ ပေလာင္ေသြး၊ ကရင္ေသြး ေသြးေပါင္းစံုေရာထားတဲ့ ေသြးေတြ..<br />ခြက္ခ်င္းတိုက္သံေတြ စိပ္ စိပ္ လာတဲ့အခါ...<br />ပလက္ေဖာင္းေပၚက စံပယ္ပန္းေရာင္းတဲ့...<br />ရပ္ကြက္ေတြထဲ ဘုရားစာအုပ္ေရာင္းတဲ့...<br />လူစည္ကားရာ ခြက္တစ္လံုးနဲ႔ ေတာင္းတဲ့...<br />ႏုိင္ငံကိုအလင္းေပးခဲ့တဲ့ ေၾကြလြင့္ၿပီးေသာ ၾကယ္ အေဟာင္းေတြ မ်ားမ်ားလာခဲ့တယ္...။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၆)<br />ဟိုးတစ္ေန႔က ေမာ္လၿမိဳင္သြားခ်င္တယ္တင္လို႔ သူငယ္ခ်င္းဇင္ေလး <a class="profileLink" data-hovercard="/ajax/hovercard/user.php?id=1495759912" href="https://www.facebook.com/WitchyZin" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;">Mya Yeik Zin</a> က ဗိုက္ဘာကေန လာအစ္ေနတယ္။ ဘယ္ေမာ္လၿမိဳင္သူမွ မေတြ႕ဘူး။ အလိုလိုေနရင္းကို သြားခ်င္ေနတာ။ ကိုယ္ကေတာင္ေပၚသားေလ။ ကမ္း႐ိုးတန္းနဲ႔ ေအာက္ျပည္ေအာက္ရြာ က ေတာ္ေတာ္လွတဲ့ေဒသရဲ႕ ပတ္ဝန္းက်င္၊ ဓေလ့၊ အစားအေသာက္၊ ယဥ္ေက်းမႈေတြကို ျမည္းစမ္းခ်င္တာ သဘာဝပဲ မဟုတ္လား။ အခန္းထဲမွာလည္း ျမန္မာျပည္ သိန္းတန္ သီခ်င္းကို ေကေကတီ ျပန္ဆိုတဲ့ ေရႊၿမိဳင္မွာပဲ ေနေတာ့မယ္ ကုိ အၿမဲဖြင့္ေနမိတယ္။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၇)<br />သီခ်င္းတစ္ပုဒ္ကို အစအဆံုး ကိုယ့္ဖာသာ ကာဗာလုပ္ၾကည့္တာ ပါရမီနည္းတာေရာ၊ ရမ္း လုပ္ရတာေရာေၾကာင့္ ေတာ္ေတာ္ၾကာသြားတယ္။ အထူးသျဖင့္ Bass တီးတာ ေတာ္ေတာ္ ဒုကၡေရာက္တယ္။ ေဟာ္လိုဂစ္တာနဲ႔ေၾကာင့္လည္း ဟုတ္တယ္။ ေနာက္ ကိုယ့္မွာလည္း အေလ့အက်င့္မရွိဘူးေလ။ တစ္လႊာခ်င္းစီသြင္းလိုက္တယ္။ အဲဒီ အသက္၄၀ တစ္ပုဒ္လံုးကို Audacity မွာ အစအဆံုးလုပ္ထားတာ။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၈)<br />လိုင္းေတြက်တယ္။ ခုတေလာ လိုင္းေတြသိပ္သိပ္က်တယ္...</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၉)<br />ေႏွာင္<br />=-=-=-=-=<br />သံတိုင္တံခါး<br />ပိတ္ေႏွာင္ထားလည္း<br />ရင္အားခတ္ႏွိပ္<br />ေတာ္လွန္စိတ္ကို<br />ဖိသိပ္မခ်ဳပ္ႏုိင္ပါတကား။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">ဤကား ဓမၼ<br />အဓမၼဟု<br />ခြဲျပညႊန္းဆို<br />ေဖာ္ထုတ္လိုလည္း<br />ထိုထိုေလာက<br />အဓမၼကြယ္<br />ဓမၼပယ္၍<br />ေရွာင္ဖယ္သိျမင္<br />အမွန္ထင္၏။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">စင္စစ္ငါ့အား<br />အၾကားကိုပိတ္<br />ႏႈတ္ဆိတ္ေနေစ<br />ဖယ္ေသြမ်က္ကြင္း<br />ေႏွာင္ႀကိဳးတင္းလည္း<br />တစ္စင္းအာ႐ံု<br />စိတ္အစံုသည္<br />ဘယ္ပံုဓမၼ<br />အဓမၼဟု<br />ခြဲျပလင္းစင္<br />အမွန္ျမင္သည္<br />ငါလွ်င္ရွင္က်ိဳးနပ္ၿပီတည္း..။</div><div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-top: 6px;">MTOL®<br />27-10-2015<br />11:30 PM.</div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-11394432270599698202015-09-18T10:51:00.002-07:002020-05-30T08:42:27.883-07:00"သံုး"ႀကိဳး<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy-gG5USUU_f61a2L_IaWUxMsuFqfZtpSjY40qT1zu2GHN6p5zOlQxVDY8dax8vOv95BalSkmQfumkfE3VUkzI8QEVlbMGHiJsUrwPJcKCbgduWc_Ex-f3x4ZZEnW3bgiEkNwx32cR2-0W/s1600/1090347-bigthumbnail.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="199" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy-gG5USUU_f61a2L_IaWUxMsuFqfZtpSjY40qT1zu2GHN6p5zOlQxVDY8dax8vOv95BalSkmQfumkfE3VUkzI8QEVlbMGHiJsUrwPJcKCbgduWc_Ex-f3x4ZZEnW3bgiEkNwx32cR2-0W/s320/1090347-bigthumbnail.jpg" width="320" /></a></div><div class="MsoNormal" style="text-align: center; text-indent: 0.5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"><br /></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ဒဂံုစင္တာမွာ ထံုးစံအတုိင္း လူေတြေတာ္ေတာ္စည္ကားေနတယ္..။ ႐ံုးပိတ္ရက္မို႔ ေစ်းဝယ္ေတြ ပိုမ်ားေနတာေၾကာင့္လည္းျဖစ္မယ္ထင္တယ္..။ Window shopping လုပ္တဲ့ စံုတြဲေတြ ပိုမ်ားေနတာကို ေတြ႕ရေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္စိတ္ထဲမွာ သူ႔ကို သြားသတိရေနမိျပန္တယ္..။ တိုက္တိုက္ဆိုင္ဆိုင္ ဟိုးေရွ႕မွာ အက်ႌအဝါေလးနဲ႔ တစ္ေယာက္က သူနဲ႔ ေတာ္ေတာ္ေလးဆင္ေနတာကို ေတြ႕လိုက္မိတယ္..။ မ်က္ႏွာကို မျမင္ရေပမယ့္ သူဝတ္တတ္တဲ့ ပံုစံမ်ိဳး ခပ္ယဥ္ယဥ္ေလးပဲ…။ ေနာက္ကေနပဲ ျမင္ရလို႔ မသိစိတ္ရဲ႕ ေစ့ေဆာ္မႈ ေၾကာင့္ အေလာသံုးဆယ္နဲ႔ ေရွ႕ကို တက္သြားမိတယ္..။ အဝတ္အစားထုပ္ေတြ ဆြဲလာတဲ့ ခပ္ငယ္ငယ္ ခ်ာတိတ္တစ္ေယာက္နဲ႔ ဝင္တိုက္မိမလိုေတာင္ ျဖစ္သြားေသးတယ္..။ အနားေရာက္ေတာ့ အမွတ္မထင္ သူလွည့္ၾကည့္တယ္..။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="margin-left: .5in; text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ဘုရားေရ.. သူပါလား..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ပါးစပ္က ထုတ္မရြတ္မိေပမယ့္ .. သူမွ သူအစစ္ပဲ..။ ျမင္ေနက် အၿပံဳးယဥ္ယဥ္ေလးနဲ႔ေပါ့..။ အဲဒီအၿပံဳးက ယဥ္ေပမယ့္ တည္တယ္.။ ႏွစ္လိုဖြယ္ေကာင္းလြန္းေပမယ့္ တင္းတင္းေစ့ထားတတ္တဲ့ ႏႈတ္ခမ္းကေတာ့ အနားကပ္ မယ့္ ပုရိသေတြကို ေရွ႕ဆက္မတိုးဝ့ံေစတဲ့ အမူအယာမ်ိဳးရွိတယ္.။ အရာရာကို ေပါ့ေပါ့ တန္တန္သေဘာမထားဘဲ တည္ၿငိမ္မႈေတြအျပည့္ရွိတယ္.။ သူနဲ႔ ကၽြန္ေတာ္ အသက္ ၆ ႏွစ္ေလာက္ ကြာေပမယ့္ ကၽြန္ေတာ္ေတာင္ သူ႔ေလာက္ မရင့္က်တ္ႏုိင္ေသးတာကို သတိရမိတယ္…။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">သူကၽြန္ေတာ့္ကို ျမင္သြားတယ္..။ ၿပီးေတာ့…<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">အနားကိုျဖည္းျဖည္းခ်င္းေလွ်ာက္လာတယ္..။ သူကေတာ့ မသိဘူး.. ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ ေခၽြးေတြ ျပန္ေန တယ္ေလ…။ ကၽြန္ေတာ္ခ်စ္ေရးဆိုထားတယ္ဆိုတာထက္ သူကၽြန္ေတာ့္ကို ခါးခါးတူးတူးမုန္းသြားတယ္ဆိုတာ ေသခ်ာတယ္မဟုတ္လား..။ ကၽြန္ေတာ္ဟာ အျဖဴေရာင္စည္းကို ေဖာက္မိသူ..။ ကၽြန္ေတာ္ဟာ ေႏြးေထြးမႈ ေတြအစား စိမ္းကားမႈေတြနဲ႔ ထိုက္တန္သူပါ..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">သူကေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္အနားေရာက္လာၿပီ.. ။ ဒီအခ်ိန္မွာ ဘာပဲျဖစ္ျဖစ္ သူ႔ရဲ႕ တံု႔ျပန္မႈေတြကို ကၽြန္ေတာ္ ရင္ဆိုင္ဖို႔ အသင့္ရွိပါတယ္။ သူကၽြန္ေတာ့္ကို ဘာေျပာေျပာ ကၽြန္ေတာ္ ေခါင္းငံု႔ခံဖို႔ အဆင္သင့္ ျဖစ္ၿပီလား..။ ကိုယ့္ကိုယ္ကို ျပန္ေမးမိတယ္..။ ေသခ်ာတယ္..။ သူ႔ကို ကၽြန္ေတာ္ ဘယ္တုန္းကမွ စိတ္မဆိုး ခဲ့ဖူးဘူးေလ.။ သူေပးသမွ် အျပစ္ေတြကို ခံယူဖို႔အသင့္ပါ..။ သူ႔စိတ္ထဲကအမုန္းေတြ ေက်ဖို႔၊ သူ႔ရင္ထဲက စိတ္ဆိုးမႈေတြ ျပယ္ဖို႔.။ ေနာက္..<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">"ကိုႀကီး…"<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ကၽြန္ေတာ့္အေတြးမဆံုးခင္ သူကၽြန္ေတာ့္ကို ေခၚေနက်ပံုစံအတိုင္းပဲ ေခၚတယ္..။ သူ႔မ်က္ႏွာက အၿပံဳးက ကၽြန္ေတာ္ အရင္ႏွစ္ၿခိဳက္စြဲလန္းေစတဲ့ပံုစံအတိုင္းပဲ..။ အဲဒီအတိုင္း..။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ကၽြန္ေတာ္ဘာမွ မေျပာခင္ သူမ ကၽြန္ေတာ့္လက္ကိုဆြဲၿပီးေခၚသြားတယ္..။ အံ့ၾသျခင္းႀကီးစြာနဲ႔ လိုက္ေနရ ေပမယ့္ ကၽြန္ေတာ့္စိတ္ထဲက ဘယ္ေလာက္ဝမ္းသာေနမလဲဆိုတာ ခင္ဗ်ားတို႔ကို ေျပာျပလို႔ နားလည္ႏုိင္မယ္လို႔ မထင္မိဘူး..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">"ညီမေလး…အစ္ကို.."<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ဟာ.. ကၽြန္ေတာ့္စကားမဆံုးခင္ သူကၽြန္ေတာ့္ပါးကို ဆတ္ကနဲ လွည့္ၿပီး နမ္းလိုက္တယ္.။ ဒါ… ဒါဆို..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ဘယ္လိုလဲ..။ ဘယ္လိုလဲ..။ ကၽြန္ေတာ္ ဘယ္ေလာက္ေပ်ာ္သြားသလဲဆိုတာ ေျပာျပစရာ စကားလံုး ရွာမေတြ႕ဘူး..။ ကေလးတစ္ေယာက္လို ျမဴးထူးခုန္ေပါက္မိလိုက္သလားမသိဘူး.။ Shock ရသြားတဲ့ အေျခအေနမွာ ေပ်ာ္စရာကို ခ်က္ခ်င္းလက္မခံႏုိင္တဲ့ဦးေႏွာက္ရဲ႕ ေႏွးေကြးမႈေၾကာင့္ လူဟာ ၅ စကၠန္႔ ေလာက္ ရပ္တန္႔သြားတာကို သတိထားမိတယ္…။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">အဲဒီအခ်ိန္မွာ ကၽြန္ေတာ့္ခါးမွာခ်ိတ္ထားတဲ့ ဖုန္းကဝင္လာတယ္.။ ဖုန္းကို ကိုင္လိုက္တယ္.။ ဒါေပမယ့္ ဖုန္းသံက ရပ္မသြားဘူး.။ အဲဒီအခ်ိန္မွာ လူက ဖ်က္ကနဲ သတိဝင္လာတယ္.။ ဒါ.. ဒါ…။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ဟုတ္တယ္..။ ကၽြန္ေတာ္ အိပ္မက္မက္ေနတာ..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">သတိဝင္လာၿပီး အိပ္ရာေဘးက ဖုန္းကိုကိုင္လိုက္တဲ့အခ်ိန္ လူကေခ်ာက္ကမ္းပါးတစ္ခုထဲကို ျပဳတ္က်သြား သလိုခံစားလိုက္ရတယ္.။ အေပ်ာ္ဆံုးခံစားမႈေတြ အစား အစစ္အမွန္ျဖစ္တဲ့ နာက်င္မႈေတြ ျပန္ေရာက္လာတယ္။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ညီမေလးရာ…။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ပါးစပ္က တုိးတိုးေလးရြတ္လိုက္တယ္.။ ဝင္လာတဲ့ ဖုန္းက နံပတ္အစိမ္း..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ျပန္ေခၚဖို႔မႀကိဳးစားေတာ့ဘဲ.. စိတ္ထဲက က်ိန္ဆဲလိုက္မိတယ္။ ကၽြန္ေတာ့္ဘဝမွာ အဲဒီေပ်ာ္ရႊင္မႈမ်ိဳး ဘယ္ ေတာ့မ်ားမွ ခံစားရဦးမွာလဲ..။ ေတြးရင္းနဲ႔ ရင္ေတြေမာလာမိတယ္.။ ဖုန္းကို ျပန္ပိတ္ရင္း Adapter က အားသြင္းႀကိဳးကို ျပန္တပ္လိုက္ေတာ့ Day Dream ထဲမွာထည့္ထားတဲ့ သူမပံုေလးေတြက ဖုန္း Screen မွာ ေပၚလာတယ္။ ဖုန္းေပၚက သူမပံုေလးေတြကေတာ့ ၿပံဳးေနဆဲပဲေလ..။ လိႈက္ေမာတုန္ရီေနတဲ့ စိတ္နဲ႔ ဖြဖြေလး နမ္းလိုက္မိသလား ကၽြန္ေတာ္ မသိေတာ့…။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ကၽြန္ေတာ္ ဂစ္တာတီးတာၾကာၿပီ..။ ဆယ္တန္းၿပီးကတည္းက ဆိုပါေတာ့.။ ကၽြန္ေတာ့္မွာ ဂီတနဲ႔ ပတ္သတ္ၿပီး Sense တစ္ခုေတာ့ရွိတယ္.။ ကၽြန္ေတာ္က အားကစားနဲ႔ ပတ္သတ္ၿပီး အားနည္းေပမယ့္ အႏုပညာနဲ႔ ပတ္သတ္ၿပီး ပုိးရွိ တယ္ဆိုရမလားပဲ.။ ကၽြန္ေတာ္ အားတဲ့အခ်ိန္တိုင္း ဂစ္တာတီးေလ့ရွိတယ္.။ ထံုးစံအတိုင္းေပါ့.. ကိုငွက္သီခ်င္းေတြ အမ်ားစု..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> "သူပန္ထားတဲ့ ပန္းနီနီ.. ေနရာခဏ လဲခ်င္သည္.. ၾကင္နာသူေလး လွဖို႔ အစြမ္းကုန္ ႀကိဳးစားမည္… ရင္မွာဒီေလာက္ခ်စ္ပါသည္. သူေျပာတာအၿမဲေတြ႕ခ်င္သည္… အလွမ္းေဝးတဲ့ ပန္းကေလး ျမႏွင္းဆီ…."<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> သီခ်င္းက ဆိုလို႔ေတာ့ ေကာင္းပါရဲ႕..။ ကၽြန္ေတာ့္မွာရွိတဲ့ သူ႔ပံုေတြထဲမွာ ပန္းနီနီ ပန္ထားတဲ့ပံု မျမင္ဖူးဘူး။ သူပန္းအဝါေလးေတြကိုင္ထားတဲ့ပံုပဲရွိတယ္.။ ေနာက္ၿပီး သူ႔နာမည္ကလည္း ျမႏွင္းဆီမဟုတ္..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> တိုက္ဆိုင္မႈမရွိတဲ့ သီခ်င္းကို ဆိုရတာ စိတ္ထဲမွာ ေတာ္ေတာ္ေလးေတာ့ ကသိသေအာက္ျဖစ္မိတယ္ ဆိုရင္ ခင္ဗ်ားတို႔လက္ခံမလားမသိ..။ ဘာရယ္မဟုတ္…။ သူ႔ကို ခ်စ္တဲ့အေၾကာင္းေတြက နည္းနည္းေတာ့ ထူးျခားတယ္။ ကၽြန္ေတာ္ကလည္း လူကသာဘာရယ္မဟုတ္တာ.။ မိန္းကေလးတစ္ေယာက္ကို ခ်စ္မိႀကိဳက္မိတဲ့အခါ ကိုယ့္အေနနဲ႔ Impression ရွိတဲ့သူမ်ိဳး၊ ကိုယ့္ဖက္က ေလးစားစရာရွိတဲ့ မိန္းကေလးမ်ိဳးကိုမွ ခ်စ္တတ္တာမ်ိဳးဆိုတာ မိတ္ေဆြရင္းေတြ သိၾကမယ္ထင္တယ္..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> "သမီး" တဲ့.။ သူ႔ကိုယ္သူ သံုးတဲ့ နာမ္စားေလး..။ ပတ္ဝန္းက်င္က ျမင္ရင္ သက္က်ားအိုနဲ႔ ကညာပ်ိဳလို႔ ထင္ေလ မလားမသိ.။ ဘာေၾကာင့္မို႔ ခ်စ္လဲ..။ ကၽြန္ေတာ့္မွာ ေျဖစရာအေျဖမရွိ.။ သူ႔ရဲ႕ ခ်စ္ခင္ႏွစ္လိုဖြယ္ အမူအယာ ေတြေၾကာင့္လား..။ ဟင့္အင္း..။ သူ႔ရဲ႕ တည္ၿငိမ္ေႏြးေထြးတဲ့အၿပံဳးေၾကာင့္လား..။ ဟင့္အင္း..။ သူ႔ရဲ႕ ျဖဴစင္႐ိုးသား မႈေၾကာင့္လား.။ ဟင့္အင္း..။ သူလွလို႔လား..။ အို.. ပိုေတာင္ ေဝးသြားၿပီ..။ လွတာႀကိဳက္ခ်င္ရင္ ပတ္ဝန္းက်င္မွာ မိန္းမလွ ေတြအမ်ားႀကီးမဟုတ္လား.။ ဒါေပမယ့္ … သူ႔ကိုပဲ တန္းတန္းစြဲေနမိတာ ဘာေၾကာင့္လဲ လို႔ ျပန္ေမးရင္ေတာင္ ကိုယ္တိုင္ ေျဖစရာအေျဖမရွိျဖစ္ေနတာမ်ိဳးေပါ့.။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ေတြးေနရင္းနဲ႔ လက္က ဂစ္တာကို ဆ ေနမိတယ္။ ကၽြန္ေတာ့္အသံက ညာသံဖက္ပါတယ္လို႔ ေက်ာင္းတုန္းက သူငယ္ခ်င္းတစ္ေယာက္ကေျပာဖူးရဲ႕..။ ကိုယ္တုိင္က Country သီခ်င္းေတြအႀကိဳက္မ်ားတယ္။ Country အသံေတာ့ မရွိတာေသခ်ာတယ္.။ ဂစ္တာကိုဆ ေနရင္း တစ္ခုခုကို သတိထားမိလိုက္တယ္.။ နံပတ္"သံုး" ႀကိဳးေလး ေပါက္ေနတယ္..။ ႀကိဳးေပါက္တယ္ဆိုတာ သံုး ႀကိဳးအေပၚကပတ္ထားတဲ့ ေၾကးဝိုင္ယာစေလးေတြျပတ္ၿပီး ေျပေနတာမ်ိဳး။ အဲဒါမ်ိဳးျဖစ္တဲ့အခါ ဂစ္တာက အသံထံုထံုထိုင္းထိုင္းျဖစ္သြားတယ္။ အစေတြထြက္ေနရင္ ခါသံေတြ၊ Noise သံေတြပါ ပါလာတတ္တာမ်ိဳးေလ.။ ဟုတ္တယ္..။ ကၽြန္ေတာ့္ဂစ္တာက တတိယေျမာက္ နံပတ္ "သံုး" ႀကိဳးေလး ေပါက္ေနတယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ဂစ္တာသမားတိုင္း ႀကိဳးအပိုေတာ့ ေဆာင္ၾကတာမ်ားတယ္။ အမ်ားစုက ျပတ္လြယ္တဲ့ နံပတ္"တစ္" ႀကိဳးကို ေဆာင္ထားတတ္ၾကတယ္.။ ကၽြန္ေတာ္လည္း အဲဒီလိုပဲ.။ ဂစ္တာအိတ္ထဲမွာ နံပတ္တစ္ႀကိဳး ႏွစ္ေခ်ာင္းေတာင္ အပို ထည့္ထားတယ္။ ဒါေပမယ့္ ကၽြန္ေတာ့္မွာ "သံုး" ႀကိဳးအပိုမရွိဘူး.။ သံုးႀကိဳးေပါက္တတ္တာ လူတိုင္းသိပါရဲ႕.။ ဒါေပမယ့္ ႀကိဳးအပိုဝယ္တိုင္း ျပတ္တတ္တဲ့ တစ္ ႀကိဳးကိုပဲ ဝယ္ၾကတာမ်ားတယ္ေလ.။ လူေတြ သတိမထားမိတာက ဂစ္တာႀကိဳး ဆိုတာ ျပတ္႐ံုတင္ ျပတ္တတ္တာမဟုတ္ဘဲ. ေပါက္လည္း ေပါက္တတ္တယ္ ဆိုတာကိုပါ.။ သိေတာ့ သိတယ္.။ သတိ မထားမိဘူးေပါ့..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> သူနဲ႔ ကၽြန္ေတာ္ စေတြ႕တုန္းက အဲဒီ ဒဂံုစင္တာမွာပဲေလ..။ ပထမဆံုးအႀကိမ္ စေတြ႕တဲ့ စက္တင္ဘာ ၂၈ ရက္ ေန႔ေပါ့.။ ကေလးေလးတစ္ေယာက္လို ျဖဴစင္ၿပီး ခ်စ္ဖို႔ေကာင္းတယ္ဆိုတာ ေျပာဖို႔ လိုမယ္မထင္ဘူး.။ ေနာက္ သူ ေနျပည္ေတာ္ကို မိသားစုနဲ႔ လာတယ္.။ ကၽြန္ေတာ့္ကို လာေတြ႕ဖို႔ ေခၚတယ္..။ ဘာေၾကာင့္ သြားမေတြ႕မိသလဲ ဆိုတာ စဥ္းစားလို႔ မရဘူး..။ အခ်ိန္ေတြကိုသာ ေနာက္ျပန္လွည့္လို႔ရမယ္ဆိုရင္….<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> "တစ္ေယာက္တည္းလား မိုးႀကီး."<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> တစ္ခါတစ္ခါ သူငယ္ခ်င္းေတြရဲ႕ အေတြးဟာ နားလည္ရခက္တယ္.။ တစ္ေယာက္တည္း ဂစ္တာ ထိုင္တီးေန တာျမင္ပါလ်က္နဲ႔ တစ္ေယာက္တည္းလားလို႔ ေမးတာမ်ိဳးေပါ့…။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> "ဟင့္အင္း.. ေဘးမွာ မဖဲဝါ ထိုင္ေနတယ္…"<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ရြဲ႕မွန္းသိေတာ့ ေျပာမနာဆိုမနာ သူငယ္ခ်င္းပီပီ ပက္ကနဲ ဆဲေရးၿပီးမွ ေအာင္ေအာင္က ေဘးနား ဝင္ထိုင္တယ္။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> "မင္းညီမေလးနဲ႔ အေျခအေနဘယ္လိုလဲ…"<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> အလိုက္ကမ္းဆိုးမသိျခင္းဟာလည္း အခ်စ္ဆံုးသူငယ္ခ်င္းေတြရဲ႕ လကၡဏာတစ္ခုေပါ့..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> "တစ္ျခားဟာ ေမးပါကြာ…"<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ကၽြန္ေတာ္ ေျပာခ်င္စိတ္မရွိဘူး.။ တကယ္ေတာ့ ကိုယ့္ကိုယ္ကို ရွက္ရြံ႕ေနမိတာလဲပါတယ္.။ သူက သူ႔ခ်စ္သူ နဲ႔ လမ္းခြဲလိုက္တယ္လို႔ ဆိုတယ္.။ ေနာက္ေတာ့ ကၽြန္ေတာ္ခ်စ္ေရးဆိုမိတယ္..။ အဲဒီအခ်ိန္က်မွ သူက သူ႔ခ်စ္သူနဲ႔ လမ္းမခြဲေသးပါဘူး လို႔ဆိုတယ္.။ ကဲ .. ဘယ္သူမွားသလဲ..။ တစ္ခါတစ္ခါ ေလာကႀကီးဟာ သိပ္ရယ္ရတယ္..။ မ်က္ရည္ စက္စက္က်ေအာင္ ရယ္ရတာမ်ိဳးေပါ့..။ ေရကာတာဆိုတာ ဖြင့္ခ်ၿပီးမွ ျပန္ပိတ္ဖို႔ သိပ္ခက္တယ္မဟုတ္လား.။ သူ႔ခ်စ္သူနဲ႔ လမ္းမခြဲေသးဘူးလို႔ ဆုိေပမယ့္ ကၽြန္ေတာ့္ရင္ထဲမွာက ေရကာတာလို ဖြင့္ခ်လိုက္ၿပီးၿပီေလ..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ေမ့ေပးပါ.. တဲ့..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> အဲဒီစကားက ဘယ္ေလာက္ထိလဲ ခံစားဖူးတဲ့သူေတြ သိမွာေပါ့ဗ်ာ..။ ျငင္းပယ္ခံရတဲ့ လူတိုင္း သိၾကမွာေပါ့။ ျမားဆိုတာ ပစ္တဲ့သူထက္ ပစ္ခံရတဲ့သူက အတိမ္အနက္ကို သိတဲ့သေဘာမ်ိဳးပါပဲ…။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ဒီၾကားထဲ အလုပ္ကိစၥနဲ႔ မီးမရွိ၊ ေရမရွိ၊ အင္တာနက္မမိတဲ့ ေနရာေတြကို ခဏခဏ ခရီးထြက္ရတယ္.။ စိတ္ကေတာ့ သူ႔ဆီမွာပဲအၿမဲရွိေနတယ္.။ ၁၆ ႏွစ္သားကေလးလည္း မဟုတ္ပါဘဲနဲ႔ ဘာလို႔မ်ား ဒီလို ျဖစ္ေနရသလဲ ကြယ္။ ကိုယ့္ကိုယ္ကို ျပန္ေမးမိေပမယ့္ အေျဖမရွိဘူးေလ.။ ေပ်ာ္ေပ်ာ္ေနတတ္လို႔ ကိုယ့္ကိုယ္ကို ေပ်ာ္ေအာင္ ေနေန ရေပမယ့္ စိတ္ထဲမွာေတာ့ သူနဲ႔ ပတ္သတ္ၿပီး အသစ္အသစ္ေသာ ခံစားမႈေတြက အၿမဲတမ္း ႏုပ်ိဳေနတာမ်ိဳးေပါ့..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ေပါ့ေပါ့ပါးပါးေတြးၾကည့္ရင္းနဲ႔ပဲ ခံစားခ်က္က ေလးသထက္ေလးလာတတ္တယ္..။ တကယ္ေတာ့ ကၽြန္ေတာ္ သူ႔ကို အရမ္းခ်စ္ေနတာ..။ ဟုတ္တယ္..။ အရမ္းခ်စ္ေနတာ..။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> သက္ျပင္းတစ္ခ်က္ရိႈက္လိုက္ေတာ့.. ေအာင္ေအာင္ကပါ ေရာေယာင္ၿပီး သက္ျပင္းခ်လိုက္တာကို သတိထား မိလိုက္တယ္.။ ငါ့ခံစားခ်က္ေတြကို ျမင္ၿပီလား သူငယ္ခ်င္း..။ ငါ့အတြက္ သူက အေရးအႀကီးဆံုးပါ..။ ငါ့ ေပ်ာ္ရႊင္မႈ၊ ဝမ္း နည္းမႈေတြ အကုန္လံုးက သူပိုင္ဆိုင္ထားတာ…။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> အမွန္တရားဆုိတာ နည္းနည္းမဟုတ္ဘဲ.. ေတာ္ေတာ္ေလးကို ခါးပါတယ္…။ ေနာက္ဆံုးေတာ့ သူ႔ရဲ႕ ဥေပကၡာေတြထဲမွာ ေနသားက်သလိုလိုေတာင္ ျဖစ္လာေသးရဲ႕..။ ပတ္ဝန္းက်င္က ဘယ္လုိ ျမင္မလဲ.ဆိုတာ မစဥ္းစား မိေတာ့..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">==================================================================================<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> အဲဒီေန႔ညေနဟာ လြမ္းစရာေကာင္းလြန္းတယ္..။ သူ႔ရဲ႕ Facebook အေကာင့္ထဲကုိ ဝင္ၾကည့္ေတာ့ သူ႔အၿပံဳး ေတြထဲမွာ အခ်စ္ဆိုတာကို ဘယ္လုိမွ ရွာမေတြ႕…။ ဟုတ္တယ္ကေလးရယ္..။ မင္းဟာ တကယ့္ကို စက္႐ုပ္မေလး ပါပဲ။ ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ စက္႐ုပ္မေလးတစ္ေယာက္ကို ခ်စ္မိတဲ့ အရွင္လတ္လတ္လူသားတစ္ေယာက္ေပါ့..။ ဘယ္သြား သြား ဘာလုပ္လုပ္ သတိရစရာေတြက ႀကံဳေနတုန္းပဲ.။ လက္ဖက္ရည္ဆိုင္ထုိင္မိရင္ သူေသာက္ဖို႔ သုတ္ေပးခဲ့တဲ့ ေရေႏြးခြက္ေလးေတြ ကို သတိရတယ္.။ ေခါက္ဆြဲဆိုင္သြားရင္ သူစားဖို႔ သပ္ေပးခဲ့တဲ့ တူေလးေတြကို သတိရတယ္။ ၿပံဳးပါ..။ အၿမဲၿပံဳးေနပါ ၾကယ္ ေလးရယ္..။ မင္းဘဝထိပ္ဆံုးေရာက္သြားတဲ့အခါ မင္းရဲ႕ အလင္းေရာင္ကို ေမွ်ာ္လင့္ေနတဲ့ ကမာၻသား တစ္ေယာက္ကို မေမ့နဲ႔ေပါ့…။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ေဘးမွာ သူငယ္ခ်င္းက ဂစ္တာတီးေနတယ္…။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> "မင္းရဲ႕ႏွလံုးသားထဲ ကိုယ္မရွိမွန္း သိေပမယ့္… သူမ်ားေတာ့ သြားမခ်စ္နဲ႔ လြယ္လြယ္ေလးနဲ႔… ကိုယ့္ရဲ႕ႏွလံုးသားထဲ မလာခ်င္မွန္းသိေပမယ့္… ကိုယ္ခ်စ္လို႔ တားျမစ္တယ္..အခ်စ္ရယ္… ႏွေမ်ာတယ္…" တဲ့..။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"> ဂစ္တာက နံပတ္ "သံုး" ႀကိဳးျပတ္ေနေပမယ့္. ေအာင္ေအာင္ကေတာ့ မသိက်ိဳးကၽြန္ျပဳၿပီး ဆက္တီးေနေလရဲ႕.။ နံပတ္ "တစ္" ႀကိဳးေလးျပတ္ေနခဲ့ရင္ေတာ့ သူႀကိဳးတစ္ေခ်ာင္း လဲ ၿပီး တီးမွာ ေသခ်ာတယ္.။ တကယ္တမ္းေတာ့ "တစ္" ႀကိဳးထက္ "သံုး" ႀကိဳးပါတဲ့ ဂစ္တာေကာ့ဒ္က ပိုမ်ားတယ္ဆိုတာ ေအာင္ေအာင္ မသိဘဲ မေနပါဘူး..။ ဒါေပမယ့္လည္း "သံုး" ႀကိဳးရဲ႕ ဒဏ္ရာေပါက္ၿပဲမႈကို လွ်စ္လ်ဴရႈၿပီး သီခ်င္းဆက္တီးေနတာပဲမဟုတ္လား..။ တာဝန္ပိုႀကီးတဲ့ "သံုး" ႀကိဳးဟာ ေပါက္ေနေပမယ့္ သီခ်င္းေတြကိုေတာ့ ေကာင္းေကာင္း သီေၾကြးေနႏုိင္တာပဲေလ..။ သူ႔ရဲ႕ ဥေပကၡာေတြ ဘယ္ေလာက္မ်ားမ်ား ကၽြန္ေတာ္သူ႔ကို မမုန္းရက္တာ ကၽြန္ေတာ္နဲ႔ ဘုရားပဲ သိပါလိမ့္မယ္…။ သူဘယ္ေလာက္ပဲ စိမ္းကားေနပါေစ..။ ဘယ္ေလာက္ပဲ လွ်စ္လ်ဴရႈထားပါေစ..။ ေနာက္ဆံုးအခ်ိန္ထိ ခ်စ္ျခင္းလကၤာေတြ ဖြဲ႕ေနဦးမယ့္ "သံုး" ႀကိဳးတစ္ေယာက္ ဒီကမာၻႀကီးမွာရွိေနေသးတယ္ဆိုတာ ညီမေလးသိခဲ့ရင္….။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"><br /></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One",sans-serif; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">~မိုးသက္ဦးလြင္ ~</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-size: x-small;"><span style="line-height: 13px;">8 days Journal</span></span></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-21939396733307621352015-08-24T10:12:00.002-07:002020-05-30T08:42:28.247-07:00အင္းယားပံုျပင္<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBXMYwdD0jP9EgJD-2CfZUxMJiyBJpcPekLLuyh99asaa_UlD25RwoIpDm4irz7tRKXqvcqeTIm9tdz5j4wIkWqHtU0zDijA2Lkdv4ZhJTunPKtMU3PEFSDhdavOrS3NhWLTSR36tcuVq1/s1600/lonely-lake.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBXMYwdD0jP9EgJD-2CfZUxMJiyBJpcPekLLuyh99asaa_UlD25RwoIpDm4irz7tRKXqvcqeTIm9tdz5j4wIkWqHtU0zDijA2Lkdv4ZhJTunPKtMU3PEFSDhdavOrS3NhWLTSR36tcuVq1/s320/lonely-lake.jpg" width="320" /></a></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="color: blue; font-size: xx-small;">Photo: Ultimate Magazine</span></div><div align="center" class="MsoNormal" style="text-align: center;"><span style="color: blue;"><br /></span></div><div><table align="left" cellpadding="0" cellspacing="0" hspace="0" vspace="0"> <tbody><tr> <td align="left" style="padding-bottom: 0in; padding-left: 0in; padding-right: 0in; padding-top: 0in;" valign="top"><div class="MsoNormal" style="line-height: 56.4pt; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0in; mso-element-anchor-horizontal: column; mso-element-anchor-vertical: paragraph; mso-element-linespan: 3; mso-element-wrap: around; mso-element: dropcap-dropped; mso-height-rule: exactly; mso-line-height-rule: exactly; page-break-after: avoid; text-align: justify; vertical-align: baseline;"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 45.5pt;"><span style="color: blue;">အင္း<o:p></o:p></span></span></div></td> </tr></tbody></table></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ယားသည္ ဆိတ္ၿငိမ္စြာတည္ရွိသည္..။ အင္းယားကန္ေဘာင္တြင္ ဆူညံေနေသာ ဂစ္တာဝိုင္းမ်ား၊ ေသာက္စားမူးယစ္ေနေသာ လူငယ္မ်ား၊ တီတီတာတာ ၾကည္ႏူးၾကေသာ ခ်စ္သူစံုတြဲမ်ားသည္ အင္းယား၏ တည္ၿငိမ္မႈကို အေႏွာက္အယွက္မေပးႏုိင္၊ ဣေျႏၵႀကီးေသာ အင္းယားကန္ကို ဆူပူရႈပ္ေထြးေသာ အနားသတ္ျဖင့္ ေဘာင္ခတ္ထားသည္လား မေျပာတတ္.။ တည္ၿငိမ္မႈႏွင့္ လႈပ္ရွားတက္ၾကြမႈ ယွဥ္တြဲေနေသာ ေနရာဟုပင္ေခၚရမည္လား.. ေဝခြဲဆံုးျဖတ္ျခင္းမျပဳႏုိင္။ ထုိစဥ္ ေလညင္းတစ္ခ်က္အေဝ့ေၾကာင့္ တည္ၿငိမ္ ေနေသာ ေရျပင္သည္ လိႈင္းၾကက္ခြပ္ကေလးမ်ားထ၍ လႈပ္ရွားသြားရသည္..။ ကၽြန္ေတာ့္ရင္ထဲမွာလည္း အလားတူ အေတြးဂယက္မ်ား ထသြားရသည္.။ လႈိင္းၾကက္ခြပ္မ်ား ကမ္းေျခ ေျမကာနံရံအစပ္ ေက်ာက္တံုးမ်ားသို႔ ဦးတိုက္ ေပ်ာက္ကြယ္သြားေသာ္လည္း အေတြးစမ်ားကအမွ်င္မျပတ္ ေကာင္းစြာမကုန္စင္တတ္ေသး.။ ထိုအခ်ိန္၊ ထိုေနရာတြင္ ၿမဲခဲ့ဖူးေသာတြဲလက္တစ္စံုကို သတိရမိလိုက္သည္။ သို႔ေသာ္ ထိုအေတြးကားၾကာၾကာမခံ.။ တစ္စံုတစ္ခုေသာ လက္နက္ စူးခၽြန္ျဖင့္ ရင္ဝကိုထိုးႏွက္သလိုပင္ ႐ုတ္ခ်ည္းနာက်င္ကာ အေယာင္ေယာင္အမွားမွားျဖင့္ မအိပ္စက္ပါဘဲ အိပ္မက္မွ လန္႔ႏုိးရသူလိုျဖစ္ရျပန္သည္..။ စိတ္က်ေရာဂါႏွင့္ ဆက္စပ္ေကာင္း ဆက္စပ္မည္ျဖစ္ေသာ သက္ျပင္းရွည္ မ်ားကို အခါခါ ခ်ရျခင္းသည္ ပူေလာင္ေသာအရာမ်ားကို ရင္တြင္းမွ မႈတ္ထုတ္ပစ္ႏုိင္သည္လား ကၽြန္ေတာ္မသိ.။ ေသခ်ာသည္ကေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္ရင္ထဲက ၿငိမ္းခ<span class="textexposedshow">်မ္းရာသည္ အဘယ္အရပ္ဆီသို႔ လြင့္စင္ ပ်ံထြက္ေျပးသည္မသိ..။ ေပ်ာက္ခ်င္းမလွ ေပ်ာက္ခ်က္သားေကာင္းေနသည္။ ရံဖန္ရံခါပင္ အလုပ္ကိစၥ တစ္စံုတစ္ခုကို စိတ္ႏွစ္မိသည့္အခါတိုင္း ကၽြန္ေတာ့္ စိတ္အစံုက ကန္ေရျပင္ကဲ့သုိ႔ ၿငိမ္သက္သြားေလ့ရွိေသာ္လည္း အေပၚသို႔ ကပ္ၾကည့္တတ္သည့္ မ်က္ဝန္းမ်ား၊ စံပယ္တင္မွဲ႕ကေလးပါေသာ ေမးဖ်ားကေလးႏွင့္ အၿမဲၿပံဳးရန္ႀကိဳးစားဟန္ရွိသည့္ ႏႈတ္ခမ္းပါးေလးမ်ားကို ျမင္ေယာင္ သည့္အခါတြင္ ကၽြန္ေတာ့္ စိတ္တြင္း လိႈင္းဂယက္ထန္၍ ေမာဟုိက္ျခင္းအျဖစ္သို႔ ျပန္ေရာက္ရျပန္သည္..။ ကၽြန္ေတာ့္ မ်က္ဝန္းအိမ္မွ ပူေႏြးစြတ္စိုမႈအခ်ိဳ႕ကို ေသြးေဆာင္ဖ်ားေယာင္းတတ္သည့္ ထိုခံစားခ်က္မ်ိဳးသည္ ေနဝင္ဆည္းဆာခ်ိန္မ်ိဳး၊ ညဦးယံအခ်ိန္မ်ိဳးတြင္ မဖိတ္ေခၚပဲ ဝင္လာတတ္ေလသည္.။<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “အစ္ကို မီးတစ္တို႔ေလာက္…”<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> အေတြးစ ျပတ္ေတာက္သြားသည္..။ လွည့္ၾကည့္ေတာ့ ခပ္ငယ္ငယ္ ေကာင္ေလးတစ္ေယာက္…။<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “မင္းအသက္ဘယ္ေလာက္လဲ. ငါ့ညီ…”<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ဘာလုပ္မလို႔လဲ.. ၁၅ ႏွစ္..”<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ေမးရင္းတစ္ခါတည္းျပန္ေျဖသည္.။ <o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “၁၈ ႏွစ္ျပည့္မွ ေဆးလိပ္ေသာက္.. သြားေတာ့..”<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> နားမလည္ႏုိင္စြာ ပြစိပြစိ ေျပာရင္းထြက္သြားသည့္ေနာက္တြင္ မပီဝိုးတဝါး ဆဲဆိုလိုက္သံမ်ား ပါသလား မေသခ်ာ။ ပါလွ်င္လည္း မတတ္ႏုိင္…။ တံတားျဖဴမွတ္တုိင္ က အတြဲေတြတက္လာတာေတြ႕သည္.။ တစ္ခ်ိဳ႕က ပခံုးဖက္၊ တစ္ခ်ိဳ႕က လက္ခ်ိတ္၊ တစ္ခ်ိဳ႕က …<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> လြန္ခဲ့ေသာႏွစ္ကုန္ရက္မ်ားက ကၽြန္ေတာ္တို႔ အတူရွိခဲ့ဖူးၾကသည္..။ တစ္ခုေသာ ညေနခင္း၏ ညီအစ္ကို မသိတစ္သိ အခ်ိန္မ်ိဳးမွာ ေလာကႀကီးကို ေမ့ေမ်ာရင္း ခ်စ္ဖြယ္ေသာစကားတို႔ကို တီတီတာတာဆိုဖူးခဲ့ၾကသည္.။ ဘဝႏွစ္ခု ေပါင္းစပ္ျခင္းအတြက္ ကတိကဝတ္မ်ားအျပန္အလွန္ျပဳခဲ့ဖူးၾကသည္.။<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ဘယ္ႏွႀကိမ္ေျမာက္ဟု ေရတြက္ရန္ခက္ခဲေသာ သက္ျပင္းရွည္ႀကီးတစ္ခုကို မႈတ္ထုတ္လိုက္ၿပီး ေနာက္က်ိက်ိ အေတြးစမ်ားကိုေမာင္းထုတ္လိုက္သည္..။ နာရီကိုၾကည့္မိေတာ့ ၇ နာရီထိုးလုၿပီ..။ ပတ္ဝန္းက်င္က ေမွာင္ရီပ်ိဳးစအခ်ိန္သာ ရွိေသးသည္..။ ေႏြညမ်ားတိုလွခ်ည့္.။ ထို တိုေတာင္းေသာညတာကို ျဖတ္ေက်ာ္ရသည္ကပင္ ကၽြန္ေတာ့္အတြက္ ေဝဒနာ တစ္ခုမဟုတ္ပါလား…။ ေမွာင္ရီပ်ိဳးစအခ်ိန္တိုင္း တစ္စံုတစ္ရာကို သတိရတတ္မိသည့္ ကိုယ့္ကိုယ္ကိုယ္ ျပန္ေနာင္တရ မိျပန္သည္.။ <o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ဖုတ္ဖက္ခါၿပီး မတ္တတ္ရပ္လိုက္ေတာ့ ခပ္လွမ္းလွမ္းက ပူးကပ္ေနသည့္ စံုတြဲက မလံုမလဲ ျပန္ၾကည့္သည္…။ မသိက်ိဳးကၽြန္ျပဳလိုက္ၿပီးအင္းယားလမ္းဖက္ ထြက္လာခဲ့သည္..။ ေနမင္းႀကီးကေတာ့ ျပည္လမ္းမေပၚက ျဖတ္ျမင္ရသည္ တိုက္တာေခါင္မိုးေတြၾကား ငိုက္ျမည္းရင္း အိပ္စက္ဖို႔ျပင္ေနၿပီ..။ ရန္ကုန္ညေနခင္းကေတာ့ တက္ၾကြေနဆဲ၊ လန္းဆန္း ေနဆဲ..။ <o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">အင္းယားလမ္းေပၚမွ တကၠစီတစ္စီးငွားလိုက္သည္..။ ေစ်းဆစ္မိလိုက္သလား သတိမထားမိ…။ ကၽြန္ေတာ္က ကိုယ့္အေတြးႏွင့္ကိုယ္ အရာရာကို အလိုအေလ်ာက္လိုက္ပါလုပ္ေဆာင္မိေနဆဲ…။ စိတ္ႏွင့္ကိုယ္ကေတာ့ မကပ္..။<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ခုလိုအခ်ိန္လည္း ကားကၾကပ္တုန္းပဲဗ်ာ…”<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> တကၠစီသမားေလးက မေမးပါဘဲလ်က္ ဆိုလာသည္..။ ေခါင္းညိတ္လိုက္မိလား မညိတ္လိုက္မိလား ကိုယ့္ကိုယ္ ကိုယ္ ေဝခြဲမရ..။ တကၠသိုလ္ရိပ္သာလမ္း၊ ၿခံအမွတ္ ၅၄ ေရွ႕တြင္ ကား ဟြန္း ၂ ခ်က္ တီးေသးလား သတိမထားမိ.။ လမ္းတစ္ေလွ်ာက္ မီးပြိဳင့္ မွာကားပိတ္ေနေသာ္လည္း စိတ္က အလ်င္စလိုမျဖစ္မိ…။ အိမ္ကို ျပန္ေရာက္ေရာက္ခ်င္း လံုျခည္ႏွင့္ တီရွပ္လဲၿပီး ဝရန္တာမွာထုိင္ေနမိသည္…။<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “အျပင္က စားလာေသးလား…”<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ေခါင္းညိတ္ျပလိုက္ေပမယ့္ ကၽြန္ေတာ္အျပင္က ဘာမွ စားမလာပါ..။ စားခ်င္စိတ္မရွိတာလည္းပါသည္…။ <o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “အျပင္က စားမလာနဲ႔လို႔ ေသခ်ာမွာလိုက္တဲ့ဟာကို.. ဒီေကာင္ေလးဟာ…”<o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> အေမက မေက်မခ်မ္းဆိုသည္…။ စီးကရက္တစ္လိပ္ထုတ္ၿပီး မီးညွိေတာ့ ဧည့္ခန္းထဲက ဗ်စ္ေတာက္ဗ်စ္ေတာက္ အသံၾကားရသည္.။ သို႔ေသာ္ ဂရုမျပဳမိ..။ တစ္လိပ္.. ၿပီးေတာ့ ေနာက္တစ္လိပ္…။ <o:p></o:p></span></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span class="textexposedshow"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ညသည္ေမွာင္သထက္ေမွာင္လာေလသည္..။ လမ္းေပၚက လူသြားလူလာမ်ားက က်ဲသထက္က်ဲပါးလာသည္.။ လူေနတိုက္ခန္းမ်ား မီးပိတ္သြားၾကသည္..။ ဘီယာဆိုင္အခ်ိဳ႕သာ လင္းလင္းထင္းထင္းရွိေသးသည္..။ ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ အေတြးမ်ားႏွင့္ ခ်ာခ်ာလည္ေနဆဲ..။ <o:p></o:p></span></span></span></div><div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0in 0in 1.0pt 0in;"><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><span class="textexposedshow" style="color: blue;"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"> </span></span><span style="background-color: white; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ညသည္ တိတ္ဆိတ္စြာ ငိုေကၽြးတတ္ပါသလား..။ ဆီးႏွင္းေပါက္တို႔က ည၏ မ်က္ရည္မ်ား ျဖစ္သင့္သည္ဟု တစ္ဖက္သတ္ ယံုၾကည္သင့္သည္ဆိုပါလွ်င္ ည၏ငိုေကၽြးမႈတို႔သည္ မည္သည့္ အေၾကာင္းတရား ေပၚမွာ မွီတည္ ေလ့ရွိပါသနည္း..။ မည္သူ႔ေၾကာင့္ ငိုေကၽြးရသည္ ထင္ပါသနည္း.။ ညအေနျဖင့္ ငိုေကၽြးသည္ျဖစ္ေစ မငိုေကၽြးသည္ျဖစ္ေစ. ကမာၻတစ္ျခမ္းေသာ လူအားလံုးတို႔အေပၚ တစ္ေျပးညီ ေမွာင္မိုက္ျခင္းေပးသည္ဟု ယူဆႏုိင္မည္လား..။ Insomnia စြဲကပ္စျပဳေသာ လူတစ္ေယာက္အဖို႔ ညဖက္ မအိပ္ႏုိင္သည္ကလည္း မဆန္းက်ယ္၊ ထို႔အတူပင္ ည ေရာက္တိုင္း အိပ္စက္မရေသာ သူတစ္ေယာက္အတြက္ ညအခါ အကာလ ၏ ငိုေၾကြးျခင္း ရယ္ေမာျခင္းကို သ႐ုပ္ခြဲျခင္းမွာလည္း အျပစ္တည္းမဟုတ္..။ စင္စစ္မူ ညခ်မ္းအခ်ိန္အခါသည္ ညမအိပ္ေသာ ကၽြန္ေတာ့္အဖို႔ စိတၱဇသက္သက္ အေတြးပံုရိပ္မ်ား ျဖင့္ ေျခာက္လွန္႔ႀကီးစိုး ေငးေမာ ေစတတ္ေသာ အပိုင္းအျခားတစ္ခုသက္သက္သာ ျဖစ္ေလသည္...။</span><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><span style="background-color: white; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span></span></div><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><br /></div></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"> <span style="color: blue;"><o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">အခ်ိန္ကာလမ်ားတြင္ ရနံ႔ရွိခဲ့မည္ဆိုပါလွ်င္ အတိတ္သည္ ေဆြးရနံ႔သင္းသည္ဟု ဆိုရမည္ထင္သည္.။ ေပ်ာ္ရႊင္ ဖြယ္ေကာင္းေသာအတိတ္တို႔ သည္လည္းေကာင္း၊ ေၾကကြဲနာက်င္ဖြယ္ေကာင္းေသာ အတိတ္တို႔သည္လည္းေကာင္း မတူ ညီေသာ ဆြတ္ပ်ံ႕လြမ္းဆြတ္ျခင္းႏွင့္ ေၾကကြဲလြမ္းဆြတ္ဖြယ္ ရနံ႔တို႔ ဖံုးလႊမ္းသည္ဟု ဆိုရမည္လား..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">သူမကို စေတြ႕ခဲ့သည့္ေန႔က ကၽြန္ေတာ္ အင္းယားကန္ေဘာင္ေပၚမွာရွိေနခဲ့သည္…။ ေက်ာင္းဆင္းခ်ိန္ျဖစ္သည့္ အတြက္ ကန္ေဘာင္ေပၚမွာ သူသူကိုယ္ကိုယ္ ေက်ာင္းျပန္လာသူေတြက မရွား..။ နယ္မွာေက်ာင္းၿပီးခဲ့သည့္ ကၽြန္ေတာ့္ အဖို႔ ရန္ကုန္တကၠသိုလ္ႏွင့္ အင္းယားနယ္ေျမသည္ မစိမ္းေသာဧည့္သည္တစ္ဦးပမာ..။ ဆရာဇဝနမွအစ မင္းလူအဆံုး တကၠသိုလ္နယ္ေျမကို စာထဲမွာခ်စ္ျမတ္ႏုိးခဲ့ရသည့္ကၽြန္ေတာ္ ဒီပတ္ဝန္းက်င္ကို တြယ္တာေနတာမထူးဆန္း..။ ထူးဆန္းသည့္ အဲဒီညေနကေတာ့ ကၽြန္ေတာ္တစ္ေယာက္တည္း ကန္ေဘာင္မွာရွိေနခဲ့တာပဲျဖစ္သည္..။<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">စီးပြားေရးတကၠသိုလ္မဟာဘြဲ႔ သင္တန္းသူတစ္ဦးျဖစ္သည့္ သူမႏွင့္ အဲဒီညေနမွာ အမွတ္မထင္ဆံုျဖစ္ခဲ့ၾကသည္။ Street Photography ကို စိတ္ဝင္စားသည့္ ကၽြန္ေတာ္ ဝါသနာအရ အမွတ္တမဲ့႐ိုက္မိသည့္ သူမပံုပါဝင္ေသာ ဓာတ္ပံုတစ္ပံုက ကၽြန္ေတာ့္အိပ္ပ်က္ညမ်ားအစ ျဖစ္လာသည္။ ထုိ႔ေနာက္ အင္းယားကန္ေဘာင္ေအာက္ လမ္းေဘးက အုတ္ခံုသည္ သူမကို ေန႔စဥ္ေစာင့္ၾကည့္ေငးေမာရာ ျဖစ္လာခဲ့သည္.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ၾကာေတာ့ မ်က္မွန္းတန္းမိလာသည္.။ ျမန္မာဇာတ္ကားမ်ားထဲကလို လိုက္စကားေျပာဖို႔အထိေတာ့ မစဥ္းစားမိ.။ သူလာရာလမ္းကို ေမွ်ာ္ၾကည့္ဖို႔..။ ဧကရီဆန္ဆန္လွမ္းလာသည့္ သူ႔ေျခလွမ္းမ်ားကို အသက္မရႈပဲေငးေမာဖို႔..။ ၿပီးေတာ့ သိပ္လွလြန္းတဲ့ သူ႔မ်က္ႏွာကို သက္ျပင္းလႈိက္လိႈက္ေတြၾကားက ေမာ္ဖူးဖို႔…။ ကၽြန္ေတာ့္နိစၥဓူဝလုပ္ေဆာင္မႈမ်ားက ထိုထက္ မပိုခဲ့.။ မ်က္လံုးခ်င္း စကားေျပာမိသည္ဆို႐ံုမွ်..။ သူႏွင့္အၾကည့္ခ်င္းဆံုလိုက္တိုင္း မ်က္လႊာကို ကျပာကယာခ်မိ႐ံုမွ်..။ သူမ ေရာက္မလာသည့္ရက္(သို႔မဟုတ္) ကၽြန္ေတာ္မလာႏုိင္သည့္ရက္တိုင္း ေနမထိ ထုိင္မသာ ျဖစ္႐ံုမွ်သာ…။ တစ္ခါတစ္ရံ သူမႏွင့္အတူ သူမ သူငယ္ခ်င္းမ်ားပါလာသည့္အခါ ကၽြန္ေတာ္နဲ႔ အၾကည့္ခ်င္းမဆံုမိေအာင္ ကၽြန္ေတာ္ ေစာင့္ေမွ်ာ္ရာဘက္သို႔ တစ္ခ်က္ေလးမွ်ပင္ ေစာင္းငဲ့မၾကည့္သည့္အခါမ်ိဳးႏွင့္ ႀကံဳရတတ္သည္.။ ထိုညေန မ်ိဳးသည္ ကၽြန္ေတာ့္အဖို႔ ဝမ္းနည္းစရာအတိ ျဖစ္သည္.။ ကိုယ့္ကို ဘယ္လိုသေဘာထားသလဲကြယ္..။ ကိုယ္ေစာင့္ ၾကည့္ေနတာ မသိဘူးလားကြယ္..။ ေမးခြန္းမ်ားက ေရရာမႈမရွိ..။ သူ႔နာမည္ကိုလည္း ကိုယ္မသိႏုိင္၊ သူ႔နာမည္ကိုလည္း သူမသိ.။ နယ္မွာေက်ာင္းတက္ခဲ့ေသာ ကၽြန္ေတာ့္အဖို႔ အကူအညီေတာင္းစရာ ရင္းႏွီးေသာ သူငယ္ခ်င္းလည္းမရွိ.။ ထိုညေနမ်ိဳး ဆိုလွ်င္ အိမ္ကို ေစာေစာစီးစီးျပန္ေရာက္ေနတတ္သည့္ ညေနမ်ိဳးျဖစ္ေလသည္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">သည္လိုႏွင့္ ရက္ေတြေျပာင္း၍ ျပကၡဒိန္ေတြ တစ္ရြက္ၿပီးတစ္ရြက္ ကုန္လြန္လာခဲ့သည္..။ ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ မူလအတုိင္း ေနၿမဲအတိုင္း.။ သူမကို ေစာင့္ၾကည့္ေနရ႐ံု၊ အၾကည့္ကေလးတစ္ခ်က္အတြက္ႏွင့္ ေက်နပ္ေနရ႐ံုထက္ မပိုခဲ့.။ ဝတၳဳဇာတ္လမ္းမ်ားထဲကလို ေဘးက အႀကံေပး၊ ေျမွာက္ေပးမည့္ သူငယ္ခ်င္းတစ္ေယာက္တစ္ေလပင္ ကၽြန္ေတာ့္မွာ မရွိဖူးသည္က ကံဆိုးျခင္းတစ္ခုဟုပင္ ဆိုရမည္လား.။ ၿပီးေတာ့ ကၽြန္ေတာ္သူ႔ကို စြဲလမ္းေနတာသူသိပါ့မလား..။ သူသိႏုိင္ မလား.။ သူယံုၾကည္ပါ့မလား.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ရင္ခုန္လႈပ္ရွားဖြယ္အေကာင္းဆံုးဟုထင္ရေသာေန႔သည္ ျပန္ေတြးလိုက္တုိင္း မေန႔တစ္ေန႔ကလိုပင္ လတ္လတ္ ဆတ္ဆတ္ရွိေနေသးသည္.။ ခ်ိဳၿမိန္မႈဟု မဆိုႏုိင္လွ်င္ပင္ တိမ္းမူးညြတ္ႏူးဖြယ္ခံစားခ်က္မ်ားႏွင့္ စိတ္လႈပ္ရွားဖြယ္ ေကာင္းလွသည္ကို မွတ္မိေနသည္.။ အဲဒီညေနက သူတစ္ေယာက္တည္း ျပန္လာသည္.။ ဟိုးခပ္လွမ္းလွမ္း ကၽြန္ေတာ့္ဖက္သို႔ တစ္ခ်က္လွမ္းၾကည့္လိုက္ၿပီး လာေနက်လမ္းအတုိင္းမလာပဲ ဆုိင္တန္းေတြဖက္ကို တက္သြားသည္.။ ကၽြန္ေတာ္ဘာရယ္မေတြးမိ.။ ထိုင္ေနက် အုတ္ခံုကေန ထၿပီး မေျပး႐ံုတမယ္ ထြက္လာခဲ့မိသည္..။ ကၽြန္ေတာ္ ဘာလုပ္မလို႔လဲဆိုတာ ကိုယ္တိုင္အေျဖမရွိ..။ သူမကို ေတြ႕ခြင့္ရွိပါလ်က္ႏွင့္ မေတြ႕လိုက္ရမွာ စိုးေနမိသည္..။ စံုတြဲေတြ ထုိင္ၾကသည့္ ေက်ာက္တံုးေတြနားမွာ ေမာလို႔ ခဏမွန္မွန္ေလွ်ာက္သည္.။ လမ္းေကြ႕ကေလးကို ေက်ာ္သြားၿပီး ကန္ေဘာင္အေပၚနားေရာက္ခါနီး ေတာ့ အေကြ႕မွာ ႐ုတ္တရတ္ေတြ႕လိုက္ရသည္က သူမ.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ဟုတ္သည္.။ သူမ ရပ္ေနသည္.။ သူမက ကၽြန္ေတာ့္ဖက္ကို ေက်ာမေပး႐ံုတမယ္လွည့္ထားသည္.။ ေနာက္သို႔ တည့္တည့္လည္း မဟုတ္.။ ေဘးတစ္ေစာင္းလည္းမဟုတ္သည့္ ပံုစံမ်ိဳး.။ သူမကအင္းယားကန္ဖက္ကို မ်က္ႏွာမူထား သည္.။ မ်က္လံုးမ်ားက ေဝခြဲမရသည့္အမူအယာမ်ိဳး.။ မထင္မွတ္သည့္ေနရာမွာေတြ႕လိုက္ရသည့္ ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ လမ္းက်ဥ္းေလးအလယ္တည့္တည့္ေနရာမွာ ၾကက္ေသေသကာ ရပ္တန္႔ေနမိသည္..။ သူမကို စကားေျပာရမည္လား.။ ဘယ္က စေျပာရမလဲ..။ အနီးကပ္ျမင္ရ၍လားမသိ.။ မိမိထက္ တည္ၿငိမ္ေနသည့္ သူမက ခါတိုင္းရက္ေတြထက္ ပိုလွေနသည္.။ ရင္ဖံုးအက်ီၤမို႔ ေက်ာ့ရွင္း ေသာလည္တိုင္ေပၚက အေၾကာစိမ္းကေလးမ်ားကိုပင္ ျမင္လိုက္ရသည္.။ သို႔ေသာ္ ကၽြန္ေတာ္ ၾကာၾကာမၾကည့္ရဲ..။ အဲဒီေလာက္ထိ သတၱိမရွိ.။ သို႔ေသာ္ ျမင္မိသည့္ စကၠန္႔ပိုင္းအတြင္းတြင္ သူမ၏ အလွတရား ကို ေကာက္ခ်က္ခ် မိၿပီ..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ကၽြန္ေတာ္ ဘာစေျပာရမလဲ..။ ဘယ္လို စေျပာရမွာလဲ.။ ေပ်ာ့ညံ့ညံ့ေယာက္်ားတစ္ေယာက္လား..။ အခြင့္အေရး က ႏွစ္ခါမရဘူးဆိုတာေသခ်ာသည္.။ သူမ၏ ဝတ္ပံုစားပံုက သိပ္ၿပီး ဧကရီဆန္သည္.။ ပိုထူးသည္ကသူမ၏ အလွ..။ အဲဒါေတြက ကၽြန္ေတာ့္ကိုေရွ႕ဆက္မတိုးဝ့ံေအာင္ တားထားျပန္သည္.။ ျဖစ္ပ်က္ေနသည္က စကၠန္႔ပိုင္းအခ်ိန္ကေလး .။ ထိုစကၠန္႔ပိုင္းအခ်ိန္ကေလးအတြင္းမွာပင္ ကၽြန္ေတာ့္စိတ္ထဲက ဒြိဟစိတ္မ်ားက အားၿပိဳင္ေနဆဲ…။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“ဒီမွာဗ်.. ဒီမွာ…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">စကားသံ ထြက္သြားၿပီးမွ ေနာင္တရသလိုလို ျဖစ္သြားသည္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“ကၽြန္ေတာ္….”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“တို႔ သိပါတယ္.. ရွင္..တို႔ကို ေန႔တိုင္းေစာင့္ၾကည့္ေနတာကို…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“ကၽြန္ေတာ္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">သူမ သက္ျပင္းခ်သည္.။ ဘာဆက္ေျပာရမလဲ ေဝခြဲမရသည့္ပံု..။ ကၽြန္ေတာ္ကလည္း ဘာဆက္ေျပာရမွန္းမသိ.။<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“ဟုတ္ကဲ့… အေႏွာက္အယွက္ျဖစ္ခဲ့ရင္ ကၽြန္ေတာ္ေတာင္းပန္ပါတယ္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“ဟုတ္ကဲ့ ရပါတယ္… ေတာင္းပန္ဖို႔မလိုပါဘူး..”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">အေႏွာက္အယွက္မျဖစ္ပါဘူးဟု မဆို..။ အေႏွာက္အယွက္ျဖစ္ပါသည္ဟုလည္း မဆို.။ ကိုယ့္ကိုဘယ္လို သေဘာထားသလဲ…။ စိတ္ထဲက ေနာက္တစ္ႀကိမ္ ေမးမိျပန္သည္…။ အဲဒီအခ်ိန္ ရင္ထဲမွာ လိႈင္းတံပိုးမ်ား ခက္ထန္ ေနသည္.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“ကၽြန္ေတာ္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">သူမက သက္ျပင္းတစ္ခုကို ျဖည္းညင္းစြာခ်သည္.။ ထြက္သြားမည့္အမူအယာျပသည္.။ ေအာက္ဖက္သို႔ ျပန္ဆင္းမည့္ လမ္းက်ဥ္းကေလး၏ အလယ္ေခါင္က ကၽြန္ေတာ္ လမ္းဖယ္ေပးသည္.။ သူမက ကၽြန္ေတာ္ ဖယ္ေပးသည့္ လမ္းကမသြား..။ ကန္ေဘာင္အေပၚ လမ္းေပၚ တက္မည့္ဟန္ျပဳသည္…။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">“ကၽြန္ေတာ္ အတူတူလိုက္ေလွ်ာက္လို႔ရမလား…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ဘယ္လုိလူလဲ..ဆိုသည့္အၾကည့္ျဖင့္ တစ္ခ်က္ျပန္ၾကည့္သည္.။ မည္သုိ႔ေသာ စကားတစ္ခြန္းမွ်မဆိုပဲ မ်က္ေစာင္း တစ္ခ်က္ထိုးလိုက္သည္.။ ကၽြန္ေတာ့္ရင္တစ္ခုလံုး ေျဗာင္းဆန္သြားရသည္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ထိုေန႔ကစ၍ ကၽြန္ေတာ့္ဘဝရက္စြဲမ်ား ေပ်ာ္စရာအတိၿပီးေလသည္.။ သူမ ေက်ာင္းျပန္လာသည့္အခါတုိင္း ကၽြန္ေတာ္ ေစာင့္ႀကိဳေနတတ္သည္.။ ရက္သတၱပတ္မ်ားေက်ာ္လြန္ၿပီးသည့္အခါ သံေယာဇဥ္ႀကိဳးသည္ ထင္ထား သည္ထက္ တင္းေနခဲ့သည္..။ ေနေကာင္းလား.။ ရာသီဥတုပူတယ္ေနာ္..။ ေျမနီကုန္းမွာ ကားၾကပ္လြန္းလို႔.. စသည့္ စကားမ်ားမွအစျပဳ၍ . က်န္းမာေရးဂရုစိုက္ပါေနာ္..။ မေန႔က မ, မလာေပမယ့္ ကၽြန္ေတာ္ တစ္ညေနလံုးထုိင္ေစာင့္ေနခဲ့ တာ.။ မေန႔က ရွင့္ကို အိပ္မက္မက္တယ္.။ ဘုရားမွာ ရွင့္ေမြးနံေထာင့္မွာ ဆုေတာင္းခဲ့ေသးတယ္..။ စီးကရက္ေတြ ေလွ်ာ့ေသာက္ပါ.. ဆိုတာမ်ိဳးအထိ.။<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ေနာက္ေတာ့ ထိုကန္ေဘာင္မွာပဲ သူမကို ခ်စ္ခြင့္ပန္ျဖစ္ခဲ့သည္..။ ရင္ခုန္သံခ်င္းထပ္တူက်သူမို႔ သိပ္မၾကာခင္မွာပဲ ကၽြန္ေတာ္တို႔ ခ်စ္သူ ျဖစ္ခဲ့ၾကသည္.။ “မ” “ရွင္” ဆိုတဲ့အသံုးအႏႈန္းေတြကို “ခိုင္” နဲ႔ “ေမာင္” အျဖစ္ ႏွစ္ဦးသေဘာတူ ေျပာင္းလဲလိုက္ၾကသည္.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> သို႔ႏွင့္ အင္းယားသည္ ကၽြန္ေတာ္တို႔ ႏွစ္ဦး၏ ကမာၻျဖစ္လာခဲ့သည္..။ ရန္ကုန္ၿမိဳ႕ အျခားလည္စရာပတ္စရာေတြ ထက္ ႏွစ္ဦးစလံုး၏ အခ်စ္သေကၤတဆန္ဆန္ျဖစ္ေနသည့္ အင္းယားကန္ေဘာင္..။ ဒီေနရာမွာပဲ သူမကို စေတြ႕ခဲ့သည္.။ ဒီေနရာမွာပဲ သူမကို ခ်စ္ခြင့္ပန္ခဲ့သည္.။ ဒီေနရာမွာပဲ သူ႔ပါးေလးမ်ားကို တိုးတိုးတိတ္တိတ္နမ္းရႈိက္ခြင့္ရခဲ့သည္.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ခုိင္တို႔ ေက်ာင္းနဲ႔ ဒီကန္ေဘာင္နဲ႔က ေတာ္ေတာ္လမ္းေလွ်ာက္ရတယ္ေနာ္… ခုိင္တို႔ ေက်ာင္းေရွ႕မွာလည္း ဖယ္ရီကားဂိတ္ ရွိတာပဲ ဘာလို႔ ဒီဖက္အထိ လမ္းေလွ်ာက္လာတာလဲ.. ေမာင္အရင္က ေစာင့္ေစာင့္ၾကည့္ေနလို႔လား...”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “အယ္. ေဝးပါေသးရဲ႕ ေမာင္ရယ္…ခိုင္က အေညာင္းေျပအညာေျပ လမ္းေလွ်ာက္တာ.. သီးျခားအားကစား လုပ္ရသက္သာ တာေပါ့.။ Gym ဆိုတာလည္း ခုိင္တို႔ အတန္းမွာ ပံုမွန္ဝင္ႏုိင္ဖို႔မလြယ္ဘူးေလ… ၿပီးေတာ့..”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ၿပီးေတာ့ ေမာင္ရွိတယ္မဟုတ္လား…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ကၽြန္ေတာ္က ႏွာေခါင္းရံႈ႕လ်က္ ဆိုးႏြဲ႕လိုေသာအမူအယာျဖင့္ဆိုေတာ့…<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ကဲ.. ေမာင္ကလည္း စကားမဆံုးခင္ ျဖတ္ျဖတ္မေျပာပါနဲ႔.. ခိုင္ေျပာတာက အင္းယားမွာလမ္းေလွ်ာက္ရတာ ခိုင္သေဘာက်တယ္…ေနာက္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ေနာက္… ဆက္ေျပာေလ ခိုင္..”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> အမွတ္မထင္ တည္ၾကည္သြားေသာ သူမမ်က္ႏွာကို ကၽြန္ေတာ္ အ့ံအားသင့္စြာၾကည့္မိလိုက္သည္..။ အလို.. သူမ မွာ အင္းယားနဲ႔ ပတ္သတ္ၿပီး ဒဏ္ရာေဟာင္းတစ္ခုရွိႏွင့္ေနေလၿပီ…။ ေဖြးႏုသန္႔စင္ေသာ ပါးျပင္ႏွစ္ဖက္သို႔ စီးလုလု မ်က္ရည္ကို သူမ ကၽြန္ေတာ္ မျမင္ေအာင္ ထိန္းလိုက္သည္ကို ကၽြန္ေတာ္ျမင္ျဖစ္ေအာင္ျမင္လိုက္မိသည္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ခိုင္တို႔ ျပန္ၾကစို႔ေမာင္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “မျပန္ႏုိင္ဘူး ခုိင္…။ ေမာင္သိခ်င္တာ မသိရမခ်င္း ေမာင္မျပန္ႏုိင္ဘူး..ခုိင္ဘာလို႔ ငိုသလဲ..။ ခုိင့္မွာ ေမာင္မသိတဲ့ အခ်က္ေတြမ်ားရွိေနသလား.။ ေမာင့္ကို သိခြင့္ေပးပါ.. ”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ေမာင္မျပန္ရင္လည္း ခိုင့္ဖာသာ ျပန္မယ္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ခုိင္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> မထင္မွတ္ပဲ မာသြားေသာ ကၽြန္ေတာ့္အသံေၾကာင့္ခုိင္လန္႔သြားသည္.။ သူ႔လက္ကို လွမ္းဆြဲလိုက္ေသာ ကၽြန္ေတာ့္လက္က မရည္ရြယ္ပါပဲ တင္းၾကပ္သြားသည္လား..။ နာက်င္သြားဟန္ တူသည့္ခိုင္က သူ႔လက္ကို ေလွ်ာ့ခ် လိုက္သည္.။ ကၽြန္ေတာ္လည္း ခိုင့္လက္ကို လႊတ္ခ်လိုက္သည္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ေမာင္ ခိုင့္ကို ခ်စ္ခဲ့တာ.. ခုိင့္မွာ ရည္းစားမရွိဖူးဘူး ထင္လို႔ ခ်စ္ခဲ့တာလားေမာင္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> မ်က္ရည္စီးေၾကာင္းႏွစ္ခုသည္ ျမစ္ႏွစ္သြယ္ကဲ့သို႔ စီးသည္...။ ခိုင္ငိုေနသည္..။ ဟုတ္သည္ ခိုင္ငိုေနသည္..။ ကၽြန္ေတာ့္ကို လြန္ဆန္ဝ့ံဟန္မတူ.။ သူထြက္မသြားေသး..။ ကၽြန္ေတာ္သူ႔မ်က္ႏွာကို ျပန္ၾကည့္လိုက္သည္..။ မ်က္ရည္မ်ားၾကားမွ သူ႔အၾကည့္က အသနားခံဟန္၊ ေတာင္းပန္တိုးလွ်ိဳးဟန္၊ အရံႈးေပးဟန္ အရိပ္အေယာင္ေတြ ျမင္ေနရသည္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ခိုင္ရယ္…”<o:p></o:p></span></span></div><div style="border-bottom: solid windowtext 1.5pt; border: none; mso-element: para-border-div; padding: 0in 0in 1.0pt 0in;"><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext 1.5pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ယခုမူ သိမ့္၍ သိမ့္၍ ငိုေနေသာ ခိုင့္ ခႏၶာကိုယ္ေလးသည္ ကၽြန္ေတာ့္ရင္ခြင္ထဲတြင္ အလိုက္သင့္ရွိေနပါၿပီတည္း.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext 1.5pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span></span></div><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext 1.5pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><br /></div></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ ဘယ္လို ခုိင့္မွာ ႏွလံုးေရာဂါ ရွိတယ္ဟုတ္လား…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ဟုတ္တယ္ ေမာင္ေလး…ခုိင္ေျပာျပၿပီးျဖစ္မွာပါ..။ သူ႔အရင္ရည္းစားေလ…။ အဲဒီေကာင္ေလးက ဆိုးတယ္.။ ျပႆနာခဏခဏ တက္တယ္.။ ခုိင္က ေအးတယ္ကြယ္..။ ဟိုေကာင္ေလးက ရန္ခဏခဏ ျဖစ္တယ္.။ ေသမလိုအထိ ပါျဖစ္ဖူးတယ္.။ ခုိင္က အဲဒီစိတ္ေတြနဲ႔ ေန႔တိုင္းငိုခဲ့ရတယ္. ေမာင္ေလး.။ ေနာက္ေတာ့ သူ႔မခံႏုိင္ေတာ့ဘူး..။ အဲဒီေကာင္ေလးလည္း ဆံုးသြားတယ္..။ အဲဒီမွာ ခုိင္ Heart attack ရၿပီး ေဆး႐ံု တစ္လေလာက္ တက္လိုက္ရတယ္ ေမာင္ေလး…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ကၽြန္ေတာ့္မွာ ဘာမွ ဆက္ေျပာရန္မရွိ…။ ခုိင္နဲ႔ မေတြ႕ရတာ တစ္ပတ္ေက်ာ္ေနၿပီ..။ ဖုန္းလည္းစက္ပိတ္ထား သည္.။<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “သူလမ္းေလွ်ာက္ေနတယ္ဆိုတာ ဆရာဝန္ Recommend ေပးထားလို႔ ေလွ်ာက္ေနတာေမာင္ေလး.။ သူ႔ အေျခအေန တိုးတက္လာတယ္လို႔ ထင္ခဲ့ၾကတယ္...။ ဒါေပမယ့္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ထိုအမ်ိဳးသမီးက သက္ျပင္းတစ္ခ်က္ခ်ၿပီးဆက္ေျပာသည္..။<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “သူ သိပ္ၾကာၾကာမေနရေတာ့ဘူး ေမာင္ေလး..။ အစ္မတို႔ သူ႔ကို လန္ဒန္ေခၚသြားမယ္..ခြဲစိတ္ဖို႔ေပါ့..။ ခြဲစိတ္မႈ ေအာင္ျမင္ရင္ေတာ့သူျပန္လာႏုိင္မယ္…သူ႔ကိုေတာ့ ေအာင္ျမင္ဖို႔ မ်ားတယ္လို႔ ေျပာထားေပမယ့္…”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ခိုင့္အစ္မဆိုသူ အမ်ိဳးသမီးက က်လာေသာ မ်က္ရည္ကို သုတ္သည္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> “ မင္းအတြက္လည္း စိတ္မေကာင္းပါဘူးကြယ္.။ တကယ္ေတာ့ ခုိင္က ရည္းစားထားလို႔ မရဘူးကြယ္..။ အစ္မတို႔ သြားေတာ့မယ္ေမာင္ေလး..”<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ႏႈတ္ဆက္သံမွာ ႐ိႈက္သံပါေနသည္…။ သူမ ၿပီးဆံုးေအာင္ေျပာမသြားေသာ စကားက ဘာဆိုတာေမာင္ မရိပ္မိခဲ့ရင္ ဘယ္ ေလာက္ ေကာင္းလိုက္မလဲခိုင္ရယ္..။ <o:p></o:p></span></span></div><div style="border-bottom: solid windowtext 1.5pt; border: none; mso-element: para-border-div; padding: 0in 0in 1.0pt 0in;"><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext 1.5pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ခိုင္ေရာက္မလာေသာထိုညေနက အင္းယားကန္ေဘာင္ေပၚ အ႐ုပ္ႀကိဳးျပတ္ဒူးေထာက္က်သည္..။ မိမိ ေလဆိပ္ လိုက္မပို႔သည္အခါ ခုိင္ေမွ်ာ္ေနမလား..။ ခုိင့္ေရာဂါ ပိုဆိုးမလား..။ ခုိင့္ကို သူတို႔ေတြ ဘယ္လို ဝုိင္းလိမ္ညာေပးၾကမလဲ။ ခုိင့္ကို ခ်စ္လွစြာေသာ ေဆြမ်ိဳးမ်ားသည္ ခုိင္ခ်စ္လွစြာေသာကၽြန္ေတာ့္ထံ ဖုန္းတစ္ခ်က္ပင္ မဆက္ေစေတာ့ၿပီလား.။ စင္စစ္ပင္ ထုိေန႔သည္ ကၽြန္ေတာ့္ခ်စ္လွစြာေသာခုိင္ ကၽြန္ေတာ္ႏွင့္အေဝးဆံုး မျပန္လမ္းသို႔ ထြက္ခြာေသာေန႔ပင္ ျဖစ္ေလ သည္.။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext 1.5pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------</span></span></div><div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext 1.5pt; mso-padding-alt: 0in 0in 1.0pt 0in; padding: 0in; text-align: justify;"><br /></div></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ခုိင္သည္ ကၽြန္ေတာ့္ႏွင့္ တစ္ေျမျခားသို႔ မခြာခဲ့ပါလား…။ ႏုိင္ငံရပ္ျခားသို႔ထြက္မသြားခဲ့ပါလား..။ ခိုင့္အတြက္ ခံစားခ်က္ အသစ္ အဆန္း၊ ႏွလံုးေရာဂါသည္ တစ္ေယာက္အတြက္ အႏၲရာယ္ရွိေသာ ရင္ခုန္လႈပ္ရွားမႈမ်ားကို ေပးခဲ့သူက ကၽြန္ေတာ္.။ ထိုအေတြးက ေျဖေဖ်ာက္မရ…။ ခုိင္သာ ကၽြန္ေတာ့္ရဲ႕ဘဝ၊ ကၽြန္ေတာ့္ရဲ႕ ကမာၻ..။ ကၽြန္ေတာ္က ကၽြန္ေတာ့္ကမာၻကုိ ကုိယ္ျပန္ဖ်က္သူပင္တည္း..။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> ခိုင္မေသဘူး..။ ခုိင္ျပန္လာမွာ..။ ကၽြန္ေတာ္ ယံုၾကည္ေနသည္..။ ခုိင္ကတိေပးခဲ့သည္.။ ခုိင္ျပန္လာဦးမည္.။ အဲဒီေန႔ကို ကၽြန္ေတာ္ေစာင့္ေနခဲ့သည္.။ ဒီေနရာ ဒီအဝန္းအဝိုင္းမွာပဲ ခုိင္ရွိေနတယ္.။ သူကၽြန္ေတာ့္ကိုရွာေနမလား.။ သူ ကၽြန္ေတာ့္ကို ျမင္ပါ့မလား..။ အင္းယားကန္ေဘာင္.. ၿပီးေတာ့ သူလာေနက် လမ္းေလး..။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ အတူ ထုိင္ခဲ့တဲ့ေနရာ.။ သူ႔ကို စကားစေျပာခဲ့တဲ့ လမ္းက်ဥ္းကေလး.။ ေနာက္….<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> အင္းယားကန္ေဘာင္သည္ ညဥ့္နက္လာသည္ႏွင့္အမွ် လူက်ဲပါးသြားသည္.။ ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ အုတ္ခံုေလးမွာ ထုိင္ေနတုန္း…။ <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 10pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;">ညသည္ တိတ္ဆိတ္စြာ ငိုေကၽြးတတ္ပါသလား..။ ဆီးႏွင္းေပါက္တို႔က ည၏ မ်က္ရည္မ်ား ျဖစ္သင့္သည္ဟု တစ္ဖက္သတ္ ယံုၾကည္သင့္သည္ဆိုပါလွ်င္ ည၏ငိုေကၽြးမႈတို႔သည္ မည္သည့္ အေၾကာင္းတရား ေပၚမွာ မွီတည္ ေလ့ရွိပါသနည္း..။ မည္သူ႔ေၾကာင့္ ငိုေကၽြးရသည္ ထင္ပါသနည္း.။ ညအေနျဖင့္ ငိုေကၽြးသည္ျဖစ္ေစ မငိုေကၽြးသည္ျဖစ္ေစ. ကမာၻတစ္ျခမ္းေသာ လူအားလံုးတို႔အေပၚ တစ္ေျပးညီ ေမွာင္မိုက္ျခင္းေပးသည္ဟု ယူဆႏုိင္မည္လား..။ စင္စစ္မူ ညခ်မ္းအခ်ိန္အခါသည္ ညမအိပ္ေသာ ကၽြန္ေတာ့္အဖို႔ စိတၱဇသက္သက္ အေတြးပံုရိပ္မ်ား ျဖင့္ ေျခာက္လွန္႔ႀကီးစိုး ေငးေမာ ေစတတ္ေသာ အပိုင္းအျခားတစ္ခုသက္သက္သာ ျဖစ္ေလသည္...။<o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><br /></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right; text-indent: .5in;"><span style="color: blue;"><b><i><span style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; font-family: Zawgyi-One, sans-serif; font-size: 16pt; line-height: 115%;">မိုးသက္ဦးလြင္</span></i></b><b><i><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><o:p></o:p></span></i></b></span></div><div align="right" class="MsoNormal" style="text-align: right; text-indent: .5in;"><span style="color: blue; font-size: x-small;"><span style="line-height: 24px;"><i>၂၀၁၅ ခုႏွစ္ ဇြန္လ City မဂၢဇင္း</i></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: blue;"> <o:p></o:p></span></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><br /></div><br /><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><br /></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-58146500199128578272015-03-06T07:34:00.003-08:002020-05-30T08:42:28.607-07:00ခုတေလာ(၆)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px;"></div><div style="text-align: center;">(၁) </div>ဟိုတေလာက ပဲခူးဖက္ကို ကိစၥတစ္ခုနဲ႔သြားရင္းနဲ႔ အျပန္မွာ ကမာၻေက်ာ္ ဆိုတဲ့ လိုင္းကားနဲ႔ ျပန္လာခဲ့တယ္.။ ပဲခူးကေန သကၤန္းကၽြန္းဖက္ကို ျပန္တဲ့လမ္းေပါ့..။ က်ေနာ္က အျပင္ဖက္ခံုမွာ.။ က်ေနာ့္အတြင္းကလူထသြားေတာ့ က်ေနာ္က ျပတင္းေပါက္ဖက္မွာ ေျပာင္းထိုင္လိုက္တယ္.။ လမ္းေပၚက ခရီးေဆာင္အိတ္ကိုလည္း ေပါင္ေပၚတင္ထားလိုက္တယ္.။ ကၽြန္ေတာ့္ေဘးက လြတ္သြားတဲ့ေနရာမွာ မိန္းမႀကီးတစ္ေယာက္လာထိုင္တယ္..။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ေရွ႕ခံုမွာထိုင္ေနတာ က ကုလား(ညီအစ္ကိုျဖစ္ပံုရတယ္) ႏွစ္ေယာက္.။ မြတ္စလင္ေတာ့မဟုတ္ဘူး..။ ဟိႏၵဴလိုလို မန္ဒရာစီလိုလို ႐ိုးရာအရ နားေပါက္ေဖာက္တဲ့လူမ်ိဳးေတြ.။ အင္းတိုင္အေက်ာ္ ေတာင္ဥကၠလာ ဖက္မွာလူေတြအမ်ားႀကီးတက္လာတယ္..။ အမ်ိဳးသမီးႀကီးေတြ၊ အသက္ခပ္ႀကီးႀကီး ပုဂၢိဳလ္ေတြ၊ ကားေပၚက ကိုကိုမမ ေတြက သူဖယ္မလို ကိုယ္ဖယ္မလိုနဲ႔ ဖယ္မေပးၾကဘူး..။ အဲဒီအခ်ိန္မွာ ခုနက ကုလားေလး ႏွစ္ေယာက္ထဲက အျပင္မွာထုိင္တဲ့တစ္ေယာက္က အေမႀကီး ထိုင္ပါ ဆိုၿပီး အဘြားႀကီးတစ္ေယာက္ကို ဖယ္ေနရာဖယ္ေပးလိုက္တယ္..။ ကားေပၚက ေရႊျမန္မာသန္သန္မာမာ ေယာက္်ားရင့္မာႀကီးေတြ လူငယ္လူရြယ္ေတြကေတာ့ မဆိုင္သလိုပဲ..။ ကိုယ္ကိုယ္တုိင္ေတာင္ စိတ္ထဲမသန္႔သလို ျဖစ္မိလို႔..။အဘြားႀကီးတစ္ေယာက္ေယာက္ကို ေနရာေပးဖို႔ အန္တီ ဒီဖက္ကိုတိုးပါ ဆိုၿပီး အထုပ္ႀကီးအရင္အျပင္ပို႔ၿပီး ကိုယ္ထြက္လိုက္ေတာ့ ကိုယ့္ခံုေဘးမွာ မတ္တတ္ရပ္ၿပီး ဖုန္းပြတ္ေနတဲ့ ခ်ာတိတ္က ကိုယ့္ဖက္ကိုေရႊ႕လို႔ လြတ္သြားတဲ့အဘြားႀကီးခံုကိုေစြ႕ကနဲ ဝင္ထုိင္လိုက္တယ္..။ သူ႔မ်က္ႏွာကို တအံ့တၾသၾကည့္လိုက္ေတာ့ ခပ္တည္တည္ အေက်ာမာမာပဲ ကိုယ့္ကို ျပန္ၾကည့္တယ္..။ ဘာေျပာရမွန္းမသိျဖစ္သြားတာေတာ့တာအမွန္ပဲ..။ လူမ်ိဳးဘာသာ ေပ်ာက္မေပ်ာက္ေတာ့မသိဘူး။ အသည္းႏွလံုးထဲက လူ႔က်င့္ဝတ္ေတြ၊ ဂါရဝတရားေတြ ေပ်ာက္ပ်က္ေနတာ ဘယ္ေလာက္ၾကာေနၿပီလဲ လို႔ေတြးမိတယ္...။ သီခ်င္းေတြထဲပါပါေနတဲ့ ကမာၻ႔အယဥ္ေက်းဆံုးတိုင္းျပည္ႀကီးဆိုတာ စဥ္းစားၿပီး သက္ျပင္းခ်မိပါတယ္..။<br /><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;"></div><div style="text-align: center;">(၂) </div>ဟိုးတစ္ေန႔က <a class="profileLink" data-hovercard="/ajax/hovercard/user.php?id=100001437343790" href="https://www.facebook.com/yinyinhnoung" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;">ယဥ္ ယဥ္ေႏွာင္း</a> ေရးတာဖတ္မိေတာ့ သတိရတယ္.။ ျမန္မာႏုိင္ငံမွာ လိင္တူအခြင့္အေရးေပးပါတယ္.။ မခ်ိဳးေဖာက္ပါဘူးလို႔ ဘယ္လိုပဲ ေျပာေနေပမယ့္ ျမန္မာဗြီဒီယိုဇာတ္ကား ၁၀ ကားမွာ အေျခာက္မပါတဲ့ကား ၁ ကား ၂ ကားပဲရွိမယ္ထင္တယ္.။ ပါလိုက္တဲ့ အေျခာက္တုိင္းဟာလည္း ဟားစရာ၊ ေလွာင္စရာ၊ ရယ္စရာထက္မပိုဘူး.။ တကယ္တမ္း ဇာတ္ကားမ်ားဟာ ႏိုင္ငံရဲ႕ ပံုရိပ္ေတြအမ်ားႀကီးပါတာပါပဲ...။ ျမန္မာဇာတ္ကားေတြမွာ အရက္ေသာက္လာရင္ လမ္းေပၚမွာေတြ႕တဲ့ မိန္းကေလးတိုင္းကို ႏွမခ်င္းမစာနာ ဆြဲလားရမ္းလားလုပ္တယ္.။ ေတြ႕တဲ့သူနဲ႔ ရန္ျဖစ္တယ္.။ အရက္ဆိုင္မွာ ရန္ျဖစ္တယ္.။ ရန္ျဖစ္တုိင္းလည္း ဓားနဲ႔ထိုးတယ္.။ ႐ုပ္ရွင္ဆိုတာ လူေတြရဲ႕ စံျပပဲ..။ နိမိတ္ပံုပဲ.။ အဲဒီလိုေတြ႐ိုက္လို႔ အရက္ကိုေရွာင္ၾကမယ္မ်ား ထင္ေနလားမသိၾကဘူး.။ ႏုိင္ငံျခားကားေတြမွာလည္း အရက္ေသာက္ခန္း အင္မတန္ပါတာပါပဲ.။ တစ္စိမ့္စိမ့္ေသာက္၊ ေအးေအးေဆးေဆး စကားေျပာ ၾကတာမ်ိဳးေတြ ႐ိုက္ျပေတာ့ ဘာျဖစ္မွာမို႔လို႔လဲလို႔ ေတြးေနမိပါတယ္.။<br /><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;"></div><div style="text-align: center;">(၃) </div>ေက်ာင္းသားေတြကိစၥကို လက္ပတ္နီနဲ႔ ဗ႐ုတ္သုတ္ခလူေတြကို ဖမ္းခိုင္းတာကိုေတာ့ အံ့ၾသမိပါတယ္.။ ဒါေပမယ့္ အျမင္အရေျပာရရင္ ဒါဟာ အၾကမ္းဖက္တာထက္ အရင္တစ္ခါ EU က ေလ့က်င့္ေပးတဲ့အတိုင္းတုတ္နဲ႔မ႐ိုက္ပဲ ခ်ဳပ္ၿပီးဖမ္းဆီးတာကို ပထမဆံုးအႀကိမ္ ျမင္ရတာ ျဖစ္ပါတယ္.။ ဒါေပမယ့္ ယူနီေဖာင္းဝတ္တဲ့ In service ပုဂၢိဳလ္ေတြကို ဖမ္းခိုင္းရင္ ဒီေလာက္ ႐ုပ္မပ်က္ဘူးလို႔ ျမင္မိတယ္..။ အေနာက္တိုင္းက ေဘာလံုးပြဲေတြမွာ ဝင္ေျပးတဲ့ ပရိသတ္ကို ဖမ္းရင္ေတာင္ ေျခနဲ႔ျဖစ္ျဖစ္ေျပးကန္ၿပီး လဲမွ လက္ထိပ္ခတ္တာမ်ိဳးကိုး..။ ဒါဟာလည္း ရာဇဝတ္မႈမွမဟုတ္ဘဲေနာ္.. <i class="_4-k1 img sp_4m121pBIgs2 sx_55fc1a" style="background-image: url(https://fbstatic-a.akamaihd.net/rsrc.php/v2/yj/r/3GLukfPA3Ry.png); background-position: 0px -8058px; background-repeat: no-repeat no-repeat; background-size: auto; display: inline-block; height: 16px; vertical-align: -3px; width: 16px;"><u style="left: -999999px; position: absolute;">smile emoticon</u></i> ။<br /><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;"></div><div style="text-align: center;">(၄) </div>အျပင္မဂၢဇင္းတစ္ခုကို စာမူပို႔ဖို႔ လုပ္ေနေသးတယ္..။ ပရင့္ဖက္ကို ေျပာင္းဖို႔ အမ်ားႀကီး အခ်ိန္ေပးရဦးမယ္.။ လုပ္ခ်င္တာေတြက သိပ္မ်ားေနတယ္...။ စာသင္ဖို႔လည္း စဥ္းစားထားတာ ရွိေသးတယ္.။ ဒါထက္ ဘေလာ့ကိုလည္း ဖုန္ခါဖို႔ႀကံေနတုန္း ဒီစာေရးျဖစ္တာပါ..။ အစ္မတစ္ေယာက္နဲ႔ စကားေျပာထားတဲ့ လံုးခ်င္းဝတၳဳလည္း စာမ်က္ႏွာ ၄၀ ေလာက္မွာ တန္႔ေနတယ္.။ ခရီးေတြပဲ ထြက္ေနရေတာ့ ေရွ႕သိပ္မသြားႏုိင္ဘူးျဖစ္ေနတယ္..။ ဘာပဲျဖစ္ျဖစ္ တစ္ခုခုေတာ့ ပံုေပၚေအာင္လုပ္ဖို႔ရွိပါတယ္.။<br /><div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-top: 6px;"></div><div style="text-align: center;">(၅)</div>၂၀၁၅ မွာ ႏွစ္စကတည္းက စာအုပ္ေတြ ျပန္ဝယ္ျဖစ္တယ္.။ တကၠသိုလ္ဘုန္းႏုိင္စာအုပ္ေတြ ျပန္ရွာဝယ္ေနတယ္.။ စာအုပ္ေစ်းေတြကလည္း ေကာင္းခ်က္ဗ်ာ.။ အစက ၂ ရက္ တစ္အုပ္ ဖတ္မယ္လို႔ ႀကံထားရာကေန တစ္ပတ္ ၂ အုပ္ျဖစ္သြားတယ္.။ ဘာပဲျဖစ္ျဖစ္ စာျပန္ဖတ္ေနတာက ကိုယ့္အတြက္အမ်ားႀကီးက်န္မယ္ထင္တာပါပဲ..။ စာျပန္ဖတ္ေနၿပီ..။ ဝိတ္ခ် ဖို႔လုပ္ေနၿပီ..။ ႀကိဳးခုန္တယ္.။ ဘယ္လီ႐ိုက္တယ္..။ အရင္တစ္ခါ စိန္ေဂဟာကေန ေအာ္တာရွပ္ေလးတစ္ထည္ ဝယ္လာတယ္.။ ဆိုင္ကအ႐ုပ္မွာ စြပ္ျပထားတုန္းက လန္းသလားမေမးနဲ႔..။ ကိုယ္က်ပ္ကေလး၊ ေဘာ္ဒီဖစ္ ကေလး.။ ကိုယ့္ကိုယ္ကိုယ္လည္း အဲဒီလိုေလးျဖစ္မယ္ထင္ၿပီးဝတ္လိုက္ေတာ့ ဗိုက္က နည္းနည္းက်ပ္ေနတယ္..။ ထိုင္ခ်လိုက္ေတာ့ အေပၚဆံုး ႏွိပ္ေစ့ ႏွစ္လံုး ေအာက္ဆံုးႏွိပ္ေစ့ တစ္လံုးပဲ က်န္ၿပီး က်န္တာေတြ ျပဳတ္ထြက္သြားတယ္ <i class="_4-k1 img sp_4m121pBIgs2 sx_009ec6" style="background-image: url(https://fbstatic-a.akamaihd.net/rsrc.php/v2/yj/r/3GLukfPA3Ry.png); background-position: 0px -7837px; background-repeat: no-repeat no-repeat; background-size: auto; display: inline-block; height: 16px; vertical-align: -3px; width: 16px;"><u style="left: -999999px; position: absolute;">frown emoticon</u></i> ..။ အခုေတာ့အဲဒီအက်ီၤေလး တိုင္မွာခ်ိတ္ ထားၿပီး အဲဒါေလးၾကည့္ၾကည့္ၿပီး ငါတစ္ေန႔ေန႔ ေတာ္ရမယ္ ဆိုတဲ့ စိတ္နဲ႔ ဝိတ္ခ်ေနရတယ္ <i class="_4-k1 img sp_4m121pBIgs2 sx_4c097e" style="background-image: url(https://fbstatic-a.akamaihd.net/rsrc.php/v2/yj/r/3GLukfPA3Ry.png); background-position: 0px -7888px; background-repeat: no-repeat no-repeat; background-size: auto; display: inline-block; height: 16px; vertical-align: -3px; width: 16px;"><u style="left: -999999px; position: absolute;">grin emoticon</u></i> ..။</div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-58990384087370344412015-01-18T01:28:00.003-08:002020-05-30T08:42:28.964-07:00ခုတေလာ(၅)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div style="text-align: justify;">(၁)</div><div style="text-align: justify;">ဒီေန႔ ဆိုင္ကယ္စီးေနရင္းနဲ႔ လမ္းမွာဆိုင္ကယ္တြန္းလာတဲ့ စံုတြဲတစ္တြဲေတြ႕တယ္.။ ေနျပည္ေတာ္လမ္း ဆိုေတာ့ သိတဲ့အတိုင္း တစ္ေနရာနဲ႔ တစ္ေနရာက အေဝးႀကီးေတြမဟုတ္လား.။ ဆိုင္ကယ္ရပ္ေပးၿပီး.. ကိုယ့္ပါးစပ္က လႊတ္ကနဲ ထြက္သြားတာက "မဂၤလာပါအစ္ကို" တဲ့.။ ကိုယ့္ကိုယ္ကိုယ္ေတာင္ ၿပံဳးမိသြား တယ္.။ သူတို႔ကို အကူအညီေပးမလို႔ပါ.။ ဆီျပတ္သြားတာလား အစ္ကိုဆိုေတာ့. မဟုတ္ဘူးအစ္ကို ဘီးေပါက္သြားလို႔ပါဗ်ာ. တဲ့.။ ဆီျပတ္သြားတယ္ဆိုရင္ ကိုယ္က ေတာ္ေတာ္ေဝးေသးတဲ့ လမ္းေထာင့္က ဆိုင္တစ္ဆိုင္ဆိုင္မွာ ဘူးနဲ႔ ဝယ္ေပးမလို႔ပါ.။ ဘီးေပါက္သြားတာဆိုေတာ့လည္းကိုယ္လည္း မကူညီႏုိင္ဘူးေပါ့.။ အက်ိဳးအေၾကာင္းေျပာျပေတာ့ ေက်းဇူးတင္ပါတယ္ လို႔ သူက ျပန္ေျပာတယ္.။ လမ္းမွာတစ္လမ္းလံုး စဥ္းစားမိတာက ႏုိင္ငံျခားမွာေနတုန္းက ဘယ္သူမဆို မိသားစုခ်င္းေတာင္ မနက္ခင္းလင္းရင္ Доброе утро! (ေကာင္းေသာနံနက္ပါ) Здресвтвуйте! စသျဖင့္ ႏႈတ္ဆက္ၾကတယ္.။ အဂၤလိပ္ေတြ၊ အေမရိကန္ေတြလည္း ေတြ႕ရင္ အခ်င္းခ်င္းႏႈတ္ဆက္တယ္.။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ ႏိုင္ငံမွာ မဂၤလာပါဆိုတဲ့စကားက ဆိုင္က အေရာင္းဝန္ထမ္းေတြ၊ ေက်ာင္းသူေက်ာင္းသားေတြ၊ မွာသာအမ်ားဆံုးေတြ႕ေနရၿပီး အျပင္ေလာကမွာ တစ္ေယာက္နဲ႔ တစ္ေယာက္ႏႈတ္ဆက္တဲ့အခါ မဂၤလာပါ ဆိုတဲ့ စကားမရွိသေလာက္ေပ်ာက္သြားၿပီ.။ ခုနက ကၽြန္ေတာ္ ေယာင္ၿပီး ႏႈတ္ဆက္မိတဲ့အခါ ဟိုလူက ၿပံဳးေစ့ေစ့ ျဖစ္သြားတာေတာင္ သတိထားမိတယ္.။ စိတ္ထဲမွာ မဂၤလာပါ ဆိုတဲ့ Campaign ေလးတစ္ခု လုပ္ရင္ေကာင္းမလားလို႔ေတာင္ စဥ္းစားမိတယ္.။ ျမန္မာလူမ်ိဳးမွန္ရင္ ေတြ႕တဲ့အခါ မဂၤလာပါ လို႔ ႏႈတ္ဆက္ပါဆိုတဲ့ တီရွပ္ေလးေတြ ထုတ္မယ္.။ ယဥ္ယဥ္ေႏွာင္း တို႔ ကိုကိုးအိမ္ တို႔ နဲ႔ တုိင္ပင္ဦးမယ္. လို႔ စိတ္ကူးေနမိပါတယ္.။ ကုိယ့္ကိုလည္း Popping ေတြလုပ္ေနတယ္ထင္မွာလည္း စိုးရပါတယ္.။ ပိုဆိုးတာက ေရြးေကာက္ပြဲကို အာ႐ံုလႊဲခ်င္တာ ဘာဘာညာညာေတြ ေခါင္းစဥ္တပ္မွာအဆိုးဆံုးေပါ့.။ ဘာပဲျဖစ္ျဖစ္ တစ္ခ်ိန္ခ်ိန္မွာေတာ့ မဂၤလာပါဆိုတဲ့ Campaign ေလးလုပ္ကို လုပ္မယ္လို႔ စိတ္ကူးထားမိတယ္.။</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">(၂)</div><div style="text-align: justify;">ဘဝဟာ တစ္ခ်ိဳ႕ကိစၥေတြေလာက္ပဲ စိတ္ကူးယဥ္ဆန္တာေကာင္းတယ္...။ ပြင့္ပြင့္လင္းလင္းရွိတာ ဟာ လူေတြရဲ႕ စိတ္ကူးေတြ၊ ရင္ဘတ္ေတြကို နီးကပ္ေစၿပီး ပိုမိုေႏြးေထြးမႈကိုရမယ္.။ မလိုအပ္ပဲ လွ်ိဳ႕ဝွက္တတ္တာဟာ ကိုယ့္ကို သူမ်ားေပးတဲ့သံသယေတြပဲ ပိုရလိမ့္မယ္.။</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">(၃)</div><div style="text-align: justify;">" မ ဖက္လိုက္ၿပီး မိုက္ဖက္ပါသြားတဲ့အခါ...</div><div style="text-align: justify;">၅၂၈ ရင္ခြင္မွာ စံုကန္တဲ့ေျခရာေတြခ်ည္း "</div><div style="text-align: justify;">ညက အိပ္မက္ထဲမွာ အေမဆံုးသြားသတဲ့..။ အိပ္မက္ေပမယ့္ လန္႔ႏိုးလာတဲ့အခါ မ်က္ရည္ေတြ အျပင္မွာပါက်ေနတယ္..။ အေမ့ဆီဖုန္းဆက္ေတာ့ အေမကေတာင္ စိတ္ပူေနေသးတယ္..။ သခၤါရမွန္းသိေပမယ့္ အေမဆိုတာ သားသမီးေတြရင္ထဲမွာ ဘယ္ေတာ့မွ မေသတဲ့သူပဲေလ.။ ဗိုလ္ခ်ဳပ္ေအာင္ဆန္း ဘယ္ေလာက္ေတာ္ေတာ္၊ ကိုယ့္အေဖထက္ေတာ့ ဦးစားမေပးႏုိင္ဘူးေလ.။ ေဒၚေအာင္ဆန္းစုၾကည္ ဘယ္ေလာက္ေကာင္းေကာင္း ကိုယ့္အေမထက္ ပိုစရာအေၾကာင္းမရွိဘူး..။ ဒါဟာ လူပီသတဲ့ လူတစ္ေယာက္ရဲ႕ သဘာဝလို႔ပဲ ထင္မိပါတယ္.။ သဘာဝထက္ထူးရင္ အစြန္းေရာက္ေနၿပီလို႔သာမွတ္ေပေတာ့...။</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">(၄)</div><div style="text-align: justify;">ခုတေလာ တ႐ုတ္ Brand Xiaomi ေတြေခတ္စားေနတယ္.။ ညႊန္းခ်က္ေတြကေတာ့ လန္ထြက္ေနတာပဲ.။ အုိင္ဖုန္းကိုယ္ထည္နဲ႔ Samsung ဖုန္းကို သံုးရသလိုပဲတဲ့.။ တစ္ခ်ိဳ႕ကလည္း ဆမ္ေဆာင္းထက္ပိုေကာင္းသတဲ့.။ တစ္ခ်ိဳ႕ကဆိုရင္ ကိုင္ဖူးသမွ် Android ေတြထဲမွာ အတန္ဆံုးနဲ႔ အေကာင္းဆံုးပဲတဲ့.။ Official site ထဲဝင္ၾကည့္လုိက္ေတာ့ Mi pad တို႔ဘာတို႔ပါ ေတြ႕တယ္.။ ကိုယ္လည္း အရင္ဆုိနီဖုန္းေလးတုန္းက MI ကထုတ္တဲ့ Miui custom firmware ေလး တင္သံုးၾကည့္ဖူးတယ္.။ အဲဒီကတည္းက ကာလာေရာ UI ကိုေရာကို သေဘာက်ေနတာ.။ ေလွ်ာ့တြက္လို႔ မရတဲ့ထဲမွာ ေရွာင္မီလည္းပါလာတယ္.။ အရင္က ဖုန္းဝယ္မယ္ဆို ေျပးေျပးၾကည့္ေနက်.။ GSM mania တို႔ဘာတုိ႔မွာေတာင္မွ လူၾကည့္အမ်ားဆံုး Rating မွာ နံပတ္ ၁ ျဖစ္ေနတယ္.။ ဝယ္မယ္လို႔ စဥ္းစားထားတဲ့ထဲမွာပါတယ္။</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">(၅)</div><div style="text-align: justify;">ရန္ကုန္ေနာက္တစ္ေခါက္သြားစရာေပၚလာတယ္ .။ အလုပ္ကိစၥနဲ႔ပါ.။ ပထမအေခါက္တုန္းက မေတြ႕လိုက္ရတဲ့ အေပါင္းအသင္းေတြကို ဦးစားေပးၿပီးေတြ႕ဖို႔ စီစဥ္ထားတယ္.။ ကၽြန္ေတာ္က အစစ္အမွန္ကို ရွာတာပါ.။ facebook ကို ကိုယ့္ဓာတ္ပံု၊ ကိုယ့္နာမည္နဲ႔ သံုးၿပီး ေတြ႕တဲ့သူတုိင္းအေပၚ ပြင့္ပြင့္လင္းလင္း ရင္းရင္းႏွီးႏွီးဆက္ဆံတဲ့အခါ ကိုယ့္အတြက္ မိတ္ေဆြစစ္ေတြ ေပၚလာတာပါပဲ..။ အျပင္မွာေတြ႕ေတာ့လည္း တကယ့္ ေမာင္ႏွမ အရင္းေတြလို၊ မိတ္ရင္းေဆြရင္းေတြလိုပဲ.။ ပြင့္လင္းမႈဟာ လိပ္ျပာသန္႔ျခင္းကို ေပးသတဲ့.။ လိပ္ျပာသန္႔ျခင္းဟာ အႏူးညံ့ဆံုးေသာ ေခါင္းအံုးပါတဲ့.။ လိပ္ျပာသန္႔တဲ့အခါ အႏွစ္ၿခိဳက္ဆံုးေသာ အိပ္စက္ျခင္းနဲ႔ အိပ္စက္ရတာေပါ့.။ ကိုယ့္ကိုယ္ ေျခာက္လွန္႔မယ့္ အရာ မရွိေတာ့ဘူးေပါ့..။</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">(၆)</div><div style="text-align: justify;">Stress အရမ္းမိေနတဲ့ ဆရာဝန္ ညီမေလးတစ္ေယာက္က ဖုန္းဆက္ၿပီး ငိုတယ္.။ ဒါေတာင္ သူႏုိင္ငံျခားမွာမဟုတ္ဘူး ျပည္တြင္းမွာပဲ.။ အလုပ္ကိစၥေတြ သိပ္မ်ားေနတဲ့အခ်ိန္မွာ၊ အျပင္ေလာကနဲ႔ ထိေတြ႕မႈနည္းလာတဲ့အခါ Stress ေတြ သိပ္မ်ားလာတတ္တယ္။ စိတ္က်ေရာဂါလည္း ျဖစ္လာတတ္ယ္.။ Depression ဝင္ၿပီး ကိုယ့္ဘဝကိုယ္ အဓိပၸာယ္မရွိသလို ခံစားရတယ္.။ အထူးသျဖင့္ ခံစားမႈအားႀကီးတဲ့ အီမိုးရွင္းသမားေတြ အျဖစ္မ်ားတယ္.။ ကၽြန္ေတာ္ဖတ္ဖူးသမွ်ကေတာ့ Stress မ်ားလာရင္..။</div><div style="text-align: justify;">(၁) အလုပ္ကိုေျဖေလွ်ာ့ပါ.။ ျဖစ္ႏုိင္ရင္ ခြင့္ယူၿပီး ေအးေအးေဆးေဆး လြတ္လြတ္လပ္လပ္ ခရီးတိုတစ္ခုထြက္ပါ.။</div><div style="text-align: justify;">(၂) သူငယ္ခ်င္းမ်ားနဲ႔ ေတြ႕ဆံုပါ.။ shopping ထြက္တာမ်ိဳးဟာ Stress က်ေစပါတယ္.။</div><div style="text-align: justify;">(၃) ေလ့က်င့္ခန္း ခပ္ျပင္းျပင္းေလး လုပ္ပါ.။ ေခၽြးထြက္လာတဲ့အခါ စိတ္တင္းၾကပ္မႈကို ေျပေလ်ာ့ေစပါတယ္.။ အထူးအႀကံျပဳတဲ့အားကစားဟာ ေရကူးျခင္းျဖစ္ပါတယ္.။ ေရကူးျခင္းဟာ Stress က်ေစပါသတဲ့.။</div><div style="text-align: justify;">(၄) အထက္ပါအေျခအေနေတြ မေပးရင္ အိမ္ကို သန္႔ရွင္းေရးလုပ္ပါ တဲ့.။ တစ္ခ်က္ခုတ္ ႏွစ္ခ်က္ျပတ္ေပါ့.။ သန္႔ရွင္းေတာက္ေျပာင္သြားတဲ့ အိမ္ခန္းဟာ စိတ္ကို ၾကည္လင္ၿပီး Stress ကို ေလ်ာ့က်ေစပါသတဲ့။</div><div style="text-align: justify;">(၅) ယံုၾကည္ကိုးကြယ္ရာ ဘုရားကို ဝတ္ျပဳရွိခိုးပါ.။ ရွိခိုးၿပီးတဲ့အခါ မိမိယံုၾကည္ရာ ဘုရားကို အာ႐ံုျပဳၿပီး စိတ္ၾကည္တဲ့အထိ ဆိတ္ၿငိမ္စြာ ထိုင္ပါ.။ သက္ေတာင့္သက္သာအေနအထားရွိပါေစ..။</div><div style="text-align: justify;">ကၽြန္ေတာ္ဖတ္ဖူးသေလာက္ Stress က်ေစတဲ့ နည္းလမ္းေတြ ျဖစ္ပါတယ္.။</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">ဒီေလာက္ပဲ...ေတာ္ၿပီ..။</div><div style="text-align: justify;">~MT~</div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-26440519850244564712015-01-17T04:57:00.004-08:002020-05-30T08:42:29.324-07:00အ႐ုပ္နည္းနည္းစာမ်ားမ်ား<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><span style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px;">အဖံုးကမသပ္မရပ္နဲ႔ဆိုေတာ့</span><br /><span style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px;">ေသြးစက္စက္က်ေနတာေတာင္ စိတ္ဝင္စားမခံရဘူး...</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-size: 14px; line-height: 19px;"><br />တစ္ခ်က္ႏွစ္ခ်က္လွန္ၾကည့္သူေတြ ထားခဲ့ၾကေပါင္းမနည္း<br />တန္ဖိုးတင္ၾကည့္ၿပီး မဲ့ရြဲ႕ျပန္သြားသူေတြလည္းမရွား<br />အပ်င္းေျပေတာင္ စာမဖတ္တဲ့သူ ၿငီးေငြ႕တာဘာဆန္းသလဲ...<br />ကိုယ္ဟာ အ႐ုပ္နည္းနည္းစာမ်ားမ်ားေကာင္ပါ...<br />ထြက္ခြာသူ အားလံုးရဲ႕ေနာက္ေက်ာျပင္ေတြကို<br />ေသာ့ခ်ိတ္ေလးတစ္ခု က်စ္က်စ္ပါေအာင္ဆုပ္ရင္း ေငးၾကည့္လို႔....။</span><br /><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-size: 14px; line-height: 19px;"><br /></span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-size: 14px; line-height: 19px;">~မိုးသက္~</span></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-19242813351591465402015-01-10T06:54:00.002-08:002020-05-30T08:42:29.679-07:00ေသာ့ခ်ိတ္<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1fsI5HsEv61yqWLQFSLjjq0Z2aNvH-y8ohr0GfjznC3crM6j5fQFkBKpcqVhkY82D58Ffd3yj7Udazjp4Rcl2oidywJ8IEdFRB7QRQkV6WPeqmOypsu4o0pkryLTeBfJUGrJQR6yAo8jL/s1600/10616198_377037209119619_3663805271844954350_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1fsI5HsEv61yqWLQFSLjjq0Z2aNvH-y8ohr0GfjznC3crM6j5fQFkBKpcqVhkY82D58Ffd3yj7Udazjp4Rcl2oidywJ8IEdFRB7QRQkV6WPeqmOypsu4o0pkryLTeBfJUGrJQR6yAo8jL/s1600/10616198_377037209119619_3663805271844954350_n.jpg" height="265" width="400" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; text-align: center;"><br /></div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;"></div><div style="text-align: left;">ေသာ့ခ်ိတ္ဟာ အတုနဲ႔အစစ္ ခြဲမရေအာင္တူတယ္..</div><div style="text-align: left;">ေသာ့ခ်ိတ္ဟာ ေသာ့မွာမခ်ိတ္ပဲ. သံေယာဇဥ္မွာခ်ိတ္တယ္. မင္းလမ္းမုန္႔တီမွာခ်ိတ္တယ္ ေႏြဦးကံ့ေကာ္မွာခ်ိတ္တယ္... အင္းယားညေနေစာင္းေတြမွာခ်ိတ္တယ္ ... ေရႊတိဂံုေတာင္ဖက္မုခ္က ႏွင္းဆီျဖဴျဖဴေတြမွာခ်ိတ္တယ္...</div><span class="text_exposed_show" style="display: inline;"><div style="text-align: left;">ေသာ့ခ်ိတ္ဟာ အတုနဲ႔အစစ္ ခြဲမရေအာင္တူတယ္...</div><div style="text-align: left;">အသည္းႏွလံုးပံုလို႔ ဆိုေပမယ့္ အသည္းႏွလံုးပံုမဟုတ္တာ သူေရာကိုယ္ပါသိတယ္..။</div><div style="text-align: left;">အသည္းနဲ႔ ႏွလံုး မတူဘူးဆိုတာလည္း သူေရာကိုယ္ပါသိတယ္..။ </div><div style="text-align: left;">ရင္ခုန္သံနဲ႔ အနီးဆံုးအိပ္ကပ္မွာထားတဲ့ ေသာ့ခ်ိတ္က အက်ႌကိုေဖာက္တယ္..</div><div style="text-align: left;">အေရျပားကိုေဖာက္တယ္..။ အဆီျပင္ကိုေဖာက္တယ္.။ အသားစိုင္ကိုေဖာက္တယ္.။ ၾကြက္သားမွ်င္ေတြကိုေဖာက္တယ္.။ နံ႐ိုးေခြကိုေဖာက္တယ္.။ ႏွလံုးသားအထိ ေပါက္တယ္.။</div><div style="text-align: left;">ေသာ့ခ်ိတ္ဟာ အတုန႔ဲ႔အစစ္ ခြဲမရေအာင္တူတယ္...။</div><div style="text-align: left;">မေရမတြက္ႏုိင္တဲ့ Miss calls ေတြဟာ ေသာ့ခ်ိတ္ကို ေမွ်ာ္တယ္.။ Reply ျပန္မလာတဲ့ မက္ေဆ့ခ်္ေတြဟာ ေသာ့ခ်ိတ္ကို ေမွ်ာ္တယ္.။ ဒုတိယမၸိ အင္းယားညေနေစာင္းဟာ Spy ရနံ႔သင္းသင္းနဲ႔ ေသာ့ခ်ိတ္ကိုေမွ်ာ္တယ္.။ ဒုတိယမၸိေႏြဦးကံ့ေကာ္ဟာ တမင္တကာ ႏွင္ထုတ္မႈအမူအယာေတြၾကားကေသာ့ခ်ိတ္ကိုေမွ်ာ္တယ္..။ ေရႊတိဂံုဘုရားေတာင္ဘက္မုခ္က ႏွင္းဆီျဖဴေတြဟာ ဟန္ေဆာင္ေနမွန္းသိသိလ်က္နဲ႔ ေသာ့ခ်ိတ္ကိုေမွ်ာ္တယ္..။ </div><div style="text-align: left;">အဖက္မတန္ျခင္း၊ အေရးမထားျခင္း၊ စိတ္ကုန္ၿငီးေငြ႕ျခင္းေတြဟာ ေသာ့ခ်ိတ္ကို ျပန္ေခၚမလာေတာ့ဘူး...။ </div><div style="text-align: left;">ေသခ်ာတယ္... ကၽြန္ေတာ္ရခဲ့တာ ေသာ့ခ်ိတ္အတုပဲ...</div><div style="text-align: left;">ေသာ့ခ်ိတ္ဟာ အတုနဲ႔အစစ္ ခြဲမရေအာင္တူတယ္...။</div></span><br /><div class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-size: 14px; line-height: 19px;"><div style="margin-bottom: 6px; text-align: left;">~မိုးသက္~</div></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-2584130225807522822015-01-06T09:31:00.002-08:002020-05-30T08:42:30.037-07:00ခုတေလာ (၄)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div style="text-align: center;">(၁)</div><div style="text-align: justify;">၂၆ ရက္ေန႔ည ေနျပည္ေတာ္-မႏၲေလး ကားလက္မွတ္ျဖတ္ေတာ့ ေနာက္က်သြားတာနဲ႔ ကားလိုက္ရွာရင္း တစ္ခါမွ မစီးဖူးတဲ့ ဇာနည္ဘြား နဲ႔ စီးျဖစ္တယ္.။ ကားေပၚမတက္ခင္ ေစာင့္ေနရင္းနဲ႔ ကိုယ္နဲ႔အတူ စီးမယ့္ ခရီးသည္ေလးငါးေယာက္က ကားဂိတ္ေရွ႕မွာ မူးၿပီးဆူညံေနေတာ့ အေႏွာက္အယွက္ျဖစ္မိတယ္.။ ကားစစီး ေတာ့ကိုယ့္နံပတ္က ၁၄ ။ ဘယ္ဖက္အျခမ္းျပတင္းေဘးက ခံုပါ.။ ကားထြက္ၿပီးသိပ္မၾကာခင္ ပုဂံကားကေန ေျပာင္းလာတဲ့ခရီးသည္တစ္ေယာက္ က အလယ္ခံုပဲ ရလို႔ ျပႆနာရွာတယ္.။ ကားလိုင္းက Service သိပ္မေကာင္းေပမယ့္ ကားသမားနဲ႔ ဝန္ထမ္းေတြက ဆက္ဆံေရးမဆိုးပါဘူး.။ အေတာ္ေတာင္းပန္ၿပီး အဆင္ေျပေအာင္လုပ္ေပးတာေတြ႕ရတယ္။ ေနာက္ထပ္တကယ့္ ျပႆနာက ကားစထြက္ကတည္းက ေနာက္နားက လူ ၂ ေယာက္ က ေဆးလိပ္ေသာက္တဲ့ ကိစၥပါ.။ အဲကြန္းကားစီးၿပီး ေဆးလိပ္ေသာက္တာ ဘယ္ေလာက္စုတ္ပဲ့လဲဗ်ာ.။ လူက ေျပာခ်င္ေပမယ့္ ထိန္းထားရတယ္.။ ကားစပယ္ယာက သတိေပး ပါတယ္။ ၃ ခါေလာက္ ေျပာၿပီးတဲ့အခ်ိန္မွာ ကၽြန္ေတာ့္ေနာက္ခံုက အမ်ိဳးသမီးႀကီးက ေဆးလိပ္နံ႔ေတြ သူမခံႏုိင္ေတာ့ လို႔ပါ လို႔ ေျပာၿပီး ငိုတယ္.။ ကၽြန္ေတာ္စိတ္မထိန္းႏုိင္ေတာ့လို႔.. "ကားဆရာ ေဆးလိပ္ ေသာက္တဲ့ ခံုက လူေတြရဲ႕ မွတ္ပံုတင္နံပတ္၊ နာမည္ ကၽြန္ေတာ့္ကို လာေပး.. ကၽြန္ေတာ္ တရားစြဲမယ္.." လို႔ ထေျပာလိုက္မွ နည္းနည္း ၿငိမ္သြားတယ္.။ ကၽြန္ေတာ္ ထေျပာလိုက္တဲ့အခ်ိန္ ေနာက္က ပြစိပြစိ အသံ ၾကားရလို႔ လွည့္ၾကည့္လိုက္ေတာ့ ေဆးလိပ္ေသာက္ၿပီး ပြစိပြစိေျပာရင္းကားၾကမ္းခင္းနဲ႔ မီးသတ္ေနတဲ့ တစ္ေယာက္က စစ္ဂ်ာကင္နဲ႔.။ ေနာက္တစ္ေယာက္က သူ႔ေဘးက..။ ကၽြန္ေတာ္ လွည့္ၾကည့္လိုက္မွ ၿငိမ္သြားတယ္.။</div><div style="text-align: justify;">ကၽြန္ေတာ္ ျပန္ထိုင္ေတာ့ ကၽြန္ေတာ့္ေဘးက တပ္ကုန္းကတပ္လာတဲ့ ကုလားေလးက "အစ္ကို ဓားနဲ႔ ထိုးခံေနရမယ္ေနာ္" တဲ့.။ ဓားနဲ႔ ထိုးလည္း မတတ္ႏုိင္ေတာ့ဘူး.။ ကိုယ့္မွာ တာဝန္မကင္းဘူး လို႔ ခံစားရလို႔ ထေျပာတာပဲ.။ မိတၳီလာမွာနားေတာ့ ေဒါသက မေျပေသးဘူး.။ ေစာေစာက စစ္ဂ်ာကင္နဲ႔လူဆီသြားၿပီး "ခင္ဗ်ားတပ္ကလား.." လို႔ သြားေမးေတာ့. "မဟုတ္ပါဘူးဗ်ာ..ဘာျဖစ္လို႔လဲ" လို႔ ေျပေျပလည္လည္ ျပန္ေမးတယ္.။ သူ႔ဂ်ာကင္က Issue ထုတ္ေပးတာေတာ့ မဟုတ္ဘူး.။ ဂုတ္မွာ ဇစ္နဲ႔ ဟာမ်ိဳး..။ "ခင္ဗ်ား ေဆးလိပ္မေသာက္နဲ႔ေလဗ်ာ ကားထဲမွာ အမ်ိဳးသမီးေတြေရာ၊ အသက္ႀကီးတဲ့သူေတြေရာ၊ ကေလးေတြေရာ ရွိေနတာ နားမလည္ဘူးလား.." ဆိုမွ.. " ငါမေနႏုိင္လို႔ပါကြာ.." တဲ့.။ သူမဟုတ္တဲ့ မ်က္ႏွာထားမ်ိဳးနဲ႔ ေျပေျပလည္လည္ျပန္ေျပာေတာ့ နည္းနည္းေတာ့ စိတ္ေျပသြားတယ္.။ တမင္လုပ္တာမဟုတ္ပဲ တကယ္ကို မသိတတ္တာ လို႔ ပဲ သတ္မွတ္လိုက္မိတယ္..။ </div><br /><div style="text-align: center;">(၂)</div><div style="text-align: justify;">ဟိုးေန႔က နတ္ေမာက္သြားတဲ့ လမ္းအေၾကာင္းေရးတယ္ေလ..။ အဲဒီမွာ ထူးျခားတာတစ္ခုေတြ႕တယ္.။ အျပန္ေန႔ခင္းဖက္ လင္းလင္းခ်င္းခ်င္းမွာ ျပန္လာမွ ေတြ႕တာပါ.။ မေကြးတုိင္းေဒသႀကီးမွ ႏႈတ္ခြန္းဆက္သ ပါ၏ ဆိုတဲ့ ဆိုင္းဘုတ္ႀကီးအထိ လမ္းေတြ စုတ္ျပတ္ေနၿပီး၊ မႏၲေလးတိုင္းေဒသႀကီးမွ ႀကိဳဆိုပါ၏ ဆိုတဲ့ ေနရာက စလို႔ လမ္းေတြ ေကာင္းလာတာပဲ.။ တကယ့္ကို တိတိရိရိႀကီးေနာ္.။ ဆိုင္းဘုတ္ေလးယွဥ္ထားတဲ့ ေနရာက လမ္းေကာင္းနဲ႔ လမ္းဆိုးဆက္ေၾကာင္းႀကီးေပါ့..။ ဘာေတြကြာသြားလဲမသိ.။ တုိင္းေဒသႀကီး စည္ပင္ေတြ ကြာလို႔ ေနမေပါ့လို႔ပဲ ေတြးလိုက္မိတယ္.။</div><br />(၃)<br /><div style="text-align: justify;">"ေခြးေလွးခုန္လို႔ ဖုန္မထ" တို႔ "ပ်က္စီးနဲ႔ ဖ်က္ဆီး" တို႔ က ခဏခဏ ေျပာလြန္းလို႔ အီေနၿပီ.။ လက္ေရးမွာ ခဏခဏ မွားတာက ရ နဲ႔ ၇ သိပ္မွားတာပဲ.။ ရေကာက္ကို အဆန္ပါမွ ဖတ္ရတာ အရသာရွိသလို ခံစားရတယ္.။ ရေကာက္ကို ၇ နဲ႔ ေရးရင္ ေပါက္ကရ ဥပမာေတြထြက္လာတတ္တယ္.။ ျမန္မာစာဆရာ တစ္ေယာက္ ေျပာဖူးတဲ့ ဥပမာကို သတိရတယ္.။ </div><div style="text-align: justify;">ကေလးေနမေကာင္းလို႔ ဖေအက တိုင္းရင္းေဆးခန္းသြားျပေတာ့ တိုင္းရင္းေဆးဆရာက ေဆးေပးၿပီး ေဆးညႊန္းေရးေပးလိုက္တယ္.။ "ဤေဆးကို မနက္တစ္ႀကိမ္ ညတစ္ႀကိမ္ ေ၇ြးေစ့ခန္႔ ေသာက္ပါ " ဆိုၿပီးေတာ့.။ ေရြးေစ့ကို ေ၇ြးေစ့ လို႔ ေရးေတာ့ ကေလးအေဖက ေဂြးေစ့ လို႔ ဖတ္လိုက္တယ္.။ ကံေကာင္း တာက ေဆးေတာ့ မတိုက္မိဘူး.။ ဆရာ့ဆီ ျပန္လာေမးတယ္.။ "ဆရာ့ေဆးညႊန္းထဲက ေဂြးေစ့က ကၽြန္ေတာ့္ေဂြးေစ့လား ကေလးေဂြးေစ့လား" တဲ့။</div><div style="text-align: justify;">အဲဒီလို ေပါက္ကရဥပမာေတြ အမ်ားႀကီးရွိတယ္.။ တပ္မေတာ္ဗိုလ္ေရြးအဖြဲ႕ (OTT) ကို တပ္မေတာ္ ဗိုလ္ေဂြးအဖြဲ႕လို႔ ဖတ္မိတာမ်ိဳးေတြေပါ့..။ </div><br /><div style="text-align: center;">(၄)</div><div style="text-align: justify;">ဒီတစ္ေခါက္ရန္ကုန္သြားရတာ ေတာ္ေတာ္အက်ိဳးရွိသြားတယ္။ မဂၢဇင္းတိုက္က အယ္ဒီတာေတြနဲ႔ ေတြ႕ျဖစ္တယ္.။ ဂ်ာနယ္က အယ္ဒီတာေတြနဲ႔လည္းေတြ႕ျဖစ္တယ္.။ အေကာင္းဆံုးကေတာ့ ကဗ်ာဆရာ ေတြနဲ႔ ေတြ႕ၿပီး စကားေတြ အမ်ားႀကီးေျပာျဖစ္တာပဲ.။ မရည္ရြယ္ပဲ ကိုတီဇက္ အိမ္မွာ ကဗ်ာဆရာေတြ ဆံုတုန္း ကဗ်ာရြတ္ၾကေတာ့.ကိုလူဘုန္းက သူ႔ရဲ႕ မီဒီယာမေလးမိုးသံစဥ္(သို႔)ငါတို႔ရဲ႕ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္ ေရာင္ျခည္ ကဗ်ာကို ရြတ္ရင္းနဲ႔ ငိုေတာ့ ကိုသုလင္းေဝႀကီး ကလည္း ငို၊ ကိုယ္ကလည္း မ်က္ရည္မဆည္ ႏုိင္။ အႏုပညာမွာ ယူနီေဖာင္းေတြ၊ ပါတီေတြ၊ အဖြဲ႔အစည္းေတြ၊ အစည္းအ႐ံုးေတြ မရွိပါလား ဆိုတာ ေတြးမိတယ္။</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;">(၅)</div><div style="text-align: justify;">ကၽြန္ေတာ္ ျမန္မာျပည္ျပန္ေရာက္ကတည္းက မုန္႔ဟင္းခါးစစ္စစ္ကို မန္းေလးေရာက္မွ စားခဲ့ရတယ္.။ ရန္ကုန္မွာလည္း က်ေနာ္ေနတဲ့ ေနရာနားက ဆိုင္က မုန္႔ဟင္းခါးဖက္ အေျခာက္ကို ျပဳတ္တဲ့ဟာမ်ိဳး၊ ေနျပည္ေတာ္ေရာက္ေတာ့လည္း ႐ံုးကဆိုင္မွာ ေရာင္းတာက မုန္႔ဟင္းခါးဖက္အေျခာက္ကို ျပဳတ္တဲ့ဟာမ်ိဳး ။ ၂၇ ရက္ေန႔မနက္ မန္းေလးေရာက္ေတာ့ သိပ္ေစာေနတာနဲ႔ ဘူတာႀကီးေအာက္က ဆိုင္မွာ မုန္႔ဟင္းခါး စားေတာ့ လွ်ာေပၚတင္သြားတဲ့အခ်ိန္ ညွစ္မုန္႔ဖက္စိမ္းရဲ႕ အနံ႔ကို တန္းသိလိုက္တယ္.။ စားလို႔ေကာင္း လိုက္တာ.။ တကယ္ပါ. ။ အစားအေသာက္နဲ႔ပတ္သတ္ၿပီး သိပ္ၿပီးဇီဇာေၾကာင္ေရြးခ်ယ္ေလ့မရွိေပမယ့္ အဲဒီမုန္႔ဟင္းခါး ကိုေတာ့ တကယ္ကို အရသာခံၿပီး စားျဖစ္ခဲ့တယ္ ..။</div><br />ေတာ္ၿပီ..။<br />(MT)</div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-60121109272393411372014-12-16T21:19:00.004-08:002020-05-30T08:42:30.513-07:00Sweet December!<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">ဘေလာ့မွာ ဘာပို႔စ္မွလည္း မတင္တာၾကာပါၿပီ.။ လူကလည္း အလုပ္ရႈပ္ေနတာေရာ အင္တာနက္ လိုင္းမေကာင္းတာေၾကာင့္လည္းပါတာေပါ့..။ အားလံုးကိုေတာ့ သတိရပါတယ္…။ တပ္ကေန ေျပာင္းသြား တဲ့အခ်ိန္ ဒီဖက္မွာ ကြန္ပ်ဴတာနဲ႔ပတ္သတ္တဲ့အလုပ္ေတြ လုပ္ေနရတာဆိုေတာ့ နည္းနည္းေတာ့ ကိုယ့္ဝါသနာ နဲ႔နီးေတာ့ ပိုအဆင္ေျပပါတယ္.။ ေလာေလာဆယ္ ေက်နပ္တာက ကိုယ့္တာဝန္ကိုယ္ ေက်ရင္ ကိုယ္ပိုင္အခ်ိန္ကို အျပည့္အဝ သံုးခြင့္ရတာေလး သေဘာက်တယ္.။ ခုေတာ့ ဓာတ္ပံုေတြ ျပန္႐ိုက္ျဖစ္ေနတယ္.။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguo6_BJkKM2MF1tlhptCnGBBvhYzRnYImFSlR9n12mIFENEiRbqywEJsPXbevXjeriqxY1sasBiv6k49N_gQjvLkRSG6XJt9pzAbCwvTmF6m4Z1Iwdm0E0VFwSRBX4deQaoaMfXlo8zZgY/s1600/DSC01506.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguo6_BJkKM2MF1tlhptCnGBBvhYzRnYImFSlR9n12mIFENEiRbqywEJsPXbevXjeriqxY1sasBiv6k49N_gQjvLkRSG6XJt9pzAbCwvTmF6m4Z1Iwdm0E0VFwSRBX4deQaoaMfXlo8zZgY/s1600/DSC01506.jpg" height="265" width="400" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">ဒီပံုက စေနေန႔ညက ေရပန္းဥယ်ာဥ္မွာ ႐ိုက္လာတဲ့ပံု.။ Long Exposure ေခၚတာေပါ့.။ Aperture အလင္းဝင္ေပါက္ရဲ႕ ပိတ္ခ်ိန္ကို ၾကာေပးလိုက္ေတာ့ ၾကားထဲမွာစီးသမွ် ေရေတြကို အကုန္ဖမ္းထားလိုက္တဲ့သေဘာေပါ့.။ တစ္ခုရွိတာက လႈပ္ေနတာကို႐ိုက္ရင္ အဲဒီလို ေရာသြားပါတယ္.။ ဆိုလုိတာက လူ႐ိုက္လို႔ မရဘူးေပါ့.။ Tripod ေတာ့ သံုးရပါတယ္.။ (</span><span style="font-size: 10pt; line-height: 115%; text-indent: 0.5in;">Click ႏွိပ္ၿပီး ခ်ဲ႕ၾကည့္လို႔ရပါတယ္.</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-size: 10pt; line-height: 115%; text-indent: 0.5in;">)</span><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><o:p></o:p></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNUfoBStm6irG2zqEhsiBP758q39GbKrL1GAwoT9z-mzXYW7jq-RH_cOUJjwy8AOS43GF1v5RruNadjWoh1YRQg739BCYy8JLngPgNLK0b9ytabcq8zaXGXhsGr-QyiSV8cN9XDiYGX3YE/s1600/DSC01677.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjNUfoBStm6irG2zqEhsiBP758q39GbKrL1GAwoT9z-mzXYW7jq-RH_cOUJjwy8AOS43GF1v5RruNadjWoh1YRQg739BCYy8JLngPgNLK0b9ytabcq8zaXGXhsGr-QyiSV8cN9XDiYGX3YE/s1600/DSC01677.jpg" height="212" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">ေနာက္တစ္ပံုကေတာ့ ေလွခြင္းေတာင္မွာ ႐ိုက္လာတဲ့ပံု.။ Ultra Wide Lens မရွိလို႔ ကိုယ့္မွာရွိတဲ့ 18-200 Lens နဲ႔ပဲ ရိုက္လာရတယ္.။ ဆိုးေတာ့ မဆိုးပါဘူး.။ 18 ဆိုေတာ့ ေတာ္ေတာ္ေလး Wide ပါတယ္.။ ျမစ္ျပင္က လွေပမယ့္ အေပၚက တြဲေလာင္းက်ေနတဲ့သစ္ရြက္ေတြကို ေရွာင္ရင္းနဲ႔ ၁၈ မရပဲ ၃၅ မီလီမီတာ ယူလိုက္ရတယ္.။ <o:p></o:p></span></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlDp4lwRfKgRYXXhWEu6jtjgrmdbgkuXL7OmC2duv5cqlon5b6AXN3ft2yAJ6kfPXkYm7_oxTcv5_cNejfLBrjAKbpTiDBv3lgNJWx6mvSIeorqfk3UgcEpjBEGr585VjgTna5ALk_FSds/s1600/DSC01667.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlDp4lwRfKgRYXXhWEu6jtjgrmdbgkuXL7OmC2duv5cqlon5b6AXN3ft2yAJ6kfPXkYm7_oxTcv5_cNejfLBrjAKbpTiDBv3lgNJWx6mvSIeorqfk3UgcEpjBEGr585VjgTna5ALk_FSds/s1600/DSC01667.jpg" height="212" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">ဒီပံုလည္း ေရပန္းဥယ်ာဥ္မွာပဲ ႐ိုက္လာတာ.။ Night shot ကိုေတာ့ ေသခ်ာမ႐ိုက္တတ္ေသးေတာ့ စမ္း႐ိုက္ရင္းနဲ႔ လက္လြန္သြားေတာ့ Exposure time က ၃၀ စကၠန္႔အထိသြားေတာ့အလင္းေတြ အမ်ားႀကီးဝင္သြားတယ္.။ ေနာက္မွ ထပ္႐ိုက္ဦးမယ္.။<o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">ေလာေလာဆယ္ေတာ့ က်န္းမာေရးက ႏွာေစး၊ ေခ်ာင္းဆိုးျဖစ္ေနတယ္.။ ဒီေန႔ေတာ့ သက္သာပါၿပီ.။ ဘေလာ့ကို မဝင္ျဖစ္တာလည္းၾကာၿပီ.။ ေရာက္တတ္ရာရာ ပို႔စ္ေလးေတြလည္း မေရးတာၾကာၿပီမို႔ပါ.။ ေနာက္ဆိုရင္ ဓာတ္ပံုဆိုၿပီး Category တစ္ခု သက္သက္ခြဲဦးမယ္လို႔ ႀကံထားတယ္.။ ဒီလကေတာ့ ေအးေဆးပါ.။ ကၽြန္ေတာ္ သင္တန္းမပါေသးဘူး..။ အစ္မမဒမ္ကိုး ေနျပည္ေတာ္လာရင္ ေတြ႕ဖို႔ရွိေသးတယ္.။ ေလာေလာဆယ္ေတာ့ ဒီဇင္ဘာက ခ်ိဳၿမိန္ေနတုန္းပဲ..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">ေလာေလာဆယ္ ႐ံုးဆင္းၿပီမို႔ ထမင္းစားဖို႔ လိမ့္ဦးမယ္ဗ်ာ.။ ေတာ္ေသးၿပီ..။ <o:p></o:p></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">သင္တို႔၏…</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">~ငမိုးသည္ဂရိတ္~</span></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-3603084967520732232014-12-03T18:07:00.005-08:002020-05-30T08:42:30.870-07:00ခုတစ္ေလာ (၃)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px;">(၁)<br />ဝရန္တာလို လဟာျပင္မဟုတ္တဲ့ အခန္းေလးထဲမွာေဟာ္လိုဂစ္တာေလးတစ္လံုးကို တိတ္တိတ္ကေလး တီးေနခ်င္တယ္..။ ဘယ္သူမွ ၾကားစရာမလိုဘူး..။ ကိုယ္ကိုယ့္ကိုယ္ ရည္ညႊန္းတဲ့ သီခ်င္းတစ္ပုဒ္ေပါ့..။ တိုးတိုးေလးေပမယ့္ အသံေတြ တိမ္သြားတဲ့အထိ ရင္ဘတ္ထဲမွာ ေအာ္ဆို ခ်င္တယ္.။ စိတ္ၾကည္လင္ေနတဲ့အခါ ဂစ္တာတီးလို႔ သိပ္ေကာင္းတယ္..။ စိတ္ရႈပ္ေနရင္ Tempo မထိန္းႏုိင္ဘူး.။ Swim ေတြ ဆူလြန္းတယ္.။ ႀကိဳးေတြခါလြန္းတယ္.။ Picking ေတြ မၿငိမ္ဘူး.။ ဂ်ပ္ဂ်ပ္ သံေတြပါေနတတ္တယ္.။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၂)<br />ဂ်ဴးေရးၿပီး ကိုငွက္ဖတ္တဲ့ "ျမရဲ႕လ" ကို အလြတ္ရမတတ္နားေထာင္ျဖစ္တယ္.။ တစ္ခါတစ္ေလ အဲဒီထဲကအတိုင္း ကိုယ့္မွတ္ဥာဏ္ေတြေပ်ာက္သြားေစခ်င္တဲ့ ေမွ်ာ္လင့္ခ်က္တစ္ခုနဲ႔ လ ကို စိုက္ၾကည့္ျဖစ္ေနတယ္။ ထူးေတာ့ထူးမလာပါဘူး..။ ကိုယ္က ဂ်ဴးဝတၳဳေတြဖတ္တာရွားပါတယ္.။ ကိုငွက္အစြဲနဲ႔ နားေထာင္ရင္းကေန ႀကိဳက္သြားခဲ့တာ..။ ရင္ကိုထိတဲ့ ဝတၳဳတစ္ပုဒ္ေပါ့..။<br /><a href="https://soundcloud.com/kko246/ju-mya-yae-la-htooeainthin-1" rel="nofollow" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;" target="_blank">https://soundcloud.com/kko246/ju-mya-yae-la-htooeainthin-1</a></div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၃)<br />Propaganda, Persuasion & Deception ဆိုတဲ့စာအုပ္တစ္အုပ္ေဒါင္းလုပ္ခ်ထားတယ္.။ အားရင္ ဖတ္မယ္ဆိုၿပီးခဲထား ေပမယ့္ foreword ကိုေတာင္ အေတာ္ဖတ္ယူရတယ္.။ ႏုိင္ငံေရးနဲ႔ ပတ္သတ္တဲ့ Terms ေတြက ျမန္မာလိုေတာင္ အေတာ္စဥ္းစားေနရတယ္.။ (ကိုယ္ည့ံတာလည္း တစ္ဝက္ေလာက္ ပါမွာေပါ့)။ ကိုယ္ကေတာ့ ဝါဒျဖန္႔ဖို႔မဟုတ္ပါဘူး.။ သေဘာတရားေတြ သိထားခ်င္လို႔ထက္ မပိုပါဘူး.။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၄)<br />ဥပေဒၾကမ္းေတြ ျပဌာန္းလိုက္ၿပီလို႔ ဖတ္ရတယ္.။ အေစာကတည္းက ကိုယ္သေဘာမက်ခဲ့တဲ့ ဥပေဒေတြမို႔ စိတ္ထဲေတာ့ကသိ ကေအာက္ျဖစ္တယ္.။ လြတ္လပ္စြာနဲ႔ ၿငိမ္းခ်မ္းစြာ ကြဲလြဲခ်င္ ပါတယ္.။ ကိုယ့္္အသိထဲေတာ့ ကိုယ့္လူမ်ိဳး၊ ကိုယ့္ဘာသာကို ဥပေဒထုတ္ၿပီး ကာကြယ္ရတာမ်ိဳးကို စိတ္ထဲသေဘာမေတြ႕ဘူး.။ အမ်ိဳး၊ ဘာသာ၊ သာသနာ ဆိုတာ ပိုမိုရွင္သန္ႀကီးထြားေအာင္၊ ရင့္သန္ေအာင္၊ အျမစ္တြယ္ေအာင္ လုပ္မွပဲ တည္တ့ံမယ္လို႔ ယူဆတယ္..။ ဓမၼစကူးလ္ေဖာင္ေဒး ရွင္းလိုဟာမ်ိဳးေလးေတြကို သိပ္သေဘာက်လို႔ တပ္မွာေတာင္ အေခြေတြ ေဝခဲ့ေသးတယ္.။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၅)<br />ကၽြန္ေတာ့္ဘဝ ကၽြန္ေတာ့္အေၾကာင္း ေရးရင္းတန္းလန္း PC မွာသရဲေျခာက္တဲ့ ကိစၥ ေရးေန တုန္း ရပ္ေနတယ္.။ အရင္ စကားေျပာနဲ႔ ေရးၿပီးသားကို စကားေျပျပန္ေျပာင္းရမွာမို႔ ပ်င္းေနတယ္ နဲ႔ တူပါရဲ႕..။ ေလာေလာဆယ္ ပရင့္ဖက္ကို ကူးဖို႔ ႀကံေနတယ္..။ ကိုယ့္လက္က ကေခ်ာ္ကခၽြတ္မို႔ အရွက္ကြဲမွာလဲ စိုးပါရဲ႕.။ ဒါေပမယ့္ ဘယ္မွာပဲေရးေရး ေလာေလာဆယ္ေတာ့ ကိုယ့္လက္က စာေရးဖို႔ကို တြန္႔ဆုတ္ေနတာျပႆနာျဖစ္ေနတယ္.။ အျပင္မသြားျဖစ္ေတာ့ စိတ္ကူးမေပၚတာလဲ ပါမွာေပါ့.။ အျပင္ကို တစ္ေယာက္တည္း သြားတဲ့အခါေတြ၊ တစ္ေယာက္တည္းဆိုင္ကယ္ အေဝးႀကီးစီးတဲ့အခါ မ်ိဳးေတြမွာ စိတ္ကူးေပၚတတ္တယ္.။ ၂ ေယာက္ ၃ ေယာက္ဆို စကားမ်ားရင္းနဲ႔တင္ အေတြးကထြက္မလာဘူးျဖစ္သြားတယ္.။ တစ္လ တစ္ပုဒ္ေလာက္ေတာ့ ပံုမွန္ေလးေရးပို႔ၾကည့္မယ္လို႔ စိတ္ကူးထားမိတယ္.။</div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၆)<br />ထူးအိမ္သင္ရဲ႕ အေဖ သီခ်င္းကို နားေထာင္ရတယ္.။ အေမသီခ်င္းေတြပဲ နားေထာင္ျဖစ္ၿပီး အေဖသီခ်င္းနားေထာင္တဲ့အခါ မ်က္ရည္ဝဲတဲ့အထိ ခံစားရတယ္.။ သီခ်င္းနဲ႔ သ႐ုပ္ေဆာင္တာ သိပ္ၿပီး လိုက္ဖက္လြန္းလို႔ပါ.။ အဲဒီ MTV တစ္ေခါက္ၾကည့္ဖူးတယ္.။ တကယ့္လူၾကမ္းအဖြဲ႕က သ႐ုပ္ေဆာင္တစ္ေယာက္ရဲ႕ ဘဝကို တကယ္႐ိုက္ထားတာလို႔ ဆိုတယ္..။ ကိုယ့္စိတ္ထဲမွာလည္း Issues ရွိၿပီးသားမို႔လားမသိဘူး.။ ရင္ထဲကို တကယ္ထိခတ္သြားတယ္.။<br /><a href="https://www.youtube.com/watch?v=CQTWydw76z4" rel="nofollow" style="color: #3b5998; cursor: pointer; text-decoration: none;" target="_blank">https://www.youtube.com/watch?v=CQTWydw76z4</a></div><div style="background-color: white; color: #141823; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">(၇)<br />အမ်ိဳးေတြ စိတ္ပူမွာစိုးလို႔ မေျပာပဲ အခုမွ ေျပာတာ..။ ဒီဖက္ကို ေျပာင္းလာတဲ့ေန႔က တပ္မွာ အေရးႀကီးတဲ့ စာရြက္က်န္ခဲ့လို႔ မိုင္(၄၀)ေလာက္ေဝးတဲ့ေနရာကို ေနာက္တစ္ေခါက္ျပန္ယူရတယ္.။ ကိုယ္က အလာကတည္းက ယူမယ္ လို႔ ေျပာထားပါလ်က္နဲ႔ အေရးမႀကီးလို႔ MO ပဲ ယူသြားပါ ဆိုလို႔ ယူသြားၿပီး ပါမလာေတာ့ ေနာက္တစ္ေခါက္ ျပန္ယူရတာေပါ့..။ ကိုယ့္ကိုယ္ကိုေရာ သူ႔ကိုပါ စိတ္တိုၿပီး ေတာင္ေတြၾကားကေဖာက္ထားတဲ့ ျဖတ္လမ္းကအျပန္မွာ OTT မေရာက္ခင္မွာ ကုန္းဆင္းအႀကီးႀကီးကိုမွ ေအာက္ေျခမွာ Angle က်ဥ္းက်ဥ္းနဲ႔ ေကြ႕ခပ္ႀကီးႀကီးရွိတယ္.။ အဲဒီကုန္းဆင္းမွာ အရွိန္လြန္ၿပီး ေကြ႕အတိုင္းမေကြ႕ႏုိင္ပဲ ဆိုင္ကယ္က လမ္းေဘးက ကပ္တံုးေပၚအထိ တက္သြားတယ္.။ ကံေကာင္းခ်င္ေတာ့ ဆိုင္ကယ္ကကပ္တံုးအလြန္ေျမာင္းထဲမွာညပ္ၿပီး ရပ္သြားတယ္.။ လူကလည္း အဲဒီနားက ျမက္ဖုတ္ေတြထဲမွာ အထူဆံုးနဲ႔ အရွည္ဆံုးျမက္အံုထဲကို ဇက္ နဲ႔ က်တယ္.။ ကိုယ့္ကိုယ္ကို သြားၿပီ လို႔ တြက္ထားေပမယ့္ ဘုရား၊ တရား၊ သံဃာေက်းဇူးေၾကာင့္ တံေတာင္ဆစ္မယ္ ေသးေသးေလး ပြန္းသြားတာကလြဲရင္ ျမက္ရွရာနည္းနည္းေလးပဲရွိတယ္.။ ကိုယ့္ေနာက္က ကုန္းဆင္းႀကီးကို လိုက္ဆင္းလာတဲ့ ေက်ာက္ခြဲစက္ကားေမာင္းတဲ့သူက ကားရပ္ၿပီး ခ်က္ခ်င္းေျပးထူတယ္.။ ေသြးပူေနတာေရာ၊ လန္႔သြားတာေရာေၾကာင့္ ေသြးရူးေသြးတမ္းနဲ႔ ျပန္ထ တယ္ထင္ေနတာ.။ ကိုယ္ဘာမွ မျဖစ္ဘူးဆိုတာ သူမယံုဘူး ျဖစ္ေနတယ္.။ ဆိုင္ကယ္ကေတာ့ ဘယ္ဖက္ ေျခနင္းတုံုးေကာက္ သြားလို႔ ကၽြဲရွင္းအထိ ေမွးစီးသြားၿပီး ဟိုေရာက္မွ ဝပ္ေရွာ့တစ္ခုဝင္ၿပီး ျပန္ေျဖာင့္ခဲ့ရတယ္.။ ကံသီလို႔ဗ်ာ ငယ္ငယ္ရြယ္ရြယ္နဲ႔ ဂန္႔ေတာ့မလို႔..။ Shock အႀကီးႀကီး၊ သင္ခန္းစာအႀကီးႀကီး ေတာ့ရသြားတယ္.။ စိတ္တိုေနတဲ့အခါမ်ိဳး.။ Emotion သိပ္မ်ားေနတဲ့အခါမ်ိဳးမွာ ဆိုင္ကယ္ မေမာင္းသင့္ဘူး ဆိုတာေပါ့.။</div><div style="background-color: white; color: #141823; display: inline; font-size: 14px; line-height: 19px; margin-top: 6px;">အိပ္ၿပီ...<br />~MTOL~</div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-8293924822395938972014-10-25T10:40:00.004-07:002020-05-30T08:42:31.229-07:00ကၽြန္ေတာ့္ဘဝ ကၽြန္ေတာ့္အေၾကာင္း (၅) <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTRRVsZegNFNzv4Fuw0jMv_h3_m3dXB95aIFzoZmupTzlghegCuCoh_ISHnHQxXKjnmfh1ws1XYgunJ-xwuJwOGHMmw-aBRryJ_WFB_nkVpe_UDJZdbce8gwBHMB7o9_4ftBFX-EMaNnlL/s1600/C360_2013-05-09-13-17-38-044.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTRRVsZegNFNzv4Fuw0jMv_h3_m3dXB95aIFzoZmupTzlghegCuCoh_ISHnHQxXKjnmfh1ws1XYgunJ-xwuJwOGHMmw-aBRryJ_WFB_nkVpe_UDJZdbce8gwBHMB7o9_4ftBFX-EMaNnlL/s1600/C360_2013-05-09-13-17-38-044.jpg" height="320" width="240" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"> </div><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;">ေရာက္ေရာက္ခ်င္း ေဆာက္ႏွင့္ထြင္း<o:p></o:p></span></b></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ညေန တန္းစီကို ညေန ၆ နာရီတြင္ တစ္ခါစီသည္။ ထမင္းေကၽြးသည့္စားရိပ္သာက ကုန္းေအာက္မွာရွိသည္။ ရိပ္သာမွာမစားလိုသူမ်ား ဝယ္စားႏုိင္ရန္ ဆိုင္တန္းမ်ားလည္းရွိသည္။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ သင္တန္းကို စားရိပ္သာတာဝန္ခံ မွာ ဗက သက္လြင္ဦးျဖစ္သည္။ တာဝန္ခံအျပင္ ဗုိလ္ႀကီးကေတာ္ကလည္း ရိပ္သာအတြက္ ခ်က္ျပဳတ္ေပးသည္ကို ထူးျခားစြာေတြ႕ရသည္။ တစ္သက္လံုး တပ္ထဲမွာ ဆရာႀကီးမ်ားခ်က္သည္ကိုသာ စားခဲ့ရေသာ ကၽြန္ေတာ္တို႔အဖို႔ အမ်ိဳးသမီးခ်က္သည့္လက္ရာကို ထူးထူးျခားျခားစားရျခင္း ျဖစ္သည္။ စားရိပ္သာက ခ်က္ျပဳတ္သည္မ်ားမွာ စားေသာက္၍ ေကာင္းမြန္အဆင္ေျပသည္။ ဗိုလ္ေလာင္းဘဝက စားခဲ့ရသကဲ့သို႔ တစ္ခါတစ္ရံ မက်က္တစ္က်က္ျဖစ္ သည္မ်ားကို မႀကံဳခဲ့ရ။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ညဖက္ Surprise check တန္းစီမွ လန္႔ရေတာ့သည္.။ မိမိတို႔ တန္းခြဲမွဴးက အလုပ္သင္(ေတဇ) မွ ဗိုလ္မွဴးတစ္ဦး (ထုိဗိုလ္မွဴးမွာ သင္တန္းဖြင့္ၿပီး ရက္အနည္းငယ္အၾကာတြင္ ေျပာင္းေရႊ႕သြားသျဖင့္ မမွတ္မိ) ေနာက္တစ္ေယာက္က ဗက မင္းေဇာ္ထြန္း(စတသ-၃၇) ျဖစ္သည္.။ ဗကမင္းေဇာ္ထြန္းက လူမွန္ျဖစ္သည္.။ တပ္မေတာ္ တြင္ ေတြ႕ရခဲေသာ ဆုေပး၊ ဒဏ္ေပးစနစ္ကို အမွန္အကန္က်င့္သံုးသည္။ အျပစ္ေဖာက္သူကို ျပင္းျပင္းထန္ထန္ဆံုးမသည္။ အျပစ္မေဖာက္သူ၊ စိတ္ဓာတ္ရွိရွိေနထုိင္သူက ထိုသူအက်င့္အတိုင္း အားေပးခ်ီးေျမွာက္သည္။ ရွာမွရွားေသာ ေနာင္ေတာ္ တစ္ဦးျဖစ္သည္။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေရာက္ေရာက္ခ်င္းည Surprise check တြင္ ကၽြန္ေတာ္တို႔ အိပ္ေဆာင္မွ သူငယ္ခ်င္းတစ္ေယာက္ ေနာက္က် ေတာ့သည္။ ဗိုလ္ႀကီးမင္းေဇာ္ထြန္း၏ လက္သံေျပာင္မႈကို စတင္ျမည္းစမ္းရေတာ့သည္။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“ေနာက္က်တဲ့ ဗိုလ္ႀကီး ထြက္ခဲ့ပါဦး…”<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဝူခံုးဟု အမည္ေျပာင္ေပးထားသည့္ ကၽြန္ေတာ္တို႔ အပတ္စဥ္မွ သူငယ္ခ်င္းတစ္ေယာက္ Squad တြင္းမွ ထြက္သြားသည္။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“ဗိုလ္ႀကီး ရာသီဥတုက ေအးတယ္ေနာ္…”<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“ဟုတ္ကဲ့ခင္ဗ်”<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“ဒါဆို အက်ႌေလး ခၽြတ္ၿပီး Craw ေလးဆြဲလိုက္ပါဦး…”<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေဆာင္းမကၽြတ္ေသးေသာ ရာသီဥတု ခ်မ္းခ်မ္းစီးစီးမွာ Craw ဆြဲရေတာ့သည္.။ သိပ္မၾကာပါ.။ ခဏၾကာေတာ့ ထခိုင္းၿပီး သတိေပးစကားဆိုသည္။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“တန္းခြဲ(၁) ကဗုိလ္ႀကီးေတြ အားလံုး နားေထာင္ၾကပါ..။ ကၽြန္ေတာ့္နာမည္က ဗိုလ္ႀကီး မင္းေဇာ္ထြန္းပါ.။ စစ္တကၠသိုလ္ အပတ္စဥ္ (၃၇) က ေက်ာင္းဆင္းပါတယ္…။ ဗိုလ္ႀကီးတို႔ ညဖက္ အေဆာင္မွာ အားလပ္ေနတဲ့အခါ..။ ကၽြန္ေတာ္ကေတာ့ အလုပ္မရွိလို႔ ပ်င္းလွပါၿပီ.. တို႔..။ ကၽြန္ေတာ့္အခ်ိန္ေတြ သိပ္ပိုေနတာ ဘယ္မွာ သြားထားရမွာလဲ တို႔ ေအာ္မေနပါနဲ႔.. Extra ေတြ ေရးရပါလိ္မ့္မယ္…”<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တပ္စုမွဴးသင္တန္း ေရွ႕အပတ္စဥ္မ်ားက ဒီထက္ၾကမ္းခဲ့သည္ဟု သိရသည္.။ သု႔ိရာတြင္ ကၽြန္ေတာ္တို႔ အပတ္စဥ္ ႏွင့္မူ အလြန္ပင္ ခ်စ္ၾကည္ေလးစားခဲ့သူ ျဖစ္ပါသည္.။ တန္းစီခ်ိန္တြင္ ၅ မိနစ္အတြင္းေရာက္ေအာင္ စီရသည္။ တန္းစီသည္ကို စိတ္တိုင္းက်ေတာ့ စကားကို မ်ားမ်ားမေျပာ.။ လိုရင္းတိုရွင္းေျပာၿပီး ခ်က္ခ်င္း တန္းျဖဳတ္ သည္။ ဤသည္ကပင္ သေဘာက်စရာျဖစ္ေနသည္.။ တန္းစီသည္၊ လူစံုေၾကာင္းသတင္းပို႔သည္။ ေျပာလိုသည္ကို အျမန္ဆံုး လိုရင္းေျပာသည္။ အလြန္ဆံုးၾကာ ၃ မိနစ္ထက္ပင္မၾကာ။ ၿပီးလွ်င္ တန္းျဖဳတ္သည္.။ မိမိတို႔ တန္းခြဲမွ တန္းျဖဳတ္ၿပီးၿပီ.။ အျခားတန္းခြဲမွ တန္းစီေနတုန္း.။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ထို႔အျပင္ ဆုေပးဒဏ္ေပးစနစ္ကိုလည္း အမွန္အကန္ က်င့္သံုးသည္.။ ဥပမာဆိုၾကပါစို႔..။ လူမႈဝန္ထမ္း Fatigue လုပ္သည့္အခါ ကိုးလိုးကန္႔လန္႔ ျဖစ္၍ ဧရိယာမ်ားၾကားမွ အကြက္တစ္ကြက္က်န္ေနခဲ့ၿပီ ဆိုပါစို႔..။ သူက မိမိဖာသာ Volunteer လုပ္မည့္ လူ ငါးေယာက္ခန္႔ မိမိသေဘာႏွင့္ ထြက္လာေစသည္.။ မိမိသေဘာျဖင့္ ျမက္ေပါက္ မည့္ ၅ ေယာက္ ကို ေနာက္ရက္မနက္ PT ကင္းလြတ္ခြင့္ေပးလိုက္ေသးသည္.။ ထိုသို႔ျဖစ္သည္.။ သို႔ျဖစ္၍ သူခုိင္းသည့္ အလုပ္မွန္သမွ် ေစတနာပါပါလုပ္ၾကသည္.။ Fatigue လုပ္ရာတြင္လည္း ဧရိယာမ်ားပတ္ၾကည့္ေနရင္း သူ႔အိတ္ထဲက Premium gold ေဆးလိပ္ဘူးကို ထုတ္၍ ေဆးလိပ္ေသာက္တတ္သူမ်ားကို ေဝတတ္ေသးသည္…။ ေရခဲေခ်ာင္း၊ ေရခဲေရ ေရာင္းသည့္ ေစ်းသည္မ်ားေရာက္လာလွ်င္လည္း ပံုးလံုးကၽြတ္ဝယ္ယူ၍ အလုပ္လုပ္ေနသူမ်ားကို တိုက္ေကၽြး တတ္ေသးသည္.။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>အျပစ္ေဖာက္သူမ်ားကို ေရေရလည္လည္သမ တတ္သည့္ ဗိုလ္ႀကီးမင္းေဇာ္ထြန္းက ကၽြန္ေတာ္တို႔ အပတ္စဥ္ ကို နားလည္သေဘာေပါက္လာသည္.။ ေျခလ်င္တပ္စုမွဴးသင္တန္း အမွတ္စဥ္(၁၈၀) သည္ သူနည္းျပသက္တမ္း တစ္ေလွ်ာက္တြင္ ကိုင္တြယ္၍ အေကာင္းဆံုးပါဟု ႐ံုးကိစၥေဆာင္ရြက္သည့္ ဗိုလ္ႀကီး ရန္ေနာင္ျမင့္(ဗသက-၉၅) က ဝန္ခံသည္.။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ အပတ္စဥ္ကလည္း တကယ့္ မိုၾကြသူေတြအမ်ားသားျဖစ္သည္.။ ညဖက္တပ္ျပင္ မထြက္ရ အမိန္႔ရွိသည္.။ ေရာက္စက ကင္းပုန္းေတြဘာေတြႏွင့္ ေစာင့္ဖမ္းၾကသည္.။ တကယ္က တပ္ျပင္ထြက္ဖို႔ ေနေနသာသာ သင္တန္းထဲက ေမာင္းထုတ္လွ်င္ပင္ ထြက္မည့္သူ ရွိမည္မဟုတ္.။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ အပတ္စဥ္က အရာရွိမ်ား၏ အႀကီးဆံုးျပစ္ဒဏ္မွာ ညဖက္ ဗိုက္ဆာလွ်င္<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ဗိုလ္သင္တန္းေက်ာင္းဖက္က ဆိုင္ေတြ ဆင္းဆင္းစားတတ္သည့္ အျပစ္သာျဖစ္သည္.။ အျခားအပတ္စဥ္မ်ားႏွင့္ ယွဥ္လာလွ်င္ ထိုကိစၥက အျပစ္ဟုပင္ မဆုိသာ.။ ေဘာလံုးပြဲရွိလွ်င္ ဆိုင္တန္းထဲမွာသြားၾကည့္ၾကသည္.။ ရံဖန္ရံခါ ဆိုင္တန္းထဲက ဂိမ္းဆိုင္မွာ ဂိမ္းႏွိပ္ၾကသည္.။ သင္တန္းၿပီးဆံုး သည္အထိ ဘာဆိုဘာမွ ျပႆနာမတက္ခဲ့.။ တပ္ျပင္လည္းခိုးမထြက္၊ ပစၥည္းလည္းမေပ်ာက္၊ ရန္လည္းမျဖစ္၊ အရက္မူးၿပီး ရမ္းသူလည္း မရွိ၊ ေနာက္ပိုင္း မိမိတို႔ အပတ္စဥ္၏ ေနပံုထိုင္ပံုအတိုင္း အုပ္ခ်ဳပ္မႈက ေျပာင္းလဲေပးသည္.။ သင္တန္းကာလတြင္ အေတာ္ေပ်ာ္ရႊင္ဖြယ္ေကာင္းခဲ့သည္.။ တစ္ခါက စာေမးပြဲ ေျဖရာတြင္ အမွတ္၂၀၀ ဖိုးေမးခြန္းကို အမွတ္ (၂၀၀) အျပည့္ရသူမ်ား မတ္တတ္ရပ္ပါ ဆိုသည္တြင္ အတန္းတစ္ဝက္နီးပါး ထရပ္ၾကၿပီး.. ၁၈၉ မွတ္ရေသာ ငမိုး အဆင့္ ဟိုး ေနာက္ဆံုးေရာက္သြားသည္ကို သတိရမိေသးသည္.။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ေဖေဖာ္ဝါရီလမွ စေသာသင္တန္းသည္. တကယ့္ အပူခ်ိန္ျမင့္ေသာကာလ သို႔ တစ္ျဖည္းျဖည္းေရာက္လာ သည္.။ ရွမ္းျပည္နယ္ ဆိုေသာ္လည္း ရပ္ေစာက္ဝန္းက်င္သည္ တကယ့္ ေျမျပန္႔ျဖစ္သည္.။ ပူျပင္းေျခာက္ေသြ႕မႈေၾကာင့္ မၾကာခဏ ေတာမီးေလာင္ ေလ့ရွိသည္.။ သင္တန္းနား အနီးတစ္ဝိုက္တြင္ ေတာမီးေလာင္ၿပီဆိုလွ်င္ မိမိတို႔ တပ္စုမွဴး သင္တန္းမွသင္တန္းသားမ်ားကို လာေရာက္ေခၚယူကာ ၿငိွမ္းသက္ရေလ့ရွိသည္.။ မီးကလည္းမၾကာခဏ ေလာင္သည္။ မိမိတို႔လည္းမၾကာခဏ မီးသတ္ၾကရသည္..။ အခ်ိဳ႕က တပ္မေတာ္တိုက္ခိုက္ေရးေက်ာင္း(ဗထူး)ဟူသည့္ အမည္ကိုပင္ တပ္မေတာ္တိုက္ခိုက္ေရးႏွင့္ မီးသတ္သင္တန္း ေက်ာင္း ဟု ေလွာင္ေျပာင္ေခၚေဝၚၾကသည္။<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>မီးေလာင္ၿပီဟု ဆိုလွ်င္ အကုန္ေျပးလႊား၍ ၿငိွမ္းသတ္ၾကရသည္.။ မီးတားလမ္းမ်ား ေဖာက္၍ မီးႀကိဳရိႈ႕ကာ မီးေလာင္မႈကို ႀကိဳတင္ကာကြယ္ရသည္..။ ေနာက္ထပ္ အခက္အခဲ တစ္ခုက ေရရွားပါးသည့္ ျပႆနာျဖစ္သည္.။ မိမိတို႔ စစ္တကၠသိုလ္ ဖိုင္နယ္ရီးယားဘဝတြင္ ေၾကြျပားကပ္ အုတ္ကန္ထဲကေရကို ေရပံုးျဖင့္ အားရပါးရခပ္၍ ခ်ိဳးခဲ့ဖူးသည္.။ ဂ်ဴနီယာအင္တိတ္မ်ားက ေရခြက္ျဖင့္ ခ်ိဳးရသည္.။ ေရရွား၍ မဟုတ္.။ ပံုးျဖင့္ ခ်ိဳးျခင္းသည္ Final year ဘဝ၏ အရသာတစ္ခု ျဖစ္ခဲ့သည္.။ ဗထူးတြင္ေႏြအခါ ေရရွားသည္.။ ဗထူးစမ္းမွ ေရကို သင္တန္းအေပၚက ေရစင္ကုန္းေပၚသို႔ တြန္းတင္ၿပီးမွ ေရျပန္ေပးေဝျခင္းျဖစ္သည္.။ ဗထူးစမ္းေရနည္းေသာအခါ ေရမတြန္းေပးႏုိင္.။ ထိုအခါ မိမိတို႔ သင္တန္းသားမ်ား ခ်ိဳးေရအခက္ႀကံဳရေတာ့သည္.။ စစ္သားဆိုသည္ကလည္း တစ္ရက္လွ်င္ ေရ ၂ ခါ ခ်ိဳးမွ အဆင္ေျပသည့္ အမ်ိဳးဆိုေတာ့ ျပႆနာတစ္ခု ျဖစ္ေနျခင္းျဖစ္သည္.။<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>“ငါတို႔… ဝမ္းႏိုင္းဒဘယ္ဇီး႐ိုးကေန တူးဝမ္းဒဘယ္ဇီး႐ိုးထိ ဗထူးစမ္းကေန ေရကို တြန္းပို႔လိုက္ၿပီး.. ဟိုးအေပၚက ကန္ႀကီးမွာ စတိုးလုပ္ၿပီးမွ မင္းတို႔ဆီ ျပန္ပို႔တာ” ဟု အစခ်ီ၍ သင္တန္းမွဴး ဒုတိယဗိုလ္မွဴးႀကီး သန္႔ဇင္ မၾကာခဏေျပာေလ့ရွိသည္.။ သင္တန္းမွဴးအဘက ဘုရားတရားသမား.။ လမ္းေလွ်ာက္လွ်င္ပင္ ပါးစပ္က ပရိတ္၊ ပဌာန္းကို တြတ္တြတ္ ရြတ္ေနေလ့ရွိသည္.။ ထိုစဥ္အခါက ေက်ာင္းအုပ္ႀကီးက ဗိုလ္မွဴးခ်ဳပ္ရဲေအာင္ (ယခုဗိုလ္ခ်ဳပ္ရဲေအာင္) ျဖစ္သည္.။ ေက်ာင္းအုပ္ႀကီးက အရာရွိငယ္မ်ားကို သားသမီးသဖြယ္ ခ်စ္ခင္ၾကင္နာသည္.။ ကေလးမ်ားလိုပင္ သေဘာထားသည္.။ တစ္ခါကလည္း မီးတားလမ္းအတြက္ မီးရိႈ႕ရင္း ေက်ာင္းအုပ္ႀကီး အိမ္ကို မီးေလာင္မလို ျဖစ္၍ အတင္းၿငိွမ္းသတ္ရေသးသည္.။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ အပတ္စဥ္မွာ ထိုသူငယ္ခ်င္းမွာ ေက်ာင္းအုပ္ႀကီးအိမ္ မီးရိႈ႕သည့္ေမာင္ ဟု နာမည္ႀကီးသြားေသးသည္.။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ျပႆနာလည္းမတက္၊ သင္တန္းမွဴးႏွင့္ နည္းျပမ်ားကလည္း တကယ့္စစ္သား စီနီယာအရင့္အမာႀကီးေတြ၊ အေတြ႕အႀကံဳျပည့္ဝသူမ်ားျဖစ္ရာ တပ္စုမွဴးသင္တန္းက အမွန္တကယ္ပင္ ေပ်ာ္စရာေကာင္းေနသည္.။ ပင္ပန္းသည္ ဆိုေသာ္လည္း အေတာ္ေပ်ာ္ခဲ့ၾကသည္ကို မွတ္မိသည္.။ ဗထူးမွ ေညာင္ပင္သာလမ္းအတိုင္း အင္ေတာ ေက်ာက္ဂူ ေဒသ အထိေပါက္ေသာလမ္းေပၚတြင္ရွိေသာ ၄ မိုင္တိုင္ မဆုတ္တမ္းခံစစ္ကုန္းႀကီးေပၚတြင္ ခံစစ္သင္ခန္းစာမ်ား ေလ့က်င့္ၾကသည္.။ ဗထူးသည္ တပ္ၿမိဳ႕ျဖစ္ေသာ္လည္း မလွမ္းမကမ္းရြာမ်ားတြင္ ရံဖန္ရံခါရန္သူႏွင့္ ထိေတြ႕မႈ ျဖစ္ေနဆဲျဖစ္သည္။ Outdoor သင္ခန္းစာမ်ားသည္ပင္ပန္းေသာ္လည္း ေပ်ာ္ရႊင္စရာေကာင္းသည္.။ သင္တန္းတြင္ မိမိႏွင့္ အတြဲမ်ားသည္က. သူရဲေကာင္းမွတ္တမ္းဝင္ရထားေသာ သူငယ္ခ်င္း ေအာင္ျပည့္ၿဖိဳးၿငိမ္းတို႔ မြန္ျပည္နယ္သား တစ္စုႏွင့္ ျဖစ္သည္.။ မိမိတို႔ အတူတူ ထိုင္ေလ့ရွိေသာ ဆိုင္ကလည္း အတူတူ၊ ေအာက္ဒိုးထြက္လွ်င္လည္း ေျမခင္းစမ်ားဆက္၍ အတူူတူအိပ္စက္ၾကရသည္…။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ပထမဆံုးအႀကိမ္ထြက္ရေသာ ေျမပံုဖတ္သင္ခန္းစာတြင္ မိမိကပညာျပဖို႔ ႀကံသည္.။ ဗိုလ္ေလာင္းဘဝက အေနာ္ရထာတပ္ရင္းတြင္ မိမိဦးေဆာင္ေသာ နရထ(၁၁)မွ တပ္စိတ္ႏွင့္ အမွတ္(၇) တပ္ခြဲမွ တပ္စိတ္က ေျမပံုအမွတ္ အသားမ်ားကို အျမန္ဆံုးႏွင့္ အမွားအယြင္းမရွိေအာင္ရွာေဖြႏုိင္ခဲ့သည္ကို သတိရမိသည္.။ ေျမပံု/ ေျမျပင္ကြဲလြဲခ်က္မ်ား ကိုအရင္ စဥ္းစားသည္.။ ၿပီးမွ ခန္႔မွန္းတြက္ခ်က္ၿပီးရွာေဖြသည္.။ ဒီတစ္ခါ တပ္စုမွဴးသင္တန္းမွာေတာ့ အခ်က္တစ္ခ်က္ မွားေလသည္.။ စစ္သခ်ႋဳင္းေျမပံုကို အမည္မဖတ္ခဲ့ပဲ ရမ္းထည့္ရမွာ လြဲမွားၿပီး ယင္ေကာင္ ဆယ္ေကာင္ ခန္႔ ႐ိုက္ရေလ သည္.။ ယင္ေကာင္႐ိုက္သည္ဆိုသည္မွာ အျပစ္ေပးနည္းတစ္မ်ိဳးျဖစ္ၿပီး လက္ေထာက္ေမွာက္(ဒိုက္ထိုး) အေနအထားမွ လက္ကို အားျဖင့္ ေလေပၚကန္၍ ခုန္ၿပီး လက္ခုပ္ တီးရျခင္းျဖစ္သည္.။ (ျမန္မာႀကိဳက္မင္းသား ဗန္ဒိန္းပါဝင္ေသာ Kick boxer 5 ဇာတ္ကားထဲမွ မင္းသားဗန္ဒိန္းေလ့က်င့္သည့္နည္းကို မွတ္မိၾကမည္ထင္ပါသည္.။) <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဂစ္တာသမား ၂ ေယာက္ တစ္ခန္း အတူတူ ေနရျခင္းျဖစ္ရာ . ဂစ္တာတီးလိုေသာဆႏၵက ေဖ်ာက္၍ မရ.။ သို႔ႏွင့္ ဗထူး တပ္နယ္ေစ်းသို႔သြားကာ ကုလားႀကီးဟု အမည္ေျပာင္ေခၚေသာ ကၽြန္ေတာ့္အခင္ဆံုး သူငယ္ခ်င္း တစ္ဦးျဖစ္သည့္ ၿဖိဳးသီဟ၊ ကိုေလးတို႔ႏွင့္ အတူ ဂစ္တာ ၂ လက္ ဝယ္ျဖစ္ခဲ့သည္.။ ကိုေလးက လိဒ္ အတီးေကာင္း သည္ ျဖစ္ရာ. ၿဖိဳးသီဟႏွင့္ကၽြန္ေတာ္က ရစ္သမ္တစ္လွည့္စီတီး ကိုေလးက လိဒ္တီးျဖင့္ တန္းခြဲ ၁ မွ ဂစ္တာဝိုင္းေလးက အေတာ္ပင္ ၿမိဳင္ဆိုင္လွသည္.။ တီးသည့္သီခ်င္းက အစံု၊ ေလးျဖဴ၊ မင္းမင္းလတ္၊ စိုင္းထီးဆိုင္မွအစ ခ်စ္အာ႐ံု၊ ပုပၸားနတ္ေတာင္ေတာ္ အထိ ျမန္မာသံ၊ စတီရီယိုသီခ်င္း အစံုပါေပ.။ ကိုေလးလက္သံ မည္မွ် ေကာင္းပါသနည္း ဆိုလွ်င္ အိပ္ေဆာင္၌ မဆူရန္လာေျပာသည့္ ဗိုလ္ႀကီး မင္းေဇာ္ထြန္းပင္ ဆိုင္ကယ္ရပ္၍ နားေထာင္ရသည္ အထိျဖစ္သည္.။ ကၽြန္ေတာ္တို႔ ဂစ္တာဝိုင္းေလး စတင္ၿပီ ဆိုပါလွ်င္ အျခားတန္းခြဲမ်ားမွ ေကာ္ရစ္ဒါထြက္၍ နားေထာင္ၾကသူကပင္ အမ်ား အျပားရွိသည္.။ ကုလားႀကီးကေတာ့ အရက္သမား.။ အရက္သမားဆိုသည့္စကားက နည္းနည္းနားဝင္ဆိုးမည္မွာ အမွန္ပင္ သိုု႔ရာတြင္ သူက မူး႐ူးေသာင္းက်န္းတတ္သည့္ အရက္သမားမ်ိဳးမဟုတ္.။ တိတ္တိတ္ေသာက္၊ ၿငိမ္ၿငိမ္ေန၍<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ဇိမ္ယူ အာ႐ံုခံေသာ ေသာက္သံုးသူ စစ္စစ္ျဖစ္၏..။ တန္းခြဲ(၃)ေနာက္ေက်ာမွ ဝက္သားတုတ္ထိုးဆိုင္မွ အန္တီႀကီး ဆိုလွ်င္ အျမည္းဝယ္ရင္း အင္မတန္ ရင္းႏွီးေနေလၿပီ..။ <o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>စုမွဴးသင္တန္းမွာ ကၽြန္ေတာ္ စာလည္း ျပန္ေရးျဖစ္ေသးသည္.။ ႏွင္းခခ်ယ္ရီလြမ္းပန္းခ်ီ(၃) ျဖစ္သည္.။ ေရးေနရင္း အခ်ိဳ႕က ေဝဖန္ၾကသည္.။ ႏွင္းခ(၂) ကို ဖတ္ဖူးသူအခ်ိဳ႕က “မင္းဟာက (၃) လည္းမဟုတ္ဘူး.။ (၂) Modified ႀကီး” ဟု ဆိုသူက ဆိုၾကသည္.။ ခင္မင္ေနသည့္ တနတ မွ အစ္ကိုမ်ားကေတာ့ သေဘာက်ၾကသည္.။ ထိုစာအုပ္ကို နိဂံုးခ်ဳပ္လုဆဲဆဲတြင္ကၽြန္ေတာ့္ အခ်စ္ဆံုး သူငယ္ခ်င္း ေအာင္ေအာင္မွ ယူဖတ္ၿပီး. “မင္းစာအုပ္က အကြဲဇာတ္မ်ိဳး၊ ကြဲပစ္လိုက္.” ဟု ဆိုလာသည္.။ ကၽြန္ေတာ္က ဇာတ္ေပါင္းဖို႔ ႀကံထားေၾကာင္းဆိုမိရာ.. “ကြဲေပးရင္ကြဲေပး. မကြဲေပးရင္ မင္းစာအုပ္ကို ၿဖဲဆုတ္ပစ္မယ္..” ဟု ဆိုလာသည္.။ သူငယ္ခ်င္း၏ ဆႏၵအျပင္ အေျပာင္းအလဲ ျဖစ္လိုေသာဆႏၵ အရ ႏွင္းခ(၃) မွ ဇာတ္ေကာင္ မိုးသက္ႏွင့္ မီမီတို႔ ႏွစ္ဦးကို ေသကြဲကြဲပစ္လိုက္ရေလသည္…။ သု႔ိေသာ္ စာမ်က္ႏွာ အခက္အခဲအရ ႏွင္းခ(၃) ဇာတ္သိမ္းပိုင္းက အလ်င္စလို ႏိုင္ေနသည္ကို သတိထားမိသည္.။ (ႏွင္းခ ၃ ကို တပ္ျပန္ေရာက္သည့္အခ်ိန္တြင္ မိခင္ထံပါဆယ္ ျဖင့္ ပို႔ရာ အေၾကာင္းၾကား လာမယူ စာတမ္းအနီျဖင့္ ျပန္ေရာက္လာသည္.။ မိုးေရမ်ားစို၍ မင္မ်ားပ်ံ႕ကာ အေတာ္ျပန္ဖတ္ယူ ရသည္.။)<o:p></o:p></span></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin: 0in 0in 8pt; text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ဗထူးမွာ မွတ္မွတ္ရရ ျဖစ္ခဲ့သည့္ အျဖစ္အပ်က္မ်ားစြာရွိခဲ့သည့္အထဲတြင္ ကၽြန္ေတာ္ သရဲအေျခာက္ခံရသည့္ အေၾကာင္းလည္းအပါအဝင္ျဖစ္ခဲ့သည္.။ မိမိဦးေႏွာက္ျဖင့္ လိုက္မမီေသာနာမ္ေလာကႏွင့္ပတ္သတ္၍ ဗထူးတြင္ ရွိစဥ္အခါ ႏွစ္ႀကိမ္တိတိႀကံဳခဲ့ရသည္.။ မိမိတို႔ သင္တန္း႐ံုးမွာ ကြန္ပ်ဴတာကၽြမ္းက်င္သူမ်ား ႐ံုးအလုပ္ေတြကူလုပ္ေပးေနသည္မွာေတာ့ ၾကာၿပီ..။ တကယ့္တကယ္ ဇာတ္လမ္းစသည္မွာေတာ့ သင္တန္းေက်ာင္းမွ တပ္ၾကပ္ႀကီး/စာေရးတစ္ဦး ကြယ္လြန္သြားသည္မွစျခင္းျဖစ္သည္.။ </span><br /><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"></span><br /><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;">ဆက္လက္ေဖာ္ျပပါမည္။</span><br /><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;"></span><br /><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10pt; line-height: 107%;">မိုးသက္ဦးလြင္<o:p></o:p></span></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5674838748564306324.post-58593331031155120892014-10-15T05:58:00.003-07:002020-05-30T08:42:31.590-07:00ကၽြန္ေတာ့္ဘဝ ကၽြန္ေတာ့္အေၾကာင္း (၄)<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqeGOmh6Fa-DSeRkaTlVY-QjFrIY2od1kJz47-bD6SvEKjLgK3_9JFSqmQwj1m9oXbrrB-K8T8XSjOIrIpmpeIPfZzbh7i0UphNtrz03BdzCo-eUWgkHY-uCT3-136EikBgEaQElzquI9X/s1600/580180_400563356729031_1311248529_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqeGOmh6Fa-DSeRkaTlVY-QjFrIY2od1kJz47-bD6SvEKjLgK3_9JFSqmQwj1m9oXbrrB-K8T8XSjOIrIpmpeIPfZzbh7i0UphNtrz03BdzCo-eUWgkHY-uCT3-136EikBgEaQElzquI9X/s1600/580180_400563356729031_1311248529_n.jpg" height="240" width="320" /></a></div><!--[if gte mso 9]><xml> <o:OfficeDocumentSettings> <o:RelyOnVML/> <o:AllowPNG/> </o:OfficeDocumentSettings></xml><![endif]--><br /><!--[if gte mso 9]><xml> <w:WordDocument> <w:View>Normal</w:View> <w:Zoom>0</w:Zoom> <w:TrackMoves/> <w:TrackFormatting/> <w:PunctuationKerning/> <w:ValidateAgainstSchemas/> <w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:DoNotPromoteQF/> <w:LidThemeOther>EN-US</w:LidThemeOther> <w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript> <w:Compatibility> <w:BreakWrappedTables/> <w:SnapToGridInCell/> <w:WrapTextWithPunct/> <w:UseAsianBreakRules/> <w:DontGrowAutofit/> <w:SplitPgBreakAndParaMark/> <w:EnableOpenTypeKerning/> <w:DontFlipMirrorIndents/> <w:OverrideTableStyleHps/> </w:Compatibility> <m:mathPr> <m:mathFont m:val="Cambria Math"/> <m:brkBin m:val="before"/> <m:brkBinSub m:val="--"/> <m:smallFrac m:val="off"/> <m:dispDef/> <m:lMargin m:val="0"/> <m:rMargin m:val="0"/> <m:defJc m:val="centerGroup"/> <m:wrapIndent m:val="1440"/> <m:intLim m:val="subSup"/> <m:naryLim m:val="undOvr"/> </m:mathPr></w:WordDocument></xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="false" DefSemiHidden="false" DefQFormat="false" DefPriority="99" LatentStyleCount="371"> <w:LsdException Locked="false" Priority="0" QFormat="true" Name="Normal"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="heading 9"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 5"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 6"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 7"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 8"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index 9"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 7"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 8"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toc 9"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Normal Indent"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="footnote text"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="annotation text"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="header"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="footer"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="index heading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="35" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="caption"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="table of figures"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="envelope address"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="envelope return"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="footnote reference"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="annotation reference"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="line number"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="page number"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="endnote reference"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="endnote text"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="table of authorities"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="macro"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="toa heading"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Bullet"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Number"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List 5"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Bullet 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Bullet 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Bullet 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Bullet 5"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Number 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Number 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Number 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Number 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="10" QFormat="true" Name="Title"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Closing"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Signature"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Default Paragraph Font"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text Indent"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Continue"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Continue 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Continue 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Continue 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="List Continue 5"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Message Header"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="11" QFormat="true" Name="Subtitle"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Salutation"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Date"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text First Indent"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text First Indent 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Note Heading"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text Indent 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Body Text Indent 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Block Text"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Hyperlink"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="FollowedHyperlink"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="22" QFormat="true" Name="Strong"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="20" QFormat="true" Name="Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Document Map"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Plain Text"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="E-mail Signature"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Top of Form"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Bottom of Form"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Normal (Web)"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Acronym"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Address"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Cite"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Code"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Definition"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Keyboard"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Preformatted"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Sample"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Typewriter"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="HTML Variable"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Normal Table"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="annotation subject"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="No List"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Outline List 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Outline List 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Outline List 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Simple 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Simple 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Simple 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Classic 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Classic 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Classic 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Classic 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Colorful 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Colorful 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Colorful 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Columns 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Columns 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Columns 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Columns 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Columns 5"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 5"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 6"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 7"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Grid 8"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 4"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 5"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 6"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 7"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table List 8"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table 3D effects 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table 3D effects 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table 3D effects 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Contemporary"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Elegant"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Professional"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Subtle 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Subtle 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Web 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Web 2"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Web 3"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Balloon Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="Table Grid"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Table Theme"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" Name="Placeholder Text"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="1" QFormat="true" Name="No Spacing"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" SemiHidden="true" Name="Revision"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="34" QFormat="true" Name="List Paragraph"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="29" QFormat="true" Name="Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="30" QFormat="true" Name="Intense Quote"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="60" Name="Light Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="61" Name="Light List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="62" Name="Light Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="63" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="64" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="65" Name="Medium List 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="66" Name="Medium List 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="67" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="68" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="69" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="70" Name="Dark List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="71" Name="Colorful Shading Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="72" Name="Colorful List Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="73" Name="Colorful Grid Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="19" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="21" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="31" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="32" QFormat="true" Name="Intense Reference"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="33" QFormat="true" Name="Book Title"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="37" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" Name="Bibliography"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="39" SemiHidden="true" UnhideWhenUsed="true" QFormat="true" Name="TOC Heading"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="41" Name="Plain Table 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="42" Name="Plain Table 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="43" Name="Plain Table 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="44" Name="Plain Table 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="45" Name="Plain Table 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="40" Name="Grid Table Light"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="Grid Table 1 Light Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="Grid Table 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="Grid Table 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="Grid Table 4 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="Grid Table 5 Dark Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="Grid Table 6 Colorful Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="Grid Table 7 Colorful Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful Accent 1"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful Accent 2"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful Accent 3"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful Accent 4"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful Accent 5"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="46" Name="List Table 1 Light Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="47" Name="List Table 2 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="48" Name="List Table 3 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="49" Name="List Table 4 Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="50" Name="List Table 5 Dark Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="51" Name="List Table 6 Colorful Accent 6"/> <w:LsdException Locked="false" Priority="52" Name="List Table 7 Colorful Accent 6"/> </w:LatentStyles></xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]><style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt; mso-para-margin-top:0in; mso-para-margin-right:0in; mso-para-margin-bottom:8.0pt; mso-para-margin-left:0in; line-height:107%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin;} </style><![endif]--> <br /><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ရွမ္းျပည္နယ္မွာ ေလးလတာ</span></b></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span></span></b><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ေနျပည္ေတာ္ၿမိဳ႕မေစ်းမွထြက္ခြာလာေသာ ပအို႔ဝ္ထိပ္တန္း မွန္လံုအျမန္ယာဥ္သည္ ရာဇဌာနီ လမ္းမႀကီးမွ တဆင့္ ေဘာဂသီရိကားႀကီးဝင္းသို႔ တစ္လိမ့္လိမ့္ေျပးေနသည္..။ အခ်ိန္က ညေန ၅ နာရီ ခြဲခန္႔ရွိေခ်ၿပီ။ ကားေပၚမွာ ပါလာသည္က ကၽြန္ေတာ္၊ ကၽြန္ေတာ္တို႔ တပ္မွ ရဲေအာင္ႏွင့္ အျခား တပ္စုမွဴးသင္တန္းတက္မည့္သူမ်ား၊ တပ္ခြဲမွဴးသင္တန္း၊ ရင္းမွဴးသင္တန္းသို႔ သြားမည့္ အရာရွိမ်ားပါလာသည္..။ ေနျပည္ေတာ္ေတာင္ႀကီး ခရီးစဥ္သြား ေသာယာဥ္ေပၚတြင္ျဖစ္၍ အရပ္သားတစ္ဝက္၊ တပ္မေတာ္သား တစ္ဝက္ေလာက္ပါလာသည္…။ ကားစထြက္ကတည္း ကတည္းက အခ်င္းခ်င္း မိတ္ဆက္ၾကရင္း စတသ (၃၇)၊ မွ စတသ(၅၂) အထိ အင္တိတ္ အစံုျဖစ္ေန၍ အခ်င္းခ်င္း မိတ္ဆက္ၾကရင္း၊ ေက်ာင္းေတာ္မွ အလြမ္းေျပဟာသမ်ား ေျပာၾကရင္းပင္ ေဘာဂသီရိကားဝင္းသို႔ ေရာက္လာခဲ့ ၾကသည္.။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>တပ္မွထြက္မလာခင္ ကၽြန္ေတာ့္ကို ေသေသခ်ာခ်ာမွာလိုက္ေသာ တပ္ရင္းမွဴးစကားေၾကာင့္ ပါလာေသာ MA-၁၃ ေသနတ္ႏွင့္ က်ည္ဆံမ်ားကို ေက်ာပိုးအိတ္တြင္းမွာ ကိုယ္ႏွင့္မကြာေဆာင္ထား၍ က်န္သည့္ပစၥည္းမ်ားမွာ သံေသတၱာတစ္လံုး၊ ခရီးေဆာင္ေျမြေရခြံအိတ္ တစ္လံုးျဖစ္သည္..။ MA-၁၃ ေသနတ္က<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>ခပ္တိုတို က်ည္အိမ္အရွည္ျဖင့္ ႏုိင္ငံျခားဇာတ္ကားမ်ားထဲမွ အူဇီႏွင့္ အနည္းငယ္ဆင္သည္.။ ဒင္ကိုျဖဳတ္ထား၍လည္းရ၍ ေက်ာပိုးအိတ္ထဲမွာ ထည့္ထားရတာ အဆင္ေျပ၍ ေတာ္ေသးသည္.။ သို႔ရာတြင္ပင္ ေျပာင္းက ေထာင္ေန၍ ေက်ာပိုးအိတ္ကို လြယ္ရတာ ကိုးလိုးကန္႔လန္႔ ျဖစ္ေနေသးသည္။ သို႔ေသာ္ ကိစၥမရွိ အေရးႀကီးတာက မိမိကိုယ္မွ မကြာေဆာင္ထားဖို႔…။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ခဏၾကာေတာ့ ကားကုိ လိုအပ္သည့္ ျပင္ဆင္မႈမ်ားျပဳလုပ္ၿပီး ေဘာဂသီရိ ကားဝင္းမွ ဆက္ထြက္သည္။ ေစာေစာက လမ္းမီးေရာင္ေတြ ထိန္ထိန္သာေနေသာ ကြန္ကရစ္လမ္းမႀကီး။ ကားေပၚမွာ ပါလာေသာ တပ္မေတာ္သား မ်ားႏွင့္ အခ်င္းခ်င္းသာနားလည္ေသာ စကားမ်ားဆို၍ စကားစက အမွ်င္မျပတ္၊ ခါးသီးမႈမ်ားကိုရင္ဖြင့္၍ ရယ္ေမာစရာ အျဖစ္ေျပာင္းလဲၾကျခင္းသည္ပင္ ခ်စ္ၾကည္ေသာ တပ္မေတာ္သားအခ်င္းခ်င္း၏ ရဲေဘာ္စိတ္တစ္ခုပင္လား မေျပာတတ္။ ခဏၾကာေတာ့ ေမွာင္ရိပ္သန္းလာေသာ ပတ္ဝန္းက်င္အရိပ္အေယာင္ေၾကာင့္ မ်က္လံုးမ်ားေမွးစင္း၍ အိပ္ေမာက်သြားေတာ့သည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကၽြန္ေတာ္ ႐ုတ္တရတ္ႏုိးလာေတာ့ သာစည္ေရာက္ေနၿပီ.။ ဟိုးဖက္ဆက္သြားလွ်င္ ရြာငံသည္ ရွမ္းျပည္နယ္ ေတာင္ပိုင္းပင္ျဖစ္သည္။ သည္ေနရာသည္ မႏၱေလးတိုင္း၏ ေနာက္ဆံုးပင္ျဖစ္သည္။ သာစည္မွာ ကားရပ္နား၍ ညစာ စားၾကသည္။ ထံုးစံအတိုင္း ရွမ္းေသြးတစ္ဝက္ပါသူ ကၽြန္ေတာ္စားခဲ့သည္က ရွမ္းေခါက္ဆြဲပင္ျဖစ္သည္။ ကားေပၚက ျပန္ထြက္ေတာ့ စပ်စ္သီးဝယ္ရန္ႀကံသည္။ ငယ္စဥ္ကတည္းက မိခင္ေစ်းသြားလွ်င္ ျခင္းေတာင္းလိုက္ဆြဲ႐ံုမွ လြဲ၍ မည္သည့္ပစၥည္းက မည္သည့္အေလးခ်ိန္တြင္ မည္မွ်ခန္႔ပါဝင္သည္ကို စိတ္မဝင္စားခဲ့ေသာ ကၽြန္ေတာ္ အခက္ႀကံဳရၿပီ။ မ်ားေနမည္စိုးသည္ေၾကာင့္ အစိတ္သားကို ေငြ(၄၀၀) က်ပ္ျဖင့္ဝယ္ယူလာခဲ့သည္။ ထည့္ေပးလိုက္ေတာ့ နည္းနည္းေနာေနာ အထုပ္ႀကီးမဟုတ္။ ဝယ္ၿပီးမွေတာ့ မတတ္ႏုိင္။ မိမိႏွင့္ အတူထိုင္သည့္ သူငယ္ခ်င္းက စပ်စ္သီး သိပ္မႀကိဳက္ဟုဆို၍ မိမိဖာသာ တစ္ကိုယ္တည္း စားရေတာ့သည္.။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;"><span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကားျပန္ထြက္ေတာ့ စပ်စ္သီးထုပ္ကို ကိုင္ကာ ကားေပၚတက္၍ တစ္လမ္းလံုး စပ်စ္သီးၿမံဳ႕ရင္း လိုက္ပါလာခဲ့ သည္။ တကယ္စားေတာ့လည္း ခပ္ခ်ဥ္ခ်ဥ္ စပ်စ္သီးကို ကၽြန္ေတာ္ ထင္သေလာက္မစားႏုိင္။<span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ကားေပၚမွ မဆင္းခင္က တည္းက အေမတို႔ အမ်ိဳးေတြအသံဝဲဝဲေလးေတြၾကားရသည္။ ပါးမို႔မို႔ရဲရဲေလးမ်ား၊ ဘာစကားေျပာေျပာ၊ “ဟုတ္ကဲ့ရွင့္” “ရပါတယ္ရွင့္” ဟုထည့္ေျပာတတ္ေသာ ရွမ္းမေလးမ်ားကို ျမင္လာရၿပီျဖစ္သည္။ ေၾသာ္ ရွမ္းျပည္နယ္ ဆိုတာ ဒါပါလား၊ ရွမ္းမေလးေတြ ဆိုတာ ဒါမ်ိဳးပါလား ဟု ေတြးေတာသေဘာက်ရသည္။ မိမိသည္လည္း ျပင္ဦးလြင္သား စစ္စစ္ျဖစ္ေလရာ ရွမ္းမေလးမ်ားကို အစိမ္းသက္သက္မဟုတ္..။ ရွမ္းႀကိဳက္သည္က ႏြားေခ်ာျဖစ္ခ်င္ ျဖစ္ပါေစ.။ ရွမ္းျပည္နယ္က ရွမ္းမေလးမ်ားက မိမိမ်က္စိထဲ ပိုသိမ္ေမြ႔ေနသည္။ ပိုုယဥ္လြန္းေနသည္။ ပိုစြဲမက္ဖြယ္ ေကာင္းေနသည္။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">သိပ္မေမာင္းရေတာ့ဘူး ဆိုသည့္စကားေၾကာင့္မိမိ ေနာက္ထပ္ ခရီးကို ထပ္မအိပ္ျဖစ္ေတာ့..။ အလင္းေရာင္ကလည္း ပ်ိဳးလာၿပီကိုး.။ ကေလာၿမိဳ႕မွ ႀကိဳဆိုပါ၏ ဆိုသည့္ ဆိုင္းဘုတ္မွာ ေခါင္းေထာင္မိသည္။ ဤေနရာ ဤ ေဒသမွာ စစ္ဦးစီးတကၠသိုလ္ရွိသည္ဟု OTT မဝင္ခင္က ဖတ္မွတ္ဖူးခဲ့သည္.။ ဟိုဟုိသည္သည္ လိုက္ရွာေသာ္လည္း အေမွာင္ထုေၾကာင့္ ရွာမေတြ႕ခဲ့ပါ.။ ကေလာၿမိဳ႕က မိမိတို႔ ျပင္ဦးလြင္ႏွင့္အၿပိဳင္ အင္မတန္ေနခ်င့္စဖြယ္ ေအးခ်မ္းေသာ ေတာင္စခန္းၿမိဳ႕ဟု သိထားခဲ့သည္.။ ကားလမ္းညာဖက္က ခ်ိဳင့္ဝွမ္းတစ္ခုလံုး အိမ္ေလးမ်ားက အျပည့္။ မသဲမကြဲျမင္ရေသာ အလင္းေရာင္မွာပင္ အိပ္ရာႏုိးစ ကေလာၿမိဳ႕ေလးက လွလြန္းေနသည္ပဲ။</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">မအိပ္ေတာ့ဘူး ဟု ႀကံရြယ္ထားေသာ္လည္း မည္သို႔မည္ပံုျပန္အိပ္ေပ်ာ္သြားသည္မသိ.။ သူငယ္ခ်င္းမ်ားက ႏိႈးမွ ႏိုးေတာ့သည္.။ မိမိ ေရာက္ေတာ့ ရပ္ေစာက္ဖက္ ခြဲသည့္ ေရႊေညာင္လမ္းခြဲေရာက္ေနၿပီ..။ မိမိတို႔ ကားတစ္ဆင့္ ျပန္ေျပာင္းရ ျပန္သည္.။ မွန္လံုကားေပၚမွ ပစၥည္းမ်ားကို ခ်၊ မိမိတို႔ အုပ္စုလိုက္ စီးလံုးငွားထားသည့္ ဟိုင္းလပ္ကားေပၚတင္ၾကသည္။ အခ်င္းခ်င္း ပစၥည္းေမ့က်န္မည္စိုးသျဖင့္ သတိေပးၾကရေသးသည္။ ရပ္ေစာက္သြားသည့္လမ္းကေတာ့ ေတာင္တက္ေတာင္ဆင္းလမ္းနည္းပါးသည္.။ တကယ္ေတာ့ ရပ္ေစာက္သည္ ေတာင္ေပၚက ေျမျပန္႔ၿမိဳ႕ကေလးဆန္ဆန္ျဖစ္ေနသည္။ လမ္းမွာ ေခတၱနားသည္.။ ဝက္သားႏွင့္ ရွမ္းေခါက္ဆြဲ စားရန္ႀကံမိေသာ္လည္း တို႔ဟူးေႏြးႏွင့္ တို႔ဟူးေၾကာ္ကိုသာ ႏွစ္ၿခိဳက္စြာစားခဲ့မိပါသည္.။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ရပ္ေစာက္ကိုေရာက္ေတာ့ မိုးစင္စင္လင္းေနၿပီ.။ မိခင္ကပါ လိုက္ပို႔ေသာ သူငယ္ခ်င္းတစ္ေယာက္၏ မိခင္ႏွင့္ ေတြ႔သည္။ မိမိတို႔ သင္တန္းသို႔ သြားေရာက္သတင္းပို႔ၿပီး လိုအပ္သည့္ အုပ္ခ်ဳပ္မႈ ကိစၥမ်ား ေဆာင္ရြက္ႏုိင္ရန္ Outpass ျပန္လႊတ္ေပးေၾကာင္းသတင္းေပးသည္။ ထို႔ေၾကာင့္ အခ်ိန္မဆိုင္းပဲ တပ္မေတာ္ တိုက္ခုိက္ေရးေက်ာင္း(ဗထူး) ဆိုသည့္ ဆိုင္းဘုတ္ႀကီးအတြင္း သို႔ ကားငွား၍ ထပ္မံခ်ီတက္ခဲ့ၾကေတာ့သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">စစ္ခ်ီဝတ္စံုျဖင့္ ရဲစိတ္ရဲမာန္တက္ၾကြေနေသာ စစ္သည္တစ္ဦးပံုစံ ႐ုပ္တုျဖင့္ တန္းေပါင္းစီကြင္းႀကီး၏ အေပၚဖက္ တြင္သတင္းပို႔ၾကရသည္ မိမိက တန္းခြဲ(၁) ေရွ႕ျခမ္း ေလွကားေဘးက ကပ္လ်က္အခန္းျဖစ္သည္။ အခန္းရလွ်င္ ရျခင္း အထုပ္အပိုးမ်ားထားကာ အိပ္ရာခင္းက်င္း၍ ေမးစမ္းၾကည့္ေတာ့ သတင္းပို႔ၿပီးသူ အရာရွိမ်ား တပ္ျပင္ျပန္လည္ထြက္ခြင့္ မရွိေၾကာင္းသိရသည္။ ထိုအခါမွ ရပ္ေစာက္ၿမိဳ႕ထဲတြင္ ေတြ႕ခဲ့ေသာ သူငယ္ခ်င္း၏ မိခင္မွ မိမိတို႔ သတင္းမပို႔ပဲ အေပ်ာ္လြန္၍ အုပ္ခ်ဳပ္မႈ ျဖစ္စဥ္မ်ားျဖစ္ပြားမည္စိုးေသာေၾကာင့္ အျမန္သတင္းပို႔ေစခဲ့ျခင္းျဖစ္ ေၾကာင္း သိရေတာ့သည္။ </span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ခဏၾကာေတာ့ မိမိအခန္းေဖာ္ေရာက္လာသည္။ မိမိေနရမည့္အခန္းမွာ ၂ ေယာက္ခန္းျဖစ္၍ မိမိႏွင့္ အတူ ေနရသူမွာ တနတအမွတ္စဥ္(၁၂) မွ ကိုျပည့္ၿဖိဳးပိုင္(ေနာင္အခါတြင္ သူ၏ေက်ာင္းသားနံပတ္(၄) ကို အစြဲျပဳ၍ ကိုေလး ဟုသာေခၚၾကသည္) ျဖစ္ေနသည္။ ကိုေလးႏွင့္ ကၽြန္ေတာ္မွာ ေတာင္ညိဳတြင္ YO တက္ခဲ့စဥ္က ဂစ္တာတီးေဖာ္တီးဖက္၊ ျဖစ္ဖူးၿပီး ေတာင္ညိဳမွာကတည္းက တပ္စုမွဴးသင္တန္းတြင္ တစ္ေဆာင္တည္းက်လွ်င္ ေကာင္းလိမ့္မည္ဟု ဆိုခဲ့ဖူးၾကသည္။ ယခုအခါတြင္ ကံအားေလ်ာ္စြာပင္ တစ္ခန္းတည္း လာက်ေနသည္။ အေၾကာင္းသိခ်င္း၊ ဝါသနာတူခ်င္း ျဖစ္ေလရာ အဆင္ေျပသြားသည္။ (ကိုေလးသည္ ကၽြန္ေတာ့္ကို Lead guitar တီးခတ္နည္း သင္ေပးခဲ့သည့္ သင္ဆရာ၊ ျမင္ဆရာတစ္ဦးျဖစ္သည္။)</span></div><div class="MsoNormal" style="text-align: justify; text-indent: .5in;"><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ထို႔ေနာက္ မိမိတို႔ ပါလာေသာ လက္နက္ခဲယမ္းမ်ားကို ဗိုလ္သင္တန္းေက်ာင္း ဗဟိုကင္းတြင္ သြားေရာက္ အပ္ႏွံၾကရသည္။ အျပန္တြင္ စစ္ဝတ္ပစၥည္းေစ်းတန္းႀကီးကို ေတြ႕ရသည္။ မိမိမွာ စစ္ဝတ္ပစၥည္းအစံုအလင္ ပါလာေသာေၾကာင့္ အခက္အခဲမရွိ၊ ဘာတစ္ခုမွ မပါလာသူပင္ ထုိေစ်းတန္းမွာ ေစာင္၊ ေခါင္းအံုးမွ အစ အီကြစ္မင့္၊ ေရဘူး၊ ေရပံုအထိ အစံုအလင္ ရသည္။ အသစ္မဟုတ္၊ တစ္ပတ္ရစ္မ်ားျဖစ္သည္။ ဝယ္ယူၿပီးသံုးစြဲႏုိင္သည္။ သင္တန္းၿပီးဆံုးလွ်င္ ထိုေစ်းသည္မ်ား ထံပင္ သင့္တင့္ေသာေစ်းႏႈန္းျဖင့္ ျပန္လည္ေရာင္းခ်ခဲ့ႏုိင္သည္။ ေရာင္းသူ၊ ဝယ္သူ ႏွစ္ဖက္စလံုး သေဘာက်သည့္ Win-Win စနစ္ပင္ျဖစ္သည္။ မိမိလည္း ေပါက္တူးတစ္လက္ႏွင့္ ေရပံုးတစ္ပံုး ဝယ္ယူလာခဲ့ေတာ့သည္။ သို႔ရာတြင္ ညေနတန္းစီခ်ိန္မွစ၍ သင္တန္းေက်ာင္း၏ အစဥ္အလာမ်ားကို စတင္ထိေတြ႔ မိတ္ဆက္ ရပါေတာ့သည္။</span><br /><br /><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">ဆက္လက္ေဖာ္ျပပါမည္။</span><br /><br /><span style="background: white; color: #37404e; font-family: "Zawgyi-One","sans-serif"; font-size: 10.0pt; line-height: 107%;">မိုးသက္ဦးလြင္ </span></div></div>မိုးသက္http://www.blogger.com/profile/07374996197260208168noreply@blogger.com3